Ano, konečně jsme vzali ty naše holčičky na Říp a ne na řípu, jak pravil klasik Jára Da Cimrman. Co je pro muslima Mekka, to je Říp pro každého Čecha - praví nápis nahoře na hoře. Náš první výstup na Říp se totiž traduje rodinou (co zas ta prdlá Bára vymyslela) a jest zaznamenám ještě v papírových análech :-).
To jsem si kdesi přečetla, že bude slunovrat a že je velmi zajímavé dojet k menhiru v Kloboukách u Slaného a pozorovat východ Slunce. Ten den je totiž v zákrytu menhir, Říp a Slunce. Proto je i menhir umístěn zrovna tady. Protože mě Skaly miluje a miloval :-), souhlasil. Musím říct, že i Tamina se na nás dívala divně, proč plašíme tak brzo ráno (vstávali jsme někdy kolem třetí) a ač výlety milovala, nechtěla bych jí vidět do psího mozku :-).
U menhiru byla už slušná skupinka a hlavně pán, který nám vyprávěl o Keltech a magických místech. Bylo to zajímavé a protože už jsme prostě byli na výletě, vzali jsme to právě na Říp. Nevím, jestli se mi ještě někdy poštěstí tam být před šestou ranní, ale atmošku to mělo neskutečnou!
Tentokrát jsme si to tedy naplánovali na odpoledne - Petr měl ráno ještě nějakou práci a dopolka přišla mamka na oběd, aby se potěšila s holčičkama než se poletí potěšit s Emičkou. Nakonec jsme z domova odjížděli až kolem čtvrté, ale stejně bylo vedro, tak to nevadilo. Krpál je to pořádný.
Tou pozdní hodinou bylo i fajn, že jsme potkali jen minimum lidí. I když teda někteří opět stáli za to :-). Holčičky to vyběhly jak srnky, nám to dalo trošku víc zabrat, ale po cestě jsme zmákli ještě kešku. S keškama je to tu docela vtipné - Říp je vysloveně magnetická hora, takže GPS lítala jak šílená.
Směrem k pražské vyhlídce byly na zemi rozsypané lentilky. Adélka to okomentovala: Tady měl asi někdo pocit, že les potřebuje nakrmit! :-) A vyhlídka je úchvatná. Prohlédli jsme si i rotundu, jak jinak, a sešli druhou stranou k vyhlídce opačné a tady prý praotec Čech usoudil, že je to VONO. Nevím, proč jsem si myslela, že to právě bylo na té směrem ku Praze.
I tady byla keška a dolů k autu jsme se přesouvali tou nejpřímější cestou - vzpomínali jsme na Madeiru, kde jsou ty terény podobné :-). Holčičkám to připadalo prostě krátké :-), tak jsme si cestu domů prodloužili ještě na Pankrác, kde jsem potřebovala něco vyzvednout a následně jsme se šli najíst do Chýše. Anička - kuchařka se ptala, co slavíme, tak jsme odvětili, že výstup na Říp :-).
BTW - Říp je prý ve staroslovanštině Hora.
Ještě musíme na Sněžku a taky na Milešovku :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat