Mirákulum

Letos chladna z rána ta naše Anička není náhodou. Ale je to fajn, prostě léto, jak má být a zas nechápu lidi, kteří si stěžují, že kyselo je moc kyselý a léto moc letní.

Přijela jsem do Skalice už ve čtvrtek, protože na pátek jsme chystali překvapení pro naší oslavenkyni - Mirákulum. Moc tam chtěla konečně jet i s tátou :-). Předpověď počasí je zvláštní - neustále je vyhrožováno bouřkami, ale tam, kde se zrovna pohybujeme my, nespadne ani kapka. A kvůli davům jsme to nechali na všední den.

Adélce jsem to prozradila - potřebovala jsem jí zabavit, aby neječela, že jí bolí nožičkáááá, do které jí před dvěma dny píchla včela a prostě jí to svědí. Nechala jsem jí hádat a stálo to za to :-).

Áďo, kam myslíš, že zítra pojedeme?

Nevím.

Chcete tam jet obě...

A poletíme tam letadlem?

???

No, jestli pojedeme do Španělska!

Ujistila jsem jí, že teda ne, protože od pondělí mají příměsťák, tak to bysme jaksi moc nestíhali.. Ale Mirákulum nakonec odhadla a nebyla ani naštvaná, že to jsou jen Milovice a ne Pyrenejský poloostrov :-).

Ráno jsme tedy vyrazili a po cestě jsme Andulku napínali, jestli tuší nebo ne, ale přišla na to docela brzo, potvůrka chytrá, a měla radost :-).

Ovšem po příjezdu do Mirákula nám trochu tuhly rysy. Přijeli jsme hodinu po otvíračce a několik přilehlých parkovišť už bylo plných. Naštěstí to mají moc pěkně zorganizované, takže navigují, ale my se opotili ještě víc z těch davů. Nakonec to nebylo až tak strašné - přece jen je areál obrovský, ale rachot to je, to ne že ne. Možná jsou kolikrát horší rodiče než děti.. Opět se tam paní rozčilovala, že musí platit za děti - nějak to nechápu - 100 Kč za osobu mi přijde úplně banální ve srovnání s tím, co ten park nabízí! Ať je vezmou na pouť, když jim to připadá drahé..

Obešli jsme všechno možné a nejlíp nám bylo na lesní stezce - tam byl relativně klid a chládek. My fakt nejsme davoví týpci.

Bohužel došlo i na zranění a úrazy - nejdřív Adél - opět scénka, protože probíhala u vodních postřikovačů a pak se jí na ty mokré nohy nabalil prach, rovná se - podráždění té bodlé nožky a herecký výstup na Oskara. Vyřešila jsem to papírovým kapesníčkem přilepeným k chodidlu :-). No a pak Andulka - holky si šly prolézt "nízká lana" a zrovna říkám Skalymu, poté, co Andulka prošla po protáčející se kládě a Adélka po nějakých houpacích prknech - stejně jsou ty holčičky šikovné, jak to pěkně zvládají! A v tu chvíli Andulína přešla na naprosto obyčejný žebřík, podívala se na nás, šlápla blbě a propadla šprušlema. Takže sedřená noha a hlavně stehno natlučené. Chuděra malá. Takže další obkládek - no musím upřímně přiznat, že nejsem úplně ošetřovatelský typ. Naštěstí to za chvíli rozběhala, ale stehno má moc pěkné :-(.

Když se holčičky dosysta vydováděly, mohly jsme konečně zavelet k východu - my to ho měli plné brejle - ten rachot, pařák, přesouvání se k jednotlivým atrakcím, prostě akční zábava :-). Ještě jsme si šli kousek odsud ulovit kešku a tradá zpátky. Po cestě jsme zrovna potkali milovická paterčata a odlovili ještě jednu, kterou zakládali naši kámoši, takže hlavně proto jsme si u ní udělali zastávku.

Měla jsem radost, že po dlouhé době (nepočítám Madeiru), jsme zase za kačery.