Čirou náhodou jsem narazila na webu naší budoucí školy, že v úterý proběhne Den bezpečnosti na školním hřišti. Je to pod záštitou Besipu a Hl.města Prahy. To byla jediná zmínka, jinak ticho po pěšině. Škoda, myslím, že by to zajímalo i školkové děti, ale bylo to prý hlavně zaměřené na 4. třídy a celkově základku. Odpoledne mohla přijít široširá veřejnost a také si vyzkoušet znalosti.
Vyzvedla jsem holčičky z nápravného zařízení, došly jsme pro kola a pro batoh do Sokola a vyrazily se dopravně-bezpečně vzdělat. Skoro nikdo na hřišti už nebyl, což bylo docela příjemné. Andulka si vyzkoušela jízdu na dopravním hřišti, kdy jí jeden z asistentů navigoval a probíral s ní značky a předpisy. Adélka samozřejmě jet podle pokynů nechtěla :-). Také jsme zkoušely test - obrázek a na něm různé situace a Andulka měla zaškrtnout, které jsou rizikové. No nezvládly jsme to úplně bez chybky, kapánek jsem přehlídla, že kolo by rovněž nemělo jezdit do jednosměrky v protisměru.. A co se týče povinné výbavy na kole, to jsem taky lehce pohořela, páč se toho už víc zas nemusí než musívalo.
Zajímavou atrakcí byly alkoholové brýle. To odmítly obě holčičky, já to naopak zkusit chtěla. Alkoholové brýle jsou podobné potápěčským, jen s tím rozdílem, že simulují určité promile alkoholu v krvi. Já měla brýle s 1,5 a stačilo mi to! Absolutně jsem nebyla schopná projít slalomem mezi kužely a ve finále jsem se ani nepokoušela házet míčkem na cíl. A když jsem je sundala, připadala jsem si jak s pořádnou kocovinou. Ty dvoupromilové jsem pak s díky odmítla. :-)
Nejzajímavější byla ale zdravověda a to nejen kvůli záchranáři, který byl u tohoto stanoviště. Shodly jsme se mamkou, že to byl fakt koloušek :-). Žádný extra prvoplánovitý krasavec, ale to charisma!! Hmmmmm.. :-) Dostala jsem za úkol jako volat na záchranku, že jsem našla někoho v bezvědomí. Zblblá masmédii "vytočila" jsem 112. Chybka! To jsou právě hlavně hasiči a než by mě přepojili na doktora, ztratila bych minimálně drahocennou minutu nebo dvě. Takže rychle lovit v hlavě to správné číslo, abych se totálně neztrapnila. Měla jsem se představit a sdělit svůj věk, což mě teda dost překvapilo, ale bylo mi vysvětleno, že by mohl můj hlas znít třeba velmi mladistvě a dispečerka pak neodhadne, jestli mluví s dítětem nebo dospělým a neví, co může zadat za úkoly v rámci oživování.
Kámen úrazu nastal, když jsem měla popsat, kde vlastně jsem. Což o to, tady bych to zmákla, přece jen na školní hřiště chodíme každou chvíli, ale někde mimo dosah?? Existuje na to super fígl - stačí dojít k nejbližší lampě veřejného osvětlení a nahlásit její číslo. Podle něj pak velmi přesně lokalizují, kde se volající nachází. To mi přijde jako bombička a absolutně jsem o tom neměla tušení.
Pak jsem se učila zjišťovat, jestli je dotyčný opravdu v bezvědomí anebo třeba měl jen silnější alkoholové brýle :-). Dřív se štípalo do ucha, ale mnohem účinnější je ukazováky stisknout měkké místo za ušima. Dost to bolí,takže ožrala zareaguje. Pokud to nepomůže, je potřeba zkontrolovat dech a to tak, že přiložíme ušní lalůček ke rtům zraněného a zároveň sledujeme, zda se hýbe hrudní koš. Pokud se nic z toho neděje, je potřeba zaklonit hlavu, zkontrolovat ústa a zahájit resuscitaci. Byla jsem překvapená, jak velkou sílu musím při masáži srdce vynaložit, aby mi na měřáku ukázala ryska úspěšný pokus. Je to cca 5 cm do hloubky a udělat těch stlačení 30 dá fakt zabrat.
Rovnou jsem se ptala i na praktickou záležitost - když byla mamka na Maltě u ségry, tak se tam stala tragická příhoda - partička grilovala a jednomu klukovi (asi kolem 25 let) zaskočilo. Nikdo mu nedokázal pomoct, takže se udusil. Zachránit lze člověka tak, že ho zezadu obejmeme, spojíme ruce, zkusíme ho nadzvednout a lehce předklonit a zatlačíme na to měkké místo těsně pod žebry. Většinou se prý poblije, ale radši tohle než když to nerozchodí.
Každopádně jsem byla plna dojmů, což bylo ještě umocněno, když nám pan záchranář půjčil stetoskop a mohly jsme si s Andulkou poslechnout jeho srdce a dech :-).
Pořádají prý kurzy první pomoci a pak může člověk dělat třeba zdravotníka na táboře apod. To by mě dost zajímalo, chodila jsem na takový kurz už na základce. A vzhledem k tomu, jak je to příšerně dávno, tak si toho pamatuju jen málo. Škoda, že není nějaká motivace, aby první pomoc zvládali všichni.
Fotky jsou http://skalaci.rajce.idnes.cz/2010_05_25_Road_Show_Besip_Teamu/ a část fotila Adélka.. :-D
Žádné komentáře:
Okomentovat