MGS VI. - 3.den

Ráno nemusíme vstávat nijak tragicky brzo. Sýr nám fakt nevychladne. I tak honím rodinku, páč jsme naplánovali hromadné focení na 9.00 hod. Že to neklaplo, není naše chyba :-). Naštěstí. :-)

Poslední den megasrazu. Balíme a konečně jsou snad všichni vzhůru a při vědomí, teda až na světlé výjimky :-) a focení může začít. Nakonec rodiče nechtějí hromadnou fotku, že prý jen děti. Škoda, příště to musíme dát rozkazem :-). Naháníme potomky na schody, nejlépe v ještěrčích tričkách. Někteří situaci bojkotují - začíná Trollikovic Mates, odsedává si od davu. A Jaffíkovic Vojta se otáčí úplně zády. Snažíme se ho motivovat k otočení, ostatní děti z toho mají srandu. Vojta odolává. Já zírám, že Adélka stále sedí v davu, nemá tendenci zdrhat a evidentně se také výborně baví. Opravdu věc nevídaná! :-)

Cvak, cvak, cvak.. jaksi taksi se povedla hromadná fotka dubňáčků a jejich sourozenců. Je vidět, jak jsme pečliví a stále budujeme základnu budoucích platičů našich penzí. Ačkoliv tedy většina z nás už s tím rozmnožováním skončila a dál ani prd. Teda ne prd.. potomek, samozřejmě. A Pavlinda mrňouse stále drží v přísném utajení ve svém lůně a nedopřála nám ho zapít. :-). I tak si odváží Pavel od Rendy vzpomínky, které by raději asi neměl. :-)

A ještě malý výlet do historie - MGS DUPLO, rok 2006..

Jakmile děti zjistily, že je hotovo, rozpadly se opět na atomy. Odchytit ty vlastní dalo trošku fušku. Pak požádat někoho svéprávného, kdo zodpovědně zmáčkne spoušť a udělá family photo a můžeme jít zas balit. V průběhu nudné rodičovské činnosti probíhá hlasování holek o nejlepšího tanečníka. And winner is... Dovolím si dát ukradnout fotku z Jaffina rajčete, která dokazuje PROČ se vítězem stal zrovna Vojta :-). Nachomýtla jsem se k tomu číírou náhodou, ale o to víc mě to bavilo. Zbývající hoši byli trošku zklamaní, ale třeba je to motivuje příští rok k vyšším výkonům :-).

Se všemi, kteří byli přítomni, jsme se olíbali a rozloučili a nabrali jsme směr Praha. Asi 200 metrů od hotelu zazvonil telefon a Uli, jestli prý jsme ještě na ubikaci, že Marcel si zapomněl telefon. Otáčíme tedy našeho tmavovomodrého oře a vracíme se zpátky. Uli si sice nepamatuje správně číslo pokoje, naštěstí naše prvorozená ano. Volám Uli, ať prozvoní Marcelovo číslo a po odstěhování nábytku nalézáme i zmiňovaný mobil. Opět projíždíme okolo hřiště, kde jsou ti, co čekají na oběd, opět nám, tentokrát už lehce v údivu, mávají a my opět razíme na Brno. Tišnovu a jeho objížďkám se zdaleka vyhýbáme :-)

S Marcelem se snažíme domluvit na místě srazu, což je nadlidský výkon, páč ty končiny fakt neznáme, ale nakonec nás zachrání Agip těsně za brněnskými tunely a Marcel ví, kde nás najde a hlavně, kde najde svůj zapomenutý mobil :-). Zbytek cesty proběhne v pohodičce, Áčka, kupodivu, oka nezahmouří, s čímž teda já mám dost velký problém. Naštěstí je za volantem Skaly, který se na dálnici prospávat nemíní. Máme ještě mezipřistání ve Skalici, potřebuju posekat trávu, která po pohnojení Euronou roste jak na zjednaná.

Domů jsme dorazili bůhvíkdy, ale vytlemení, spokojení a jak Andulka zkonstatovala - chce zase sem, protože tam mohli běhat.. Holt máme fakt doma běhnu! :-)

Moc tímto děkujeme Bulik za naprosto super přípravu a organizaci a také všem dubňáčkovským rodinám za atmošku, kterou tradičně spáchali. V jakémsi deliriu jsem slíbila organizaci MGS číslo 7 a zdaleka se s tím nemíním, pardon za ten výraz, srát tak, jako Buli. :-) V tomhle případku má demokracie smůlu a vím, že po tomhle, na minutu přesně, perfektně zorganizovaném MGS, to bude asi pro všechny zúčastněné šok . :-)

Na rajčeti mám v horní části Oblíbená alba a v některých těchto albech jsou k vidění další fotky z MGS.