Celou noc jsem hlídala mobil, abychom nezaspali a neujel nám vláček a neprošvihli jsme prohlídku Macochy, následně lanovku, oběd ve Skalním mlýně a Kateřinskou jeskyni :-). Prostě stresík. A do toho pořád něco šumělo.. to něco byl velmi hustý a vytrvalý déšť. Trošku ve stylu - Pršelo a blejskalo se sedm neděl, kocábku náram, náramnou.. Vyslala jsem si tedy objednávku na změnu počasí a s holčičkama jsme odešly na snídani. Budit Skalyho nemělo smysl, páč přišel kolem půl páté. :-)
Nakonec jsem ho z té postele ale přece jen už musela vystrnadit a od hotelu jsme odjeli včas a to dokonce tak včas, že jsme chytli i vláček o 20 minut dřív. Objednávka byla opravdu vyslyšena a pršet přestalo, dokonce se chvílema ukázalo i sluníčko. Všichn
i jsme byli nadšení, jen Pavla byla hoodně smutná, zapomněli na hotelu foťák a když se konečně někomu dovolali, aby ho vzal, už tam nebyl :-(. Naštěstí ho ale nevzal nikdo cizí, ale Kikušák, takže ve vláčku se hned rozsvítilo další sluníčko - nadšená Pavla :-).U vstupu do Punkevních jeskyň jsme měli dostatek času na obhlídku místního obchůdku, kde byla naprosto výborná a děsně ukecaná paní. Skaly konečně posnídal - párek v rohlíku s medovníkem - my jsme s Andulkou zatím utrácely penízky za turistické deníčky, známky a jiné nezbytnosti :-). Nakonec si nás paní pozvala všechny do obchůdku a ukázala nám pravé krápníky. Prý byly nalezeny v nějaké nedaleké jeskyni, která byla určena k těžbě a tohle se objevilo. Ale nebylo to v nějak velkém množství, i přesto se spustila záchranná akce a tak jsme si mohli sáhnout na takový unikát.
Na fotkách mají někteří z nás na čele kolečko - to byla značka, že jsme si zaplatili focení :-). Je fakt, že skupina, která se kterou jsme se potom střídali, na nás koukala celkem vyjeveně :-). V jeskyních byla docela kosa, ale teplotní rozdíl oproti venku nebyl zas tak velký a navíc jsme přijeli vybaveni, tak nám to ani nevadilo. Nicméně je fakt, že člověk opravdu zírá, co ta příroda dokáže. Je to nádhera! A když jsme se octli na dně propasti Macochy, spadlé čelisti jsme mohli téměř hrabat hrablem. Je to fakt neskutečně impozantní a tím, že tu byla mlha z předchozího deště, vypadalo to trochu jako na Seychelech. :-) Děti zvládly prohlídku na jedničku, opravdu je musím moc pochválit!
Po "suché" prohlídce následovala "mokrá" nebo-li na lodičkách po Punkvě (čti Pankva, jak pravila teta Jaffi :-)). Plavba byla zkrácena kvůli zvedlé hladině, což byla sice škoda, ale pro děti to už bylo tak akorát. Během plavky se Skaly ohrazoval proti tvrzení průvodce, že s(S)kály se nemáme dotýkat ani hlavou ani rukama. :-) Místy to totiž i o tu hlavu bylo. Ale nikdo se ani neutopil, ani nevykoupal, jen Pegovic prováděli výlov lahvičky, kterou do vody zahodil Jonášek. :-)
Po této prohlídce jsme se přesunuli k lanovce, kde jsme ještě vyplnili nějaké anketní otázky a počkali si na kabinku, abychom nemuseli vyšlápnout ten příšerný krpál. Nehledě na ten úžasný zážitek! Nahoře jsme odlovili hromadně kešku - ta byla dost bídná - a s Andulkou jsme se šly podívat na Dolní můstek, odkud je vidět do propasti. Opět nás ohromila propast svou velikostí, z Horního můstku to totiž není až tak patrné, když člověk nemá s čím srovnání. Petr s Adélkou zatím počkali u stánků s občerstvením a bylo jim tam evidentně dobře :-). Adélka totiž házela šutry do obrovské louže a Skaly se občerstvoval. Lehký zádrhel však nastal ve chvíli, kdy si kousek od louže sedla partička znavených turistů... :-). Následně jsme sjeli lanovkou zase dolů, nasedli do vláčku a přesunuli se na oběd do restaurace Skalní mlýn. Tam to bylo trošku chaotické při vydávání oběda, ale nakonec se to zmáklo. Na odpoledne byla naplánována ještě návštěva Kateřinské jeskyně, a protože svítilo sluníčko, plácali jsme se před res
taurací, děti se rasili u plastového domečku a bylo nám fajn. Odlovili jsme tu i moc pěknou kešku.Kateřinská jeskyně má překrásnou výzdobu, které vévodí úchvatná čarodějnice s perníkovou chaloupkou. To je fakt neuvěřitelné, co příroda dokáže! (ehm, nepsala jsem podobnou větu už před chvílí?? :-D) Ke konci už to začalo být trošku napjaté, protože Adélce se začalo chtít čůrat, ale vydržela to, holka šikovná!
Od jeskyně to byl kousek k další kešce u Čertova mostku. To je zrovna místo, které by člověk jinak minul, protože most je tvořen skálou a musí se hooooodně zvednout hlava, aby si toho člověk nahoře na kopci všiml. Tady nás chytil drobný deštík, ale netrval moc dlouho a pláštěnky byly rovněž součástí batohu, takže se nikdo z nás nerozpustil :-)
Po návratu někteří jedinci padli za vlast, atomy většinou, stále s nezměrnou vervou, běhaly po hotelu. Já jsem "hlídala" Adélku v autě a byla jsem pak jak praštěná. I když.. proč vlastně "jak", že..
Část výpravy neodradil po večeři ani znovuspustivší se déšť a snažili se opéct buřty. Samozřejmě se vzpomínalo na MGS II., kdy při opékání přišla šílená bouře a z buřtů byly utopenci :-).
Jinak ale nechápu, kde ty děti berou pořád tu energii? Zahnat je spát byl opět téměř nadlidský výkon! Nicméně my jsme se lehce rozpařili, přestože, světe div se, opět došlo pivo. Tohle je opravdu nad moje chápání! Hovoří za vše, že jsme měli rodinnou útratu za dva dny v baru 380,- Kč..
I tak jsme se ale královsky pobavili a asi hooodně dlouho budu vzpomínat na Sagvana Tofiho a jeho svetr pod košilí na pláži uprostřed léta :-), kdy jsme se dohadovaly s Vergelkou o slovech a Vergi pak rozhodla, že jsme se vlastně vsadily a kdo prohraje, jeho muž se svlékne z trička :-). Vzhledem k tomu, že to byla jednostranná sázka a i přesto, že Mára nakonec našel písničku a potvrdil Vergelčinu verzi, Petr (můj) ani Pavel (Rendy) se svlíknout nechtěli. Nakonec sundal triko paradoxně právě Džašek, za což sklidil velký aplaus! :-)
I přes tričko okomentovala Vergelka Skalyho hrudník pojmem bochník buchet a to už jsme téměř ležely pod stolem. Já jsem si to navíc blbě zapamatovala, takže jsem ve finále z bochníku udělala pecen anebo to bylo naopak?? :-D
Dalším velmi světlým okamžikem večera bylo, když jsme s Jaffi vymyslely, že z tácků, které zapomněla Vergelka dát k ohni na buřty, bysme mohly udělat velmi pěkná přáníčka ke Dni Matek. Dokonce jsme jednotlivé tácky začaly tunit nejen mastnotou z buřtů, ale i vínem a pivem. Tahle zábava nám vydržela taky hodně dlouho :-D.
S přibývajícím večerem se nám chtělo s Vergelkou víc a víc tančit, tak jsme se nerozpakovaly a šly jsme na "pódium" :-D. Přidala se i Peguš a daly jsme si takovou lehoučkou improvizovanou lekci zumby. A když tam Uli pustila Poupata - no můžu já se udržet??? I kdybych nemohla, prostě musím! Ale mám socialistický závazek dovzpomínat (samozřejmě pomocí YouTube) kroky.. se mi to nějak vyčoudilo z hlavy. BTW, letos je to 25 let, co jsem je cvičila.. No není lepší napsat, že mi bylo 14???
Žádné komentáře:
Okomentovat