 |
Už je to zase tady. Posedmé. Každý rok se divíme, že to číslo roste :-) a každý rok se moc těšíme, až TO zase přijde. Tentokrát to bylo takové jiné těšení, organizaci tradičního MeGaSrazu dubňáčků jsem měla na svých bedrech já. Dokonce jsem se i dobrovolně přihlásila :-). Nicméně jsem rovnou řekla, že nebude žádná demokracie, že nebudou žádná hlasování o místě, natož o termínu. Prostě se pojede tam, kam určím a kdy se to bude hodit nám :-).
Loňský MGS byl totiž naprosto precizně doladěn a vyladěn, protože jsme měli vstupenky do Macochy zamluvené půl roku a prostě přes časový plán nejel vlak. Respektive, když ten plán někdo nesplnil, tak nejel vlakem :-). Hlasování o místě tenkrát probíhalo tak, že Buli vytipovala asi milion míst, ke každému dala charakteristiku plus vzdálenosti z několika míst, abychom viděli, jak to máme daleko. Klobouk dolů. Musela to být neskutečná práce. Nicméně já ten čas věnuju radši něčemu jinému, takže jsem demokracii zrušila :-). A kupodivu to klaplo.
Náhodou jsem dostala tip od Rosie, že jejich Eliška byla v rekreačním středisku Poslův mlýn u Doks. Tyhle končiny moc neznáme a po loňské dovolené jsme zjistili, že je tam fakt moc hezky. RS vypadalo taky velmi schopně, cena byla příznivá a nabídli nám dva volné termíny, z toho jeden na Velikonoce. To jsem hned zavrhla, protože téma Velikonoc bylo tak nějak tabu několik let. Přesto jsem to hodila na sklo a kupodivu se toho docela všichni chytli, že by to nemuselo být špatné, tím spíš, že Trollikovic mají v Německu dlouhé prázdniny a jejich účast by nebyla ohrožena.
Ač jsem nechtěla nic organizovat, i tak bylo s neustálým přihlašováním a odhlašováním plus dalšími změnami docela dost práce, ale dalo se to ustát :-).
Vzhledem k prázdninám ve škole jsme mohli vyjet docela brzo, i když jsme se zastavili ještě v Globusu pro nějaké ty potraviny. Cesta proběhla v poklidu, kochali jsme se krásnou jarní krajinou, nestáli jsme v žádné zácpě, jelikož jsme vybrali pro nás nejjednodušší trasu přes Mělník. Někteří už na místě byli, vyzvedla jsem proto klíčky od pokojů a štítky na ruce a málem omdlela u časového údaje týkajícího se snídaně. 7:30 - 8.00 "my mysleli, že když máte ty děti, tak vstáváte brzo.. ".. uff.. ano, jak kdo.. no nic. Zas je fakt, že den byl podstatně delší a stihlo se toho mnohem víc :-).
Hned na začátku se mi podařilo zaměnit barvy štítků, takže dospělí měli ty pro děti a naopak, takže jsem byla za pořádnou blondýnu :-). Vyfasovali jsme celý jeden tesco barák, což byla paráda. Měli jsme tu k dispozici i učebnu a tělocvičnu, kuchyňku nevyjímaje, ačkoliv ta byla jaksi bez vybavení a musela jsem vysomrovat nějaké ty hrnky a lžičky.
Děti s sebou měly kolobrndy, které hojně využívaly k přesunu po ubikaci. Cesta do učebny byla zatraceně dlouhá :-). Co mě ale nejvíc pobavilo - jak sem jezdí školy v přírodě, je jedno WC vyhrazeno pro učitelský dozor a hned vedle je místnost, kde je dalších 10 záchodů. Nevím proč, ale před tím "učitelským" stála každou chvíli fronta a pak mě odchytila Claire, jestli nemůžu zařídit odemčení i toho pro invalidy, že se to fakt takhle nedá. Chvíli jsem nechápala, která bije a pak mi došlo, že si holky nevšimly těch dveří vedle a sladké tajemství jsem jim tedy prozradila :-).
Venku děti obsadily trampolíny a dětské hřiště, rodiče zas strategická místa s půlitry v ruce. Zpátky se nám povedlo všechny nahnat celkem pozdě, bylo potřeba ještě připravit na zítřejší den trička a namalovat na ně mořské koníky, což byl symbol letošního MGS.
Všichni už jsou zkušení výtvarníci, šablon bylo taky dostatek, takže práce poměrně dobře odsýpala a rodily se stále nové a nové originály, které později některé aktivnější matky ještě dotvářely :-).
Samozřejmě jsme si u toho pokrafali, popili a pojedli a šli spát zas bůhví kdy s tím, že ráno se organizovaně neorganizovaně jede na Bezděz.
Žádné komentáře:
Okomentovat