 |
| Výprava na Bezděz |
Nahoře jsme konečně dohonili Andulku, která přidala velmi do kroku a s rychlejší partou dubňáčků vysvištěla nahoru. Bohužel svištěla tak rychle, že sebou švihla a měla docela hlubokou ránu v dlani plnou písku a kamínků. Museli jsme jí to aspoň trochu vyčistit, takže scénka jak z Shakespearova dramatu. Bylo nám jí líto, ale nedalo se nic dělat. Pak jsme konečně zakoupili vstupenky, známky a turistické vizitky a vyšplhali na takovou skalku s výhledem do oparového kraje.
Komentovaná prohlídka měla začít asi za půl hodiny, ale vstup je možný i bez průvodce, čehož jsme využili, prošli si bývalé sály a vyšplhali na nejvyšší věž. Odsud byl opět nádherný výhled široko daleko, jen ten opar to kazil. Dokonce jsme viděli cosi jako pylové tornádo a nad hlavou nám létalo vyhlídkové letadlo. Požádala jsem Trolli o rodinnou fotku, Adélka však byla jiného názoru. Podepsala se na ní polední únava bez spánku a předvedla jednu ze svých typických rybičkovských scének.
Potom přišel čas schůzky s průvodcem, abychom si poslechli něco o historii tohoto úchvatného díla. Nechápu, jak to vůbec mohli postavit, taky nebyl tenhle hrad nikdy dobyt. Příjezdová cesta je poměrně úzká, ale prý tam projížděli i kočármo. To musel být adrenalin! Zhruba v půlce už byla Adél opravdu unavená a nebavilo jí to, takže šla s Petrem na nádvoří a my jsme s Andulkou ještě chvíli poslouchaly a pak už jsme se vypravily za nimi. Po cestě jsme s Buli odlovily ještě jednu terénově náročnou kešku a dokonce tam bylo i CWG, což byla moc pěkná odměna :-). Autem jsme se přesunuli do zahradní restaurace s hřištěm, z které se vyklubalo bistro. Ale docela to odsýpalo, i když jsme na jídlo přece jen chviličku čekali. V podstatě jsme paní vyjedli, za námi dorazilo ještě pár dalších rodin, některé jedly v okolí hradu.
Program byl i nadále neorganizovaný, maximálně jsme si řekli kdo kam asi míří a občas jsme se někde potkali, občas se někdo vrátil do RZ kvůli polednímu spánku dětí, prostě jak to komu vyhovovalo. My jsme po o zamířili k Máchovu jezeru, kde jsme měli zakeškovat s Trolli a Jaffi, ale nakonec jsme tam byli s takovým předstihem a Andulka moc chtěla vyrazit na šlapadle nebo na lodičce na jezero, že jsme se spojili s Tiinovic, pronajali dva motorové čluny a vyrazili na vyjížďku. Motorové čluny - to zní sice honosně, ale motory to mělo celkem slabé, takže jsme se tak pěkně šourali proti tomu děsnému fičáku, co dul. Přesto to byla nesmírně krásná a romantická vyjížďka a jsem ráda, že nás Andulína přemluvila.
 | |
| Dvě ženy na člunu a v pozadí Bezděz |
Nepamatuji si, že bych tu někdy byla a Máchovo jezero mě neskutečně překvapilo svými plážemi a borovými háji. Hm.. on ten Hynek věděl o čem píše! Po hladině se proháněli surfaři - což mi přišlo poměrně ještě brzo, páč někteří byli bez neoprénu a ráchali se v té ledárně - a jachtaři, na plážích se opalovali lidé, no bylo to jak někde u Jadranu :-). V léte tu je prý ale dost maso, což si umím představit.
Díky Tiině jsme si nakonec odlovili i jednu kešuli a měli jsme to akorát zpátky na večeři. Dokonce se nám povedlo spáchat i hromadné foto v tričkách a je fajn, že se v tom kvantu modrých ztratí suvenýry z celého dne ve formě fleků od kečupu, limonád, čokolád, apod. :-)
Děti si užívaly hřiště s nepochopitelnou energií a já vyrazila s Buli ještě na jednu nedalekou kešku. Provedení nic moc, ale dozvěděla jsem se, že je umístněna u rákosových polí a ten rákos se i nadále využívá a zpracovává, což mě docela překvapilo. A hlavně jsme se pokochaly Bezdězem v zapadajícím slunci.
 |
| Chybí jen Vilémek |
Večer jsme opět poseděli a popili, dali pár příhod k dobru a hrozili se ranního vstávání :-) Nejlepší byl závěr, kdy jsme s Trolli krafaly na chodbě a najednou jsme z WC slyšely divný zvuk. Pláč?? Smích?? Čekaly jsme, co se z toho vyvine a vyvinul se naprostý Annin záchvat smíchu. Když se konečně chechtající Anna vypotácela z kabinky, dostaly jsme z ní, mezi dalšími výbuchy smíchu, že si představila tu frontu čekající na jeden záchod a děsně jí to odbouralo :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat