Aprílový pátek..

Tak tohle byl pěkně vypečený pátek nadupaný událostmi. Začalo to ráno, kdy nám naše provorozená poprvé odřízla pupeční šňůru a odfrčela na školu v přírodě. No.. odfrčela.. ten frčák nebyl až tak rychlý, protože jeden kluk z 5.A jaksi dorazil o 3/4 hodiny později, protože prý měli nějaké trable s autem a bydlí pár kilometrů za Prahou. Fakt pozlatit.

Ti naši prvňáci celou dobu seděli v autobuse, rodiče stáli venku a mávali. Mávali. Mávali, mávali.. Adélku jsem pak musela odvést do školky, protože už byl nejvyšší čas a navíc měli aprílovou akci, kdy holčičky měly přijít za kluky a kluci za holčičky anebo ještě mohli přijít za květinky nebo ptáčky. Adélka se rozhodla, kupodivu, pro květinku. :-). Bála jsem se, že mi akorát školáci odjedou, ale byly to zbytečné obavy. Nálada v autobuse se začala měnit. Přes původní nadšení začaly vyplouvat na povrch obavy a pochyby - fakt jedu bez maminky a bez tatínka?? Opravdu tam budu spát sám/sama?? 

Nakonec řidič vyvolal hlasování a děti se usnesly, že rodiče mají odejít. Bohužel neodešli všichni, tak to bylo trošku divné. Já, netuše, jsem přiběhla ze školky, překvapená, kde jsou všichni. Jakýsi tatínek mě uvedl do situace a tak jsem zůstala skrytá za rohem. Až když  konečně přijel zmíněný chlapec a autobus se dal  konečně do pohybu, šla jsem dětem zamávat. To bylo radosti, že vidí známý obličej! Původně jsem chtěla vyfotit odjíždějící autobus, ale nakonec jsme zvolila běh vedle něj a dělání opiček, aby se děti dostaly z letargie. Vypadalo to, že to zabralo. Ještě jsem si tak říkala, že jsem měla zakopnout a rozbít si kokos :-D. 

Každopádně jsem nepochopila, proč na ně čekali. V podmínkách je jasně napsané, že jsou rodiče povinni dítě pak odvézt sami.

Po o jsem vyzvedla Adélku a jela s ní k mamce do práce, kde jsem jí zanechala a přesunula jsem se k Rudolfinu na sraz kačerů. Tentokrát to byl Úřednický event, takže v podmínkách bylo ofiko oblečení plus speciální razítko. Máme doma akorát z Dětské pošty, tak jsem holt použila toto. :-) Musela jsem se smát, že kvůli 5 minutám focení se sejde tolik lidí. Myslím, že najít mě na fotce, rozhodně není problém. :-)

Po skončení jsem zaběhla ještě do knihovny a následoval přesun do Braníka pro mamčino auto. Tím jsem přejela do Centra Chodov, kde jsem měla sraz s mamkou a Adélkou. Jenže ty byly ještě na zastávce autobusu a čekaly, až přijede Lukajda s Andrejkou neb brácha s Lenkou si jeli konečně užívat do Jeseníků našeho loňského dárku. Přesunula jsem se tedy na příslušnou zastávku, odlovily jsme dětičky a v plné sestavě se konečně přesunuli zpět na Chodov posilnit naše vyhládlé tělesné schránky. Tady nás, posléze, našel i Skaly, který dorazil, pro změnu, Otylkou. 

Odebrali jsme si opět Adélku, rozloučili se s mamkou a dětmi a přesunuli se do garáží, abychom si vyměnili dítě, sedačky, auta, papíry a pár slin při polibku. Skaly nasedl, nastartoval a nechtělo se to čapnout. To bylo divné, protože já přijela bez problémů. Zkusila jsem tedy nasednout já a na první dobrou jsem nastartovala.. ehm.. holt se prostě k tomu musí pustit blondýna! Jdu zpátky k Otylce a poslouchám, jestli Petr s Adélkou jedou nebo ne. Vypadá to, že ano. Nasedla jsem tedy i já, nastartovala a zařadila se do fronty na výjezd. Ještě jsem se rozčilovala, že je to tak ucpané a až pak mě napadlo, jestli tam náhodou, ale opravdu jen náááhodou není nějaký modrý špunt. No nemýlila jsem se. Skalymu to opět chcíplo, takže to musel, společně s pánem z myčky, odtáhnout na jejich parkovací místo. Takže jsem to šoupla vedle nich s tím, že neodjedu, dokud se to nevyřeší.

Dodnes jsem si myslela, že auta mají pod kapotou koně. Mamka tam měla holuba. Mrtvého a už lehce mumifikovaného. Ani nesmrděl, to byl ten pán od myčky.. Oba muži zkoušeli kde co a pak měli pocit, že tam možná není benzín, takže nám pán půjčil kanystr a Skaly odjel k benzínce. Já čekala s Adélkou ve Feldě dokud se nevrátí. Benzínem to ale nebylo. Očistili tedy všechny možné kontakty, pohejbali drátama a konečně ta potvora chytla a mohli odjet. Já vyrazila směr Čimice a celou dobu jsem trnula, aby někde nezůstali viset. Prý se jim to stalo po cestě jen 2x, ale stačilo zahejbat kabýlkama a bylo to. Uff.

Možná bych měla i napsat důvod téhle výměny aut - v sobotu jsme měli v Řeži školení Eurony a potřebovala jsem odvézt kolegyňky a do Feldy bysme se nevešly a ona teda ta Otylka přece jen vypadá lépěji :-). Po školení jsme šly ještě doklábosit do oblíbené restaurace U kapličky a já večer měla navíc SRPŠ s holkama v Chýši, abysme doplánovaly společnou narozeninovou oslavu dětí a při té příležitosti naplánovaly Býčí party. 

Adélka si to s tatínkem víc než užila a tak jsme byli všichni spokojení. Snad i ta naše Andulína, když je tak krásné počasí!