Strašidelná vycházka

Andulce roste z hlavy
 Loreta

Onehdá jsem tu popisovala naší návštěvu v Muzeu pražských pověstí a strašidel. Moc se nám tam líbilo a když jsem na slevových serverech zahlédla nabídku na strašidelné vycházky, neváhala jsem a zakoupila pár voucherů. Teď mě mrzí, že jsem nebyla větší hamoun, ale i za normální vstupné to rozhodně stojí!

Hledala jsem nějaký vhodný termín, aby s námi mohla jít i ségra a užít si podstatu turisty z plna hrdla :-). Adélku jsme nechaly doma s tatínkem, Andulku jsem vzala, i když to začínalo v 19:15 a plánovány byly dvě hodiny trajdání. Objednala jsem počasí bez deště a celé natěšené jsme se dostavily k Muzeu pověstí do Mostecké ulice, kde nás už očekával duch jedné z pražských drben. :-) Skupina byla složená půl na půl děti - dospělí a to se ten zbytek, respektive většina :-), znala a přijeli odněkud z Moravy do Prahy na prodloužený víkend.

Duch drbny nás protáhl uličkami, o kterých jsem snad ani neměla tušení. Vždy jsme se někde zastavili a poslouchali pověsti o tom, kdo zrovna v tom místě straší. :-) No nebyly to tak úplně pohádky na dobrou noc, ale  oproti tomu, co se dnes děje v TV.. V jedné z uliček jsme objevili úzký průchod pouze pro jednoho člověka, kde je semafor, aby byl zachován plynulý provoz  :-). Dva lidi nemají šanci se vyhnout. Slyšela jsem o tom poprvé kdysi kvůli keškám, teď jsem to konečně viděla na vlastní oči. :-) Pobavila nás i speciální fontánka v Hergetově cihelně.

Hned na začátku se ale ukázalo, že zahrávat si s duchy není radno! Jedna z holčiček přehlédla značku a nabourala do ní a vzápětí i její kamarád. Té holčičce pak evidentně nějaké strašidlo podrazilo i nohy, protože se natáhla na naprosté rovině. No a nakonec jeden z kluků 2x za sebou zakopl na Zámeckých schodech.. Musím se přiznat, že to jsem se už smála hodně. Rozhodně jsem jim to nepřála, ale přišlo mi to fakt směšné a hlavně - většinou takhle všude bouráme my, takže kdyby se to stalo nám, tak se smíchy asi fakt počůrám.

První  zastávku jsme měli u vodníka. Vyprávěl nám o své lásce k židovské dívce, která běhá po Kampě převtělená do černé kočky se zelenýma očima, když s ním zrovna neobývá vltavské dno. Mě a Janu vodník naprosto uhranul. Bohužel jsem z něj byla tak vedle, že jsem ho nezachytila, když se usmíval. To bylo něco! :-) Byl prostě k sežrání :-).

Přes Klárov jsme se přesunuli Tomášskou ulicí na Valdštejnské náměstí, kde jsme potkali zakletého kupce s rozpáraným břichem. I on nám vyprávěl svůj příběh, proč mu břicho prasklo a kdo by ho mohl vysvobodit - prý ten, kdo se s ním o poslední skývu rozdělí. Skývu jsem neměla, ale bábovku jsem mu nabídla :-). Jelikož nebyla poslední, asi se nám nepodařilo ho vysvobodit, ale ještě z dálky na nás volal, že je výborná :-).

Pak už nás čekal výstup po Zámeckých schodech a odměnou byl nádherný pohled z Pražského hradu na nejkrásnější město na světě :-). Nádherné bylo i to, že v podstatě jsme nikde nepotkávali turisty, žádné davy, nic. To se opravdu málokdy poštěstí. A nikdy jsem si třeba nevšimla, že na Schwarzenberském paláci jsou instalovány parohy. 

Na Novém světě na nás čekal duch alchymisty doufaje, že by ho snad někdo z nás mohl vysvobodit. Stačí vyrobit zlato.. Prý už byl na dobré cestě, ale nakonec to nedotáhl do konce.. Bohužel, kdykoliv začne vyprávět postup a prozrazovat přísady, oněmí.. Osobně si myslím, že ten recept už známe dávno.. Jedno naše zlatíčko je sedmileté a to druhé čtyřleté.. 

Přes tuto líbeznou část Hradčan jsme se dostali až k Loretě a duchu kněžny Drahomíry. Ta tu nestraší za vraždu, ale za to, že nesnášela křesťany a proklela je. V tu chvíli se její kočár propadl do brány pekelné, která je u Černínského paláce. Už se zešeřilo, památky byly osvětleny, atmosféra nabrala na tajuplnosti. Děti zapomněly na únavu a že mají za sebou takový výstup (stejně tak mamka :-)) a všichni jsme poslouchali s napjatýma ušima, aby nám nic neuteklo. Škoda, že zrovna nezvonily zvonky na Loretě.

Pobavilo nás, že Černínskému paláci se kdysi z legrace říkalo chalupa právě proto, že je to neskutečně velký palác a dokonce jej prý majitel nabídl kdysi císaři, ale ten se rozzlobil, že má důležitější věci na starosti než nějakou roubenku :-).

Přes Pohořelec jsme se dostali až k dechberoucímu výhledu na Prahu. Přece jen bylo už půl desáté, na Prahu padla tma, památky zářily do noci a já mohla jen zkonstatovat, že TOHLE je romantika jak prase. :-) Vůbec se mi nechtělo domů, to je pohled, který se neomrzí. Ale nebylo zbytí, ráno volala škola.. ach jo.. Seběhly jsme proto Úvozem zpátky na Malostranské náměstí a mamka s Janou jely na jednu a my s Andulkou na druhou stranu. 

Ještě teď, když to píšu, tak se usmívám, jak to bylo nádherné! Vřele doporučuji a my si určitě dáme některou z dalších procházek za strašidly - hodně nás lákají tajemné průchody a v létě by měla být speciální vodnická procházka pro děti. 

Fotky opět na paradajce.