Zahradní party, svatba a přijela pouť :-)

Agu s mamkou aneb bratr a sestra :-)

Už hooodně dlouho zpátky v čase jsme dostali pozvánku k Agumíčkovi a Majce na kolaudaci jejich nové zahrádky. Agu zároveň slavil den svého pravděpodobného početí :-). Prostě když se chce něco slavit, důvod se vždycky najde raz dva! 

Zahrádku mají kousek od baráku na Barrandově. Vyzvedla jsem tedy holčičky po o a vydaly se na cestu přes celou Prahu, kdy u Anděla jsme měly sraz s mamkou. Počasí jak malované anebo jak objednané na takovou akci :-). Původní předpověď zněla, že se v pátek počasí zkazí a budou bouře. Naštěstí i tentokrát objednávka v podstatě vyšla.

Na zahrádce už bylo docela hodně lidí, většinu jsme neznaly, ale neva :-). Sedly jsme si k Sandře a pěkně z dálky (abych se nenakazila :-D) jsme okukovaly dvouměsíční Anabelku. Malá Luciannka už je dvouletá slečna, to to letí! Docela mě tenkrát pobavilo, když Sandra zvolila zrovna tohle jméno, které jsem prosazovala velmi vehementně pro Adélku, ale neprošlo, protože je to prej jak z pekla :-D.

Po nějaké chvíli se ozvala ségra, která vyzvedávala bráchovy děti na Hájích, že už se blíží k našim souřadnicím a je třeba jim jít naproti. Vzaly jsme s sebou i malou Lu, která se zamilovala do Andulky a následně do "kluka" :-). Dětičky se pěkně vyblbly, Agu tam má totiž nejen jezírko s rybičkami, ale i hadici s vodou :-). Víc snad psát ani netřeba.. Škoda, že jsem pak nevyfotila nohy naší lady Anny.. Měla krásné šatečky, na hlavě klobouk a nohy jak bezdomovec :-D. Hlína a voda udělaly své. Evidentně jí přes tu krustu nemohl poštípat žádný komár.

K večeru dorazil i Skaly, aby nás vyzvedl a přijel právě včas na masíčko. Původně jsem si myslela, že pojedeme domů tak kolem sedmé osmé, nakonec to byla desátá a to hlavně protože bouře nakonec dorazila i do Prahy. My jsme promokli jen cestou k autu, ale mamka s Janou, Andrejkou a Lukajdou měli smůlu a na každé zastávce čekali děsně dlouho, takže přijeli prý jak vodníci.

Každopádně to byla výborná akce, jsem moc ráda, že jsme dostali pozvání a jsem i moc ráda, když se rodina stýká a drží při sobě. Snad se dočkáme na podzim zas nějakého srazu v Krumlově. Já jsem si to užila i vzpomínáním na Smrčinu a doufám, že i naše Áčka jednou zažijí tak úžasný tábor, jako jsme mívali my právě tam.

No a ještě přidám recepis na jednu naprosto, ale naprosto nechutnou záležitost: Hermelín se vydlabe, směs se spojí s pomazánkovým máslem, hromadou česneku a ořechu a zas se to nacpe zpátky. Nechá odležet asi dva dny. Fujtajbl, Majčinko! :-D

V sobotu ráno se nám nechtělo moc z postele, ale Zuzka se dnes vdávala a Barča I. šla tedy za družičku :-). Měli to od 10.00 hod., takže celkem hoňka, ale přijeli jsme včas. Takové aktivity mě stále ještě trapně rozněžňují a dojímají a pořád mám chuť hodit repete včetně toho samého ženicha. Z Libně jsme to vzali přes Kaufland do Skalice, abychom udělali další zahradní party - tentokrát oslavu nás, májovek, (začínám já, následuje Irča a končí Dana). No prostě je to náročný měsíc :-).

Než Petr připravil maso, šly jsme ve zmenšené sestavě s Novákama na městečko na pouť. No je to čím dál větší bída. Neskutečné ceny, žádné pořádně atrakce, ideál možná tak pro mrňata. Ono by se tam toho stejně teď víc nevešlo, páč městečko bylo přestavěno dle naprosto neuvěřitelného návrhu tak, aby už se tam nedalo skoro ani projet ani zaparkovat. Někdo zas asi hodně dlouho vymýšlel.. Na druhou stranu - za půl hoďky je návštěva pouti odbytá :-D.

V neděli jsme šli ještě jednou, tentokrát "oficiálně" :-), celá rodina. Pařilo neskutečně, tak jsme byli s Petrem rádi, když holčičky prohlásily, že už stačí a zbytek peněz si nechají na pouť do Sázavy :-). Domů jsme se, přes různé zastávky, dokodrcali docela pozdě večer.

Ještě jsem si vzpomněla na jednu nedělní příhodu - seděla jsem v poklidu s mamkou a holkama na terase, klábosily jsme a najednou se objevila nějaká zfetovaná včela, protože na mě začala neskutečně útočit. Ta se snad fakt pásla na makovým poli nebo co, ačkoliv jsem se snažila nepanikařit a nehýbat se, pořádala další a další nálety a evidentně si připadala jak Terminátor. Ve finále se mi zamotala do vlasů a bodla. Do hlavy jsem žihadlo ještě nikdy nedostala a a asi nejhorší bylo, jak pořád bzučela. Petr mi to vyndaval několik dlouhých minut, aby nerozmáčkl váček a nepustil mi do hlavy ten jed a mezitím se to pekelně rozbolelo. Holčičky z toho byly hotové, chtěly vidět to žihadlo a Andulka se ptala, jestli mám díru v mozku :-).

Fotky jsou na rajčeti.