Dětský den

I letos si Andulka vymyslela, že by to chtělo nějaký Dětský den.. Když jsem jim to chystala poprvé před třemi lety, měla jsem očekávat, že z toho budou chtít dětičky udělat tradici :-). Prostě se děsně nudím :-).

Takže během toho všeho uklízení, přesouvání, stěhování, upravování bytu jsem ještě vymýšlela pozvánky,  disciplíny a celkově program. Potvrzeno bylo 10 dětí, nakonec jich bylo 11, což teda fakt nemám moc ráda. Sice jsem měla něco navíc, ale přece jen některé věci chyběly neb v propozicích pozvánky bylo uvedeno, že mají donést 10 maličkostí. Andulína by nejradši pozvala široširé okolí a už jsme na tohle téma měly několikrát pohovor, že ne že bych to těm ostatním dětem ráda nedopřála, ale někdy jsou s tím spojeny určité problémy, že pak na někoho něco nezbyde a tak a že to kdyžtak potřebuju vědět dopředu... ve finále to "odnesla" Andulína, protože na ní nezbylo Kinder vejce.. Ale škodná nebyla, každé dítě si toho odneslo požehnaně i tak. :-)

Páteční noc jsme tedy se Skalym strávili romanticky přípravou masa na grilování, opalováním diplomů a kreslením mapy neviditelným písmem. Ještě o půlnoci jsme běhali po Skalici a vytyčovali tajnou trasu. Čekala jsem, kdy na nás někdo zavolá policajty, protože jsme potřebovali neustále kontrolovat, jestli jsou světlušky na svých místech. :-) Maso Skaly chystal do třech do rána.

BTW - pozvánky. Letos jsem se rozhodla, že prostě napíšu, že je třeba, aby každý dovezl i něco navíc. Vždycky zajišťujeme všechno my - jídlo, pití - alko i nealko, různé dobrůtky a holt teda fakt nekrademe a v situaci, kdy Skaly 4 měsíce něpremával a teď sice premáva, ale prachy už jsme jaksi neviděli věčnost, páč šéf musel na 3 dovolené plus si koupit člun za desítky tisíc a na vejplaty nemá a do toho ještě potřebujeme nasypat něco peněz do bytu, to jsou pro nás opravdu velké výdaje.... 

Myslela jsem si, velmi naivně, že jsem to napsala dost jasně. Až na jednu výjimku, která přivezla dokonce i dárky holčičkám, to opět výrazně neklaplo. Objevilo se pár sušenek, kousek buchty, nějací slaní šneci, láhev lambrusca a láhev sangrie, ale tak nějak celkově k tomu, že my jsme zajistili hafo masa, uhlí, nehledě na tu práci s tím, komplet program od pozvánek přes disciplíny až po medaile, diplomy, poklad, dost bída.. Ach jo.. Asi budu muset příště specifikovat, že vstupenkou bude minimálně basa piva a karton nealko pití.. Kdybych nevolala SOS Míše, tak není ani to pivo. Kupodivu SE samo v prádelně nic neobjeví...

V sobotu dopoledne nám přišla pomoct Denisa a kreslily jsme popisky k jednotlivým stanovištím: Bramboro, hop aneb skoky v pytlích, Opičí houpačka aneb houpání na provaze a ručkování přes sušák, Superstar - to si zas vybrali z pytlíku podstatné jméno a měli zazpívat písničku nebo říct básničku, kde se to objevovalo, Žabí skoky aneb skoky na trampolíně, Lov mamuta čiliž střílení z luku, prohazování šáši míčkem, skládání rozstříhaných pohledů anebo Ptáčku, ulov si svého červíka, což mělo velikánský úspěch a za tip děkuji Wlčici.

Měli jsme začínat ve dvě. Ale jaksi nám pořád chybělo docela dost dětí. Na stanovený čas dorazil málokdo. Ach jo. Nakonec jsme už čekali jen na Emádu s Jáchymkem, kteří dorazili až někdy po třetí. Míša byla překvapená, že je to od nich z chalupy k nám tak daleko :-), navíc se ještě stavovala pro to pivo, takže omluvenku jakž takž dostala :-). Naštěstí v tu chvíli dorazil i Martin a byli jsme komplet, jinak by mě už asi čekající děti sežraly, že se nudíííí a kdy už přijedouuuu. Andulka to komentovala: Že přijedou Dráčkovi pozdě, to mě nepřekvapuje, ale že i Týna s Natálkou.. To fakt nechápu! :-)

Děti si podepsaly kartičky a rozběhly se konečně na jednotlivá stanoviště. Za každé splnění úkolu dostaly jedno očíslované písmenko s tím, že se později dozví, na co to je.

Když byla všechna písmenka rozdána, nastal čas na další nadílku - tentokrát medailí a diplomů. No neřekla bych, že bude tak šílený problém sehnat čokoládové medaile, takže jsme museli improvizovat Fidorkami. A konečně jsem děti nechala přijít na to, k čemu jim jsou ta písmenka. Byla to tajná zpráva a všichni museli začít spolupracovat, aby se dozvěděli, co dál.

Skládání jim zabralo asi hodinu, ale makali jak šroubečky a ač se u toho občas trochu poštěkali, nakonec našli systém a práce jim šla pěkně od ruky. To byl ideální čas na přípravu další fáze, dětičky totiž nevnímaly nic jiného :-).  Ve vyluštěné zprávě stálo, že ten, jenž má nejsilnější jméno, jim předá tajnou mapu, ale musejí mu zazpívat písničku. Chvíli přemýšlely, kdo by to tak mohl být, až na to přišla Andulka, kupodivu :-), a usoudila, že to nemůže být nikdo jiný, než sám velký Skaly. :-) Udělala jsem jim ještě vzdělávací vsuvku na téma latinského překladu jména Petr a  teď ještě vybrat písničku..

Chvíli přemýšlely, můj tip Pod tou skálou, kde proud řeky syčí, zavrhly, že to neznají, až někdo navrhl Vyletěla holubička ze skály, což se v jistém kontextu může jevit poněkud pikantně :-). Takže statečně zapěly Skalymu a ten jim dal tajnou mapu, kde nebylo téměř nic vidět. Poradila jsem jim, že by to asi chtělo použít nějaký živel. Otázkou je, co je to živel :-). Nakonec i to jsme dali dohromady a Skaly jim hodil mapu na gril, kde se pomalu zobrazila zpráva Světlušky vás povedou a mapka. Sledovat děti, jak zírají v úžasu na objevující se sdělení, bylo k nezaplacení!

Bylo asi pět hodin a do slunce západu hafo času. Děti se tedy začaly různě přeskupovat a organizovat kdo s kým půjde (moje idea byla, že půjdou společně, ale chtěly jít po skupinkách) a když to měly hotové, různě běhaly a skákaly, no prostě bylo jich tam dost na to, aby se zabavily samy.

Zhruba od osmi už byly nervózní a že by jako už šly. Jenže bylo pořád světlo. Bylo to jako udržet pytel blech na jednom místě. Nejčastější věta zněla - Já už chci jííít! Konečně bylo už trochu víc šero a první skupina mohla vyrazit. Dana je všechny odvedla za barák, já popadla poklad a mazala do cíle.

Vyzbrojeni baterkami šly po odrazkách až k pokladu. Musím říct, že ta cesta je trošku strašidelná, ale v jednom místě je hlídala Maruška a pak už zas já. Když přišla první skupinka - Andulka, Denisa, Martin a Míša, tak jsem slyšela Andulínu jak remcá - Ty joo... To bylo krátký.. aby ne, když letí jak šílení :-) No nezulíbal by jí člověk?

Poklad našli, ale vyzvednout jsem jim ho nedovolila a rychle je zahnala do úkrytu, aby to nezkazili ostatní. Za chvíli přidusala druhá skupina, která se spojila s tou třetí, takže jich bylo celkem dost :-). Mrňavky měly oči navrch hlavy, poctivě svítily baterkami tak usilovně, až ve finále poklad přešly. :-). Musela jsem je vrátit zpátky a na druhý pokus už se to povedlo. Ale pořád ještě nebylo putování u konce, na pokladu byl další dopis.

Držet se pohromadě byl pro ně asi nejtěžší úkol :-) Ti velcí hnali do kopce zpátky, zvědaví, co v tak těžké bedně bude. Každou chvíli se museli navzájem okřikovat, že malí nestíhají a že mají jít společně. Už zdálky bylo vidět ohnivé místo. Atmoška nádherná! Podle pokynů utvořily kruh a vyvolávaly odemknutí pokladu. Tam došlo k malému zádrhelu, páč se trochu zasekly klíče, které měly přiletět vzduchem po vlasci :-). Ale povedlo se a nastalo zkoušení, který klíč patří ke kterému zámku a jak to celé rozmotat.

Když se to konečně povedlo, vrhli se na poklad jak pirani. Samozřejmě, že velcí odstrčili malé a rvali se o ty nejlepší kousky. Bylo to docela nepříjemné, takže jsme je stopli, odebrali jsme jim ulovenou kořist s tím, že to rozdělíme spravedlivěji.

No a pak už měly děti špinavé pusy od čokolád a sušenek a navzájem si ukazovaly trofeje. A já jsem si mohla oddychnout, že to jakž takž klaplo a že se jim to snad i líbilo :-).

Ještě musím udělit speciální pochvalu Skalymu za naprosto delikatesní raut a za to, že mi v takových šílenostech pomáhá a neremcá :-).

Když konečně děti padly za vlast, mohla jsem si sednout k jídlu a pití i já. :-) Nádhernou tečkou byl Měsíc, který na jasném nebi zářil poměrně intenzivně a nad ním se vytvořil kříž po letadlech, které tam proletěly. Bylo to neskutečně krásné a zajímavé a zkoušeli jsme to se Standou s větším (Standovým) či menším (mým) úspěchem vyfotit.

Druhý den nám Andulka nachystala snídani venku, Emičce a Jáchymkovi do pohárku cornflakes, dospělým namazala housky a rohlíky (naučila se šikovně rozříznout pečivo), nazdobila stůl květinou, prostě šikulka neskutečná!

Po snídani se děti vyráchaly v bazénu a po obědě ("zbytky" masa ze včerejška) jsme se vydali na vycházku do lesa. Zvolili jsme ten nejmenší okruh, i tak to bylo na Emču a Jáchoše nějak moc a děsně se vlekli, až to Andulína nevydržela a šla napřed. :-)

Vidina bazénu dotáhla zpátky i zbytek a než se Petr vyřádil s dětma ve vodě, já mohla sbalit a nachystat nás k odjezdu. Holčičky zůstaly ještě u babičky a dědy, přece jen to doma není ještě úplně obyvatelné a v tom šíleném hnusném vedru je to pro ně nejlepší. Míša s dětma zamířila zpátky na chalupu a Standu jsme vzali do Prahy my.

Dodatečně jsem se dozvěděla, jak se mamka potkala se sousedy a ti jí vyprávěli, že Andulka šla okolo a ptala se - Budete tady 20.8.? Oni špatně rozuměli, mysleli 28., tak prý, že ne. Aňa vážně pokývala hlavou: Tak to máte dobrý. Protože kdybyste tady byli, tak se vůbec nevyspíte! My tu budeme mít dětský den a spousta dětí tu bude řvát celou noc. (Nakonec se žádný řev ze zahrady v podstatě neozýval, proběhlo to víc než v pohodě :-))

P.S.
Fotky na rajče dodám později.

P.P.S.
Tenhle článek mi dal zabrat - i/y :-D