Šmik, šmik a kokosy na sněhu

Na dlouhou dobu byl v pondělí dobrý den na stříhání vlasů :-). A protože mám září společensky víc než náročné, nutně jsem se musela objednat. Jediný volný termit byl v 8 ráno.. uff. .trénink na nastávající školní režim. Přemlouvala jsem Andulku, aby šla se mnou, že potřebuje zastřihnout konečky a něco udělat s tou příšernou ofinou, díky které vypadá jako Žižka. Původně to dokonce i vypadalo na mikádo, ale nakonec z plánu sešlo.

Kadeřnice Zuzka nejdřív napatlala mojí hlávku - zkusily jsme opět C7 pro velký úspěch z minula, kdy jsem místo hnědé zůstala blond - a pak se vrhla na Andulku. Moc hezky jí vlasy sestříhala a naše dítko už nebude šilhat a navíc bylo hoodně spokojené, hurá! Další překvápko se konalo, když mi smyla barvu a já konečně nebyla žlutohlavá.  :-) Vytahala mi i pár proužků z té původní barvy, takže to mám teď takové jak promelírované. Poslední, velmi příjemné, překvapení mě čekalo při placení. Jak jsem tam byla přes voucher, tak měli úplně jiný ceník, čekala jsem minimálně o polovinu větší účet a ono to nakonec bylo i míň než jsem doposud kde platila. A to, že to máme téměř za rohem, je jen další příjemný bonus navíc.

Odpoledne jsme měly sraz s mamkou na Proseku a vydaly jsme se na bobovku. Sníh ani olympiáda se naštěstí teda nekonaly, ale i tak jsme si to užily parádně :-). Já jsem toho měla skoro dost po těch 7 jízdách, Andulína totiž sama fakt ještě jezdit nemůže. Adélku tam zas nejvíc nadchla luční kobylka, chtěla si jí vzít domů, i když měla o nohu méně :-). Na závěr jsme si s mamkou daly pizzu s vyhlídkou na Prahu a naštěstí bez vyhlídky na kyselou obsluhu. 

Na závěr se holčičky vyblbly na přilehlém hřišti a hlavně na "lezecké stěně", kterou zdolávaly velmi zdatně, až jsme s mamkou zíraly.