Noční Vyšehrad

Na úterý jsme si domluvily rande s Lenkou a Andrejkou na Chodově. Áčkům jsem to neřekla, bylo to překvápko a evidentně se povedlo! Andulka totiž dostala od babičky "kreditku" do HM a moc si chtěla něco koupit. Andrejce je průběžně také nahrávána, takže jsme si udělaly takový holčičí nakupovací den.

Nejen přestavby nábytku, ale nákupy jsou pro mě lehce za trest. Ale Aňule potřebuje nějaké botky, takže jsme statečně obešly docela dost obchodů, najedly se tam, zamlsaly si na zmrzce a bylo fajn, že nás nic nehonilo a nikam jsme nespěchaly. Jedině teda to, že mě to pak už přestalo bavit. :-)

Holčičky měly navíc pocit, že se potřebují projít i venku, takže jsme vystoupily z autobusu o několik zastávek dřív a prošly se domů. To už jsem lehce mlela z posledního, rvala jsem ty jejich taštičky, bylo mi vedro a byla jsem totálně uondaná.

Jak jsme přišly domů, zazvonil telefon a Dianka se ptala, jestli bysme večer nešly na Vyšehrad, že bysme daly stále odkládané wherigo Noční Vyšehrad nebo-li takovou hru v terénu, jejímž výsledkem je - jak jinak - nález pokladu. Konečně totiž přestalo pršet a udělalo se velmi hezky. Chvíli se ve mně prala líná Bára s tou akční a nakonec vyhrála ta správná, která si nechtěla takovou akcičku nechat ujít a hlavně se chtěla naučit, jak se takové wherigo vlastně hraje.

Dianka vzala Klárku, já Andulku a Marta nakonec Aleška udala k babičce, takže jsme vyrazily v ryze dámské společnosti. Začínalo se na Výtoni, kde nás zaujalo obrovské množství pavouků na semaforech, což zrovna pro Martu nebyl příjemný pohled :-).

Tady se nám už objevil první úkol na GPS a pokyny, kam vyrazit. Kupodivu to bylo na Vyšehrad :-). Po cestě jsme musely objevovat tajná čísla psaná UV fixou, naštěstí měla Dianka UV baterku, kterou ale okupovaly naše školačky. 

Po vyšplhání nahoru jsme se pokochaly pohledem na nejkrásnější město na světě a po cestě potkaly pár strašidel, které nám ukázala GPS společně s úkoly, které bylo nutno splnit, abychom dostaly indicie k cestě dál. 

Mezitím se setmělo, my jsme prochodily Vyšehrad křížem krážem a bylo to prostě báječné! Úkoly jsme zdárně plnily až jsme konečně dostaly pokyn, abychom prošly tunely a v jednom že najdeme mapu k pokladu. A taky že jo! Na jedné stěně byla nakreslená mapa opět UV barvou, takže normálním okem neviditelná. 

Kousek od pokladu - kdy jsme čekaly, až i Martě zahlásí mobil, že je v té správně zóně a co má dělat dál, jsme se potkaly s ownery nebo-li majiteli keše. :-) Najít poklad už bylo hračka, ještě bylo ale potřeba odemknout truhlici speciálním kódem na zámku a zapsat se neviditelnou tužkou do logbooku :-). No prostě dotažené do posledního detailu!

Ještě jsme pak obešly pár kešek v okolí (ehm, šly jsme až k Fildovačce) a společně jsme se přesunuly k metru (krom Marty, která stihla autobus), kde jsme se rozloučily.  Domů jsme dorazily po půlnoci, což byl pro Andulku další velký zážitek a ještě takhle pozdě ukazoval teploměr u metra 22C. A ještě dlouho po tom jsme si vyprávěly, jak to bylo úžasné!

Fotky jsou klasicky na rajčeti :-)