Staré hrady, ZOO Chleby

Poslední prázdninový den vyrážíme konečně zase na výlet. Sraz máme v 10.00 hod. na Starých hradech s Trolli a Uli, které jedou z jihu, zatímco my s Míšou jedeme ze severu. Změna plánu nastává, kdy se mi dovolává můj drahý s tím, že ač jsem ho varovala, zkusil zkrotit jankovitou Feldu a tohle rodeo fakt nevyhrál. Skončil na Žižkově, tam si tradičně nechtěně půl hoďky odpočinul a dojel až na Jarov do servisu, aby zjistil, že ho přestěhovali "jen" o 300 metrů dál.. V jistých situacích je 300 metrů téměř nepřekonatelná překážka. No nakonec se zadařilo, Feldu tam zanechal autodoktorům a uvidí se, co s ní.

Pro nás to mělo pozitivní dopad - jel s námi na výlet :-). Volala jsem tedy ráno Míše, že jedeme nejdřív zachraňovat zmrzlého Skalyho a na hrad dorazíme později. Ještě jsem jí navigovala, že má jet po mladoboleslavské dálnici a na 44 exitu sjet a držet se na Dětenice. 

Nám cestu zpestřila i Adélka, po dlouhé době blinkala v autě, takže jsme to měli s několika mezipřístáními. Na Staré hrady jsme dorazili v 11, což jsem brala jako dobrý čas na to, co jsme měli za sebou. Ftipné bylo, že jsme se na parkovišti potkali s Míšou, která právě dorazila. Pořád mluvila něco o nějaké bouračce, odbočce na Poděbrady - no bylo mi to divné. Následně jsem zjistila, že nejela po mladoboleslavské, ale po hradecké a stejně minula ten správný exit:-).

Uli s Troli nás přivítaly samozřejmě s poznámkami, že dámička má jen hodinu zpoždění a přitom jsem v tom byla tááák nevinně! Měla jsem za to, že Míša vyřídí, proč dorazíme později, ale mělo mě napadnout, že tam nebude včas ani ona :-D. Opět se nám potvrdilo, že se vlastně ani nemusíme domlouvat a dorazíme stejně pozdě :-). Teta Trolli se ukázala jako sketa ještě jednou, ale o tom až o trochu později :-).

Po téměř prázdném nádvoří se pohybovali rytíři, čarodějnice, princezna i čert. Byli v podstatě v přesile, což je velikánská škoda na to, jak je to tam úžasné! Dostali jsme hned ochutnat uhlí - Andulka teda nechtěla, dokud jsme jí nedokázali, že je to moooc dobrá laskomina :-), "vnutili" nám oba pohádkové okruhy - jak Hradní pohádkovou půdu, tak Zámecké pohádkové sklepení, nakoupili jsme nezbytné turistické vizitky a známky, orazítkovali co se dalo i nedalo a už jsme šli na nádvoří na sraz s kastelánem a templářským rytířem. 

Prohlídku jsme totiž zahájili výcvikem letu na koštěti. Košťata rozdávali jen dětem, ale já jsem se hlásila taky, takže jsem byla zvolena vedoucí letky a měla jsem největší koště s netopýrem, heč! :-) Byla u toho neskutečná čurina, jak by řekla teta Jaffi, ti hoši z toho udělali opravdu velmi vtipnou záležitost a ve finále jsme poletovali po nádvoří v téměř perfektní formaci (musím pak ukrást nějaké fotky od tety Trolli ) :-).

Půda byla nádherná, plná strašidel, víl, skřítků a zajímavých předmětů z dob dávno minulých. Výklad zaměřený na děti, Andulka třeba předváděla praní na valše, děti odpovídaly na otázky a za odměnu dostaly ochutnat perníček nebo potom na konci i lízátko. To teda nejen ochutnat :-). Bylo to zábavné i pro dospělé, prostě když to někdo dělá ne kvůli mzdě, ale kvůli tomu, že ho to baví, je to zatraceně znát!

Po krátké přestávce následovala návštěva sklepení. Tentokrát nás provádělo páže, které bylo téměř uražené, že ho někdo nazval kašpárkem :-). Na fotkách je ale vidět, že záměna je víc než pravděpodobná :-). Opět zatáhl děti do děje, dával jim různé otázky a já jsem si párkrát nedala pozor, takže jsem odpověděla dřív než děti, za což jsem si vysloužila důsledné napomenutí a slib, že zůstanu v pekle.

Ve sklepení jsme viděli jak skřítky, tak obry, dokonce i tříhlavého draka! A pak už nás páže zavedlo do pekla. No a tam bylo potřeba vyzkoušet nějakého hříšníka, který si měl na takovém zařízení vyzkoušet, jestli jde do kotle anebo ven. Logicky se nikdo nehlásil, až si páže vzpomnělo, že nahoře neustále vyrušovala jakási "pani". Zrovna jsme stály s Trolli vedle sebe, on na nás kouknul a povídá - Jo, tady je. Ale která z těch dvou to je? Takticky jsem mlčela a Trolli mě naprosto netakticky naprášila, že ona ne, že to já! Sketa jedna zrádná! Taky jsem jí hned varovala, že práskat se nemá a že si to s ní peklo vyřídí, načež odpověděla, že nám přece říkali, že kdo lže, ten krade, do pekla se hrabe, takže jen upozorňovala! :-D

No a samozřejmě, že mi ten barometr hříchu cinknul, takže jsem byla nasměrována do kotle.. Nejvíc nás na tom pobavilo, že jsme zas někomu připadaly hodně si podobné. Prostě nerodná ségra se nezapře :-). Teda krom toho prášení :-D.

Na konci si děti mohly opět z pytle něco vytáhnout - prý když byly hodné, tak to bude nějaká dobrota, ale pokud zlobily, jsou tam i velmi nehezké věci. Čím to je, že si všechny děti vytáhly nějakou sladkost? Že by rodiče úplně nepochopili jak jsou vlastně vzorné, hodné, poslušné atd.? :-)

Po všech těch zážitcích nám vyhládlo, i využili jsme místních krčem k uspokojení těchto primitivních potřeb. Děti mezitím začaly šmelit Šmouly a velmi nám to připomnělo všechny naše srazu, kdy si navzájem různě bártrujeme všechno možné i nemožné. Potom se rozběhly ještě plnit úkoly u princezny a navštívit Čarodějnou bestyjolu plnou kouzelných zvířátek. Adélka nejdřív nechtěla nic dělat, ale nakonec se zapojila také a končila malujíc obrázek u stolu sama s obrovským templářem a něco si tam povídali :-).

V každém případě návštěvu Starých hradů opravdu velmi vřele doporučuju. Je to hodně baby friendly a užijí si i rodiče. Hodně zajímavá je i historie, zejména ta novodobá - viz jejich stránky.

Odpoledne ukrajovalo teprve druhou hodinu a po cestě jsme viděli odbočky na ZOO Chleby. GPS ukázala 20 km, tak co doma. Cesta byla velmi zábavná, naše GPS nás opět tahala naprosto nemožnými kouty, Trolli se nestačila divit :-). Ale do cíle jsme dorazili dobře. 

Tahle ZOLO je maličkatá, ale milá a zajímavá. Děti se tu nezaběhnou a k vidění je toho také docela dost. Překvapil nás třeba gepard ležící hned u mříže, která měla celkem velká oka - minimálně na ruku. Nikde žádný nápis, že je to nebezpečné zvíře, dítko může dojít až k němu.. a tahle velká čičina přede a přede :-).

Opice mají nádherný výběh ve stylu starých Mayů a nejlepší hlášku měl Jáša, když přišel k výběhu Nandu pampového, ukázal prstíkem na ceduli, kde se o tomhle pštrosovi píše a povídá: "Tady píšou, že je to kačátko!" :-)

Obdivovali jsme i akvárko s českými rybami - nad velikostí kaprů zůstával rozum stát. A v celé ZOO jsou umístěny i makety zvířat vyhynulých. Momentálně třeba u vchodu jsou připraveni vakovlci a to teda opravdu stojí za přečtení.

Tady se naše cesty opět rozešly. Původně jsme chtěli jet domů přes Sadskou, ale vzhledem k objížďce a následné ceduli o dálnici na Prahu, jsme to vzali skoro až k Poděbradům. Po cestě jsme se různě rozdělili, abychom se nakonec potkali s Trolli na Černém mostě. Kvůli dětem jsme se ještě všelijak předjížděli, holčičky si mávaly, byl to pro ně jeden z největších zážitků dne :-). Později jsem se dozvěděla, že Trolli přes tu Sadskou jela a ač jsem měla pocit, že si hrozně zajíždíme, evidentně byla ta naše cesta přece jen rychlejší.

Korunu tomu nasadila Adélka, když nás slyšela, že říkám Skalymu - Trolli jela přes Sadskou. Adél se otázala - Teta Trolli jela sockou??  :-D

Byl to moc hezký poslední den prázdnin a užili jsme si ho nakonec celá rodina, ač neplánovaně.