Čtvrtek - 5.7.2012, Alpy - cesta tam

Asi před 14 dny Renda hodila na sklo odkaz na Slevomat, že se jí moc líbí nabídka na dovolenou v Alpách a že tam pojedou. Omrkla jsem nabídku a zaujala mě také víc než dost.  Pobyt ve čtyřhvězdičkovém hotelu s polopenzí, děti zdarma, plus k tomu bazén a whirpool. Hned jsem tedy Rendě napsala, že bysme jeli asi také, jen to domluvím se Skalym. Ten nebyl v zásadě proti, takže jsem voucher zakoupila, respektive dva – jeden na dva dny a jeden na pět dnů, když už pojedeme takovou dálku.

Podařilo se nám sladit i termíny a kvůli Skalyho závodům jsme vybrali čtvrtek-čtvrtek. Mezitím si ten voucher koupila i Kikuška, aniž by tušila, že se takhle chystáme. Jenže to nechala „příliš dlouho“ uležet a když chtěla za dva dny zabukovat termín o prázdninách, bylo, kupodivu, už všechno plné, takže voucher vrátila.

Nahodila jsem na sklo, že by za námi mohla dorazit Trollik, když to mají z Mníšku pod Alpou celkem ve slušné dojezdové vzdálenosti, tj. nějakých 160 km. A ona na to, že už se do téhle oblasti chystají celkem dlouho, tak aspoň mají o to větší důvod J. Té by se hodil ten dvounoční voucher, ale jak napsali, že mají plno, už to dál nezkoušela a zajistili si ubytování v nedalekém kempu.

Původně jsme chtěli vyrazit kolem desáté, nakonec jsme vyráželi přesně v poledne, protože Andulka měla průjem a ještě jsme sháněli nějaké bobule, aby vydržela a netrpěla.

Stavovali jsme se v Plzni natankovat a pak u Rozvadova u Mekáče na kafe a ve 14:50 jsme konečně překročili hranice. Cesta ubíhala naprosto pohodově, bylo dost znát, že v ČR je prodloužený víkend. Provoz zhoustl až u Mnichova, navíc tam opravují dálnici, takže kapánek kolony, ale Trolli nám poradila objízdnou trasu, protože tudy jezdí každý den do práce.

My jsme si jí o trochu víc objeli – neměli jsme totiž úplně jasné pokyny a na sjezdu jsme nevěděli, jestli doleva nebo doprava neb oboje bylo na to samé městečko, kterým jsme měli jet. Takže jsme si udělali okružní cestu, ale zas tak moc to nevadilo. I tak jsme byli určitě rychlejší než kdybychom stáli v té koloně.

Po cestě jsme viděli motorkáře s pražskou poznávací značkou a měl s sebou ceduli, že je tři roky na cestě, projel 6 kontinentů, přes 130 zemí a najel skoro čvrt milionu kilometrů. Škoda, že jsem měla foťák v kufru. On pak na chvíli stavěl u krajnice, takže jsme ho předjeli, a když jsme pak měli menší přestávku my, tak nás míjel a troubil, tak jsme mu aspoň zamávali.

Cesta přes Garmisch je opravdu krásná a je to evidentně ráj pro motorkáře, jezdilo jich tam mraky.  A jestli nás něco nadchlo, tak to bylo jezero Plansee a jeho neskutečně smaragdová voda. Po cestě jsme se drželi i koryta řeky, ale to koryto bylo suché. Na jaře to musí být pořádný hukot..

Do hotelu jsme dorazili v 19.00 hod. a dostali pokoj číslo dvě. Bydlíme úplně dole a máme výlez rovnou na trávník a kousek k parkovišti J. Na recepci byl Slovák a celkově je tu personál z větší části český.

   

Už cestou kolem Plansee jsme se dostali do nějaké bouřky, ale naštěstí vždycky jen do kraje, ale při příjezdu do hotelu se najednou neskutečně rozpršelo a padaly i kroupy. Naštěstí to docela rychle ustalo.

Jen jsme vynosili věci, vyrazili jsme hned na večeři a najednou ke mně přiběhla holčička a prej Ahoj, teto! Tak si říkám – ta Anetka vypadá jako Viktorka a ejhle, ona to opravdu byla Viktorka a u stolu seděla Kikuška s Kikušákem a malým Jiříkem. Kikušce to totiž nedalo a pana majitele ukecala, že chce taky přijet v tomhle termínu J.

K večeři jsme měli tyrolský bufet, jídlo moc dobré a ochutnali jsme od každého trochu.

Děti byly nejvíc nadšené, že tu jsou společně a do večera si hrály v místní odpočívací zóně. 

Fotky na rajčeti