V Reutte jsou termální lázně a nám se moc líbily
propagační fotky na netu, jak se lidi vyvalují ve vodě a za nimi ční
monumentální Alpy. Skutečnost byla přesně taková. Voda teploučká, ve venkovním
bazénu navíc slaná, minimum lidí, ideál! Vstupné na 4 hodiny nás pro rodinu
vyšlo na 29 éček.
Každou chvíli pouštěli divokou řeku, vířivky bublaly a
tobogán byl k dispozici neomezeně. Dalo se tam jezdit na nafukovacích
kolech buď pro jednu nebo pro dvě osoby. Adélka samozřejmě hned chtěla jet, Andulka
ne. Respektive chtěla, ale bála se. Je to kapánek náročné jí 3 a půl hodiny
přesvědčovat, že se jí tam opravdu nic nestane, že je to bezpečné a že když má
ráda bobovku a tunely, je to vlastně to samé.
Nakonec se tedy nechala
ukecat a samozřejmě se jí to natolik zalíbilo, že nechtěla přestat a dneska tam
chtěla jet znovu. Klasika.. Se z ní fakt jednou picnu.
Jen Skaly tam měl nepříjemnou příhodu. Šel nahoru s Adélkou,
my jsme s Rendou čekaly dole a přemlouvaly zrovna Andulku, ať jede. A
najednou vyjela nafukovačka bez člověka.. a po nějaké chvíli vyjel i Skaly, bez
nafukovačky.. Přišlo nám to docela směšné do té doby, než nám pověděl, co se
stalo. Dal tam tu dvojitou nafukovačku, jenže se mu to nějak nazdvedlo a než to
stačil chytit, ujela mu a jak se po ní natahoval, hodil záda, což v jeho případně
není zrovna ideální. Navíc se binknul do hlavy, takže chvíli to bylo hodně
divoké než se mu v tunelu podařilo správně otočit.
Adélka, když viděla, že jí takhle táta zmizel, se vydala
zpátky dolů po schodech. Jenže mezitím šly holky nahoru a jak měly ty velké
nafukovačky, strčily do Adélky, ta se od nafukovačky odrazila a narazila
hlavičkou přímo na roh zábradlí, takže už jsme slyšeli jen děsivý řev.. Nakonec
všechno dobře dopadlo, ale nebylo to moc příjemné.
Z lázní jsme zajeli do Aldi na nákup a pak jsme se
vydali na procházku městečkem, ale tak nějak nemá úplně žádné hezké centrum a
byl zrovna čas po skončení pracovní doby, takže provoz velký. Stavili jsme se
aspoň na zmrzku a naše holčičky, zvyklé na porce z Prahy, si daly po dvou
kopečcích. No jasně, že to nemohly zvládnout. Tady tu zmrzku naberou opravdu
velkoryse, žádné pečlivé otírání, aby náhodou kopeček nebyl o trochu větší.. Ale ta mátová byla fakt báječná!
Dnes se nám povedlo zahnat děti do postelí už kolem deváté,
přece jen jsou fakt hoodně unavené a občas mají protivné chvilky a my jsme
poseděli venku u vínka, protože Kikušáci druhý den odjížděli. No ale stejně jsme šli spát před půlnocí.
Žádné komentáře:
Okomentovat