Středa, 11.7.2012, Alpy, vycházka a podvodní hrátky

Náš poslední celý den v Alpách. Tentokrát jsme se rozdělili a každá rodina se věnovala své oblíbené činnosti. Rendovic jeli na nákupy, my zapadli do bazénu a po lehkém "lanči" vyrazili konečně zas na túru.

Kousek od hotelu je rozscestník tras pro Nordic walking. Trasy jsou různě náročné a na informační tabuli je parádní popis, jak se před chůzí rozcvičit a protáhnout a následně kolik má která trasa kilometrů a hlavně jaký má výškový profil. No to bysme nebyli snad my, abysme si nevybrali tu s největším převýšením - 183 metrů, i když na délku měla jen 5,5 km, nicméně vypadala na příjemný okruh..

Už jsem to měla načtené z mapy, takže jsem rozhodla, že půjdeme raději kratší čas do prudšího kopce než naopak. Zmlsaní českým značením turistických tras nás kapánek zaskočilo, že značky se objevují opravdu jen zřídka, takže jsme si vyšplhali do půlky svahu, abychom zjistili, že je to špatně a musíme zpátky.. to bylo asi místo té rozcvičky, kterou jsme zanedbali :-D.

Já jsem si navíc připadala jako Král Šumavy, protože jak každou noc pršelo, šlápla jsem, jakožto průzkumník výpravy, do nějaké bažinky a zajela tam po kotníky.. nádhera.. :-).

Naštěstí jsme pak už našli tu správnou stezku podél koryta nějakého potůčku, který se na jaře mění v divokou řeku. Po cestě byla spousta jahod a taky spousta hřibů. Ty jsme tam, samozřejmě, ale nechávali. Jahůdky ne :-).

Holčičky zas šlapaly jak hodinky, někteří z nás funěli víc než si byli ochotni přiznat, ale viděli jsme Reutte zase z jiné strany a bylo to moc fajn. V podstatě jsme jeli do Alp s tím, že budeme hodně chodit,a nakonec jsme spíš jezdili po výletech autem. Vítali jsme tedy jakoukoliv možnost použít spodní končetiny k jejich pravému účelu.

A protože jsme se vrátili docela brzo před večeří, říkala jsem, si, že bysme mohli zajet do Reutte pro nějaké pohledy - ehm.. konečně. Jenže Rendovic se mezitím vrátili a holčičky už odmítly někam jít, vymyslely totiž zrovna nějakou báječnou hru, kdy Anetka s Andulkou dávaly úkoly Ještěrce a Adélce a ty v herně malovaly obrázky dle zadání. Větší holky jim to pak hodnotily a musím je pochválit, bodovaly spravedlivě, aby klání skončilo nerozhodně :-). Pohledy jsem nakonec koupila na recepci, i když 2x tak dražší :-). Nicméně jsem přišla na malou technickou závadu - dva jsem kupovala už na Linderhofu, včetně známek. Jaksi mi nedošlo, že jsme přejeli hranice a známky jsou platné pro Deutsche post a ne pro tu rakouskou.. ehm.. 

Pak už nás čekala poslední večeře, fňuk a poslední návštěva bazénu, abychom využili ještě vířivku. Je pravda, že se tam holčičky báječně rozplavaly a jak se na začátku držely buď některého rodiče nebo kraje, tak na konci už se pohybovaly bazénem fakt bravurně.

I poslední večer jsme poseděli, zhodnotili dovolenou jako opravdu velmi velmi vydařenou, navzájem jsme si přetáhli fotky z paměťových karet, abychom si je nemuseli posílat a nakonec se uložili k poslednímu spánku ve Fuerstenhofu.

Fotky včetně videí