První pochod

U menhiru

V naší místní drbně jsou občas tipy na pochody v okolí. To je moc fajn, přepisuji si to do kalendáře a pak, podle počasí, nálady, situace, vyrazíme nebo ne.

Na sobotu jsme si tedy pozvali mamku na oběd, abychom se s ní přivítali v tom novém roce a na Tři krále jsme si namasírovali nohy, že vyrazíme.

Šlo se 12 km - Prosek, Ďáblice, Zdiby, Chabry, Kobylisy. Do party jsme přibrali i Dráčkovce neb Jáša si užíval prodloužených prázdnin u babičky. Vzít ho na takový pochod, tak se prý od nich odstěhuje :-). Ráno volal Standa, jestli půjdeme, i když venku prší. Mně to tak nepřipadalo, jen drobně mrholilo a měla jsem objednané počasí bez deště :-).

Ještě na zastávce drobně poprchávalo, nicméně Standa mi potvrdil, že podle radaru (tsss.. hlavně podle mojí objednávky!!!) nebude celé dopoledne pršet. A taky že ne. Vylezli jsme z autobusu u startu a bylo po dešti. My jsme si se Standou nastavili své aplikace na mobilech, já ještě zapla trenéra na hodinkách a mohli jsme vyrazit :-).

Po cestě se mi povedlo odlovit i první letošní kešku - vždycky, když jedeme do Globusu, někdo tam strašně nenápadně prolejzá tu ceduli, tak mi to nedalo a ověřila jsem si to na webu. Nemýlila jsem se :-). Jen to teda taková opravdu pidi midi, jak říkají naše holčičky a já jí neviděla. Našla jí nakonec Andulka, měla lepší úhel pohledu :-).

Trasa vedla kolem Ďáblické skládky - to mě pobavilo, když Míša se zalíbením koukala na jeden domeček, že zrovna TOHLE je to místo, kde by klidně bydlela. Myslela jsem si, že si dělá srandu, ale ona vůbec netušila, že ten krásný kopeček hned naproti je hromada odpadků z Prahy i Středočeského kraje :-). Za 17 let existence jich tam bylo navezeno 5 000 000 tun.. V tomto případě naštěstí foukal docela silný vítr, takže ten zápach nebyl moc cítit, ale v létě to musí být fakt výživné.

Celkově jsme byli dost vyfoukaní z polních cest a jak vypadaly naše boty a kalhoty asi nemusím také popisovat. Holčičky to inspirovalo k debatě s tatínkem, jestli by si nechtěl zopakovat v tom bahně nějaký ten lázeňský zábal :-).

Jedna zastávka byla i u "našeho" menhiru. Tady jsme kdysi našli svou první kešku. Bohužel už tu není :-(.

Ušli jsme to za 2 a 1/4  hodiny, kdybychom šli sami, bylo by to rychlejší :-). Ale průměry nám naše stroje nahlásily docela dobré :-). Původně jsme se chtěli najíst v cíli, v restauraci, ale tam se prostě nedalo hnout a navíc tam bylo děsně zahulíno. Strýček Google tedy poradil jinou variantu - kousek za rohem. Recenze byly víc než dobré, skutečnost trochu pokulhávala. Jo, bylo to dobré, to ne že ne, ale přece jen jsme všichni dost zmlsaní a tak nám vadila lehce přesolená polévka nebo přesmažené bramborové chipsy. Asi nejhorší byla zima. Nemám ráda hospody a restaurace, kde mi je zima. 

Na cestu domů jsme zvolili opět pěší variantu, tak jsme si k těm 12 km přidali ještě 3. Bylo to moc fajn, jen domů jsme docházeli už za celkem slušného deště.

Já jsem si večer zaběhla ještě na diagnostiku svalů k Radce a nejhorší mám krátký prsní sval a vnitřní a vnější stehenní. Nic nového pod sluncem. Tím mi oficiálně začal trénink :-).