Budapešť, pátek 28.2.

Po snídani jsme dobalili saky paky, vrátili klíče a tradá na Prahu. Rendovic šli ještě někam nakupovat, takže jsme se na sebe už nevázali. Domů jsme v pořádku dojeli odpoledne a velmi spokojení. Já o to víc, že jsem to bez prášků zvládla a příště si dám větší pozor.

Adélce, paradoxně, máchání v termálech také pomohlo na prstík, o dost se jí to zlepšilo.

Budapešť je opravdu nádherné město, všichni jsou tu ochotní a milí a lze se tu domluvit anglicky. Prostě se snaží. Byla jsem fakt překvapená, nedám dopustit na Prahu, ale tady opravdu musím smeknout. Tak nějak jsem si myslela, že je menší než Praha a fakt není. Jen metro jsme nestihli vyzkoušet, tak snad někdy příště.

Holčičky se už ptaly, kdy tam zas pojedeme :-). A musím říct, že takové jarní prázdniny se mi taky moc líbily a vyhovovaly víc našemu naturelu než hory.