Budapešť, úterý 25.2.

Nechat si ujít místní tržnici by byl hřích. Ta přemíra koření, klobásek, ale i zeleniny a ovoce je opravdu neskutečná. Dali jsme si tu i maďarské speciality - langoše. Holky s nutelou a banánem, jenže ten banán byl naložený ve šťávě s citronem, aby to nečernalo a pak jim to pořád teklo. Skaly měl jakýsi přeložený pikantní a já jsem chtěla taky speciál a oni se mě ptali, jestli tam chci tohle a támhleto a já kývala a pak jsem se nestačila divit, kolik jsem platila... To, že se platí každá přísada zvlášť, tam jaksi nebylo nikde napsané. Ale byl dobrý, to ne že ne!

Nakoupili jsme tu i nějaké ty suvenýry včetně Andulčiny vlajky (dělá si sbírku vlajek ze zemí, kde jsme byli) a tentokrát jsme si loď ujet nenechali.

Dostali jsme i sluchátka s českým výkladem, ale tak to šustilo, že se to nedalo poslouchat. Mnohem lepší bylo se prostě jen kochat. Nejvíc nás ale pobavilo, když kolem prosvištěl autobus. Ano, v Budapešti jezdí autobus přímo středem Dunaje :-). Je to vlastně obojživelník, takže jsme hned koukali, za kolik by vyjížďka byla - za 100 éček pro rodinu, ehm.. Tak do toho jsme nešli. 

Po vyjížďce jsme si dali domů nákupy z tržnice a přes most jsme se vydali k lázním Gellert okouknout ceny, přes kostel ve skále (kde zrovna asi byla nějaká akce, takže jsme dovnitř nemohli) no a ve finále jsme vyšplhali opět k Citadele. A pak znovu na hrad až k Rybářské baště a zpátky - prostě kochat se nádhernou noční Budapeští. Nicméně domů jsme dorazili docela hotoví, přesto jsme večer tradičně poseděli :-)