Budapeš't, čtvrtek 27.2.

Poprvé jsme dnes použili zas auto - vyrazili jsme do Tropicária a Paláce zázraků. Je to v obchodním centru na kraji Budapešti a dostat se tam jinak by bylo zbytečně na dlouho. Ovšem značení nic moc a kdyby rovnou napsali, že je to v tom a tom obchodním centru, bylo by to asi jednodušší.

Zajeli jsme o kus dál, ale naštěstí nás pán nasměroval a bylo to rovně zpátky, takže jsme fakt narazili do velkého obchod'áku, kde se krčil název Tropicárium. Hurá!

Je to mnohem větší než náš Mořský svět, údajně má být největší ve Střední Evropě a když nám tedy nevyšlo Oceanárium v Lisabonu, toto byla aspoň částečná náhrada. K vidění tu jsou nejen exotické ryby, ale i ty "domácí" a mají tu i aligátory a každých 15 minut se spouští tropický déšť.

Po některých expozicích poletují barevní ptáčci, jen je potřeba dávat bacha, aby si člověk nepřinesl nechtěný suvenýr. Největší atrakcí je bezpochyby 13 metrů dlouhý prosklený tunel, kdy okolo nás proplouvali žraloci, rejnoci a různá další havěť. Tam jsme tedy vydrželi opravdu dlouho. Obsah tohoto akvária je 1,4 miliónů litrů.

Oblíbené je i otevřené akvárium s rejnoky, kdy si tito tvorečci připlouvají pro pohlazení. Expozici hadů, brouků a červů si neužije úplně každý, ale za zastávku také stojí.

V rámci obchodního komplexu jsme se naobědvali a přesunuli se na druhou stranu do Paláce zázraků. To byl tip od Jitty, jinak nevím, jestli bychom po tom vůbec pátrali. Palác zázraků je trochu na způsob IQ parku nebo Techmánie a děti si tu mohou zkoušet různé fyzikální a chemické pokusy v praxi. Zábava pro malé i velké a navíc je možné libovolně odcházet a přicházet, protože po zaplacení vstupného dostane každý pásku na ruku.

V jednu chvíli se tam nahrnulo ale mraky maďarských dětí, to bylo celkem o nervy, ten řev. Naštěstí to bylo proto, že cca každé dvě hodiny probíhal nějaký program - naše holky to zkusily absolvovat, ale v té maďarštině to prostě nedaly, takže si radši užívaly, že mají celý Palác pro sebe :-). No nemohli jsme je odtamtud dostat! Andulka mi pak ještě chtěla ukázat, jak zvládne transportovat kuličku do díry pomocí provázků, jenže tam zrovna byla nějaká paní, které to vysloveně nešlo.

V  domnění, že mi široko daleko nikdo nerozumí, povídám Andulce - Já tu nebudu čekat tři hodiny, než to ta paní zvládne! A paní se otočila a povídá - Máte pravdu, niesom taká šikovná.. :-D Pustila pak Andulku a ta to měla razdva. Paní se možná snaží dodnes.

Po návratu jsme se šli podívat ještě na noční Synagogu a tradičně večer zakončili u nás. Holky mezitím natočily na foťák film Jeptiška alá Ninja :-D.