Budapeš't , středa 26.2.

Konečně se holky dočkaly a vlastně se naplnil původní plán naší cesty - vyrazili jsme do lázní Gellért. Šli jsme pěšky, přece jen to není taková dálka a tašky jsme měli na kolečkách. Kapánek jsme se zamotali u vstupu - měli jsme vstupenky koupené z hotelu, protože to vyšlo o něco lépe, a posílali nás od čerta k ďáblu.

Lázně jsou původní, v secesním stylu, a mají proto nádech exotiky. Trošku nás zaskočilo, když nás plavčík vyhodil z bazénu (tam teda šel jen Petr s holkama, na mě to bylo moc studené) s tím, že nutně musíme mít čepice. No škoda, že tahle informace není nikde uvedená. Samozřejmě koupací čepečky (takové ty do sprchy) prodávají na recepci, nicméně karty zde neberou, ani to nefunguje tak, že by se útrata dala načíst na čip. Takže zpátky do skřínky pro peníze, zaplatit, udělat se sebe bandu neuvěřitelně přitažlivých návštěvníků a zpátky vrátit zas peněženku. Čepice jsou nicméně potřeba jen v tom větším a nejstudenějším bazénu, v těch teplých ne.

Vstupné je tu jen na den a jestli je tu člověk 10 minut nebo několik hodin, to nikoho nezajímá. Ale zas jsme si řekli, že jsme takhle v termálech ještě pořádně nebyli (krom v Alpách, ale to nebylo takhle historické), takže si to dopřejeme.

Běžně je to tu rozdělené, že některé dny se koupají jen na ženy a jindy zas jen muži. My si logicky vybrali den, kdy jsme mohli být společně. Jednotlivé bazény mají různé teploty a musím říct, že to bylo moc příjemné. K dispozici je i pítko s vodou, aby člověk srovnával tlak hlavně při výstupu z těch teplejších.

K jídlu se tam téměř nedá nic koupit, musí se ven, prostě nebyla sezóna. Nebyl k dispozici ani velký bazén s vlnobitím, jen jeden menší s 38C, to bylo parádní! A venku i sauna. Jinak páry a sauny jsou, samozřejmě, i uvnitř. Jen teda pak vždycky přeběhnout dovnitř v té zimě nebylo nic moc, ale když se člověk hned naložil do některého z těch teplejších, nikdo to zdravotně neodnesl.

V těch vyzdobených bazénech se, bohužel, nesmělo fotit, to by stálo za to, i když podle průvodce jsem čekala víc. Každopádně bych vůbec nebyla proti, kdyby Praha měla nějaké takové termálky.

Večer nás čekala noční prohlídka a Adélka si šla se Skalym "na chviličku" lehnout a oba vytuhli. Nakonec jsme tedy jely s Andulkou samy s Rendovic. Bylo to na dvě hodiny a fakt super. Navíc holky už občas i něco z té angličtiny pochytily a co jsme nechytli v angličtině, odhadli jsme z ruštiny :-). Seděli jsme v patrovém autobuse nahoře a hned v první řadě. Občas to bylo kapánek o nervy - zejména při příjezdu a odjezdu z Citadely :-).

Dokonce jsme se dozvěděli, že to, co jsme onehdá viděli z Citadely, byly opravdu tramvaje, přestože už to vypadalo skoro jako vlak. Mají totiž 54 metrů a nikde jinde snad tak dlouhé nejezdí. 

Také nám průvodkyně vyprávěla historii budapešťských trolejbusů - na počest 70. narozenin Stalina měly budapešťské trolejbusy číslo 70 a výš :-).