Ještě než se Andulka osypala, stihly jsme naprosto neplánovaně zajít na Matějskou. No nebyla jsem tam už věky - snad naposledy, když byli Lukajda a Andrejka malí. To jsme měli super zážitek, protože v jednu chvíli vypadl proud v části areálu a my zůstali uvěznění na jakémsi kolotoči. Výpadek byl docela na dlouho a vzhledem k termínu konání Matějské nebylo ani nijak závratné teplo. Ve finále nás zachránil jakýsi statečný muž, který měl děti o sedačku před námi. Děti sundal v pohodě (byli jsme tak ve výšce něco přes dva metry), ale když jsem na něj skočila já.. Doufám, že dodnes nemá následky :-)
Nicméně to, co se dneska snaží vydávat za Matějskou pouť, to je fakt síla. Nehledě na příšerné ceny. Dřív jsme se prodírali lidmi, stáli fronty na atrakce a dnes vás nahánějí a ještě nechávali kolotoče točit déle, protože tam stejně nikdo moc nejde. Možná to bylo i tím, že byly Velikonoční prázdniny a počasí nic moc. Sešli jsme se tam s bráchou, Andrejkou, Lukajdou a mamkou. Oni tam už byli dvě hodiny, my jsme musely s Adélkou nejdřív pro Andulku do školky, bráchu navíc bolel zub a Lukajdovi bylo blbě z předchozí atrakce :-).
My jsme šly s Andulkou na lochnesku - tu jsem měla vždycky ráda - Adélka nechtěla a ve finále chytla svého klasického rapla. Zlatý pouťový rachot! Přehlušil ten šílený řev :-). Docela vtipné bylo, že jsem si kabelku pověsila na Andrejku, aby mi nepřekážela a najednou koukám, jak nám brácha a spol. mávají a odcházejí.. Andrejka samozřejmě s mojí kabelkou :-). V tu chvíli jsem zas nebyla ráda, že je tam takový rachot, protože nejen, že já jsem neslyšela řvoucí Adélku, neslyšela mě ani Andrejka a mamka, když jsem se snažila zachránit svoje propriety. Nakonec se mi povedlo posunky vysvětlit situaci a mamka s Adélkou běžely za Andrejkou, zatímco já bojovala o volné jízdy hody do koše. Trefila jsem se 2x a byla jsem na sebe patřičně hrdá :-). Takže pak už se nechala přemluvit i Adélka a jela s námi taky. Nějak jsou ty lochnesky ale menší či co, dalo mi dost práce se tam poskládat :-).
Holčičky pak chtěly ještě na jakési vodní čluny. Naprosto dementní atrakce za šílené prachy. Na to může přistoupit fakt jen blondýna. Sedačky byly mokré nejen od deště, ale i od toho, jak čluny narážejí o hladinu. Nehledě na to, že holčičky to celé prořvaly, ačkoliv to nebylo nijak tragické. A s mokrým zadkem (jen mým, páč Adélku jsem měla na klíně a Andulka to prostála) jsme mohly pokračovat dál. Nakoupily jsme nějaké ty nezbytné hnusoty sladké a přesunuly se na řetízkáč. Tam jsem šla jen s Andulkou, Adélka si vybrala mašinku. Když jsme odtamtud odcházely, pán povídá - dejte pozor, ať nespadnete - no proč bych jako padaláááááá a už jsem se tam válela.. Jsem si myslela, že jako abych neměla zamotanou hlavu (no z něj fakt ne), ale bylo to kvůli tomu, že ty dřevěné podlážky namokly a klouzalo to jak v Letňanech na staďáku. Opravdu ten den nehrozilo, že by mi ta mokrá zadnice uschla..
Andulínu jsme pak ještě daly na trampošku s popruhama, to si docela užívala. Jen kdyby nám nezačala být taková kosička. Zamířily jsme tedy k východu a holčičky ještě nutně chtěly vyhrát nějakou úžasnou a skvělou cenu. Nakonec si vylosovaly docela bodíků a odnesly si snesitelné výhry výjimečně ve vyšší hodnotě než jsme zaplatily :-).
Zlatým hřebem byl tzv. Cirkusový dům. Něco podobného jsme navštívili v Maďarsku, když mi bylo osm. Pamatuju si, jak tam mamka tenkrát zkosila v točícím sudu všechny, kdo tudy chtěli projít a že jí šel zachraňovat frajer od obsluhy. Mamka vyhrála :-) Tam se to jmenovalo snad Dům smíchu či co a je fakt, že smíchy byli potrhaní úplně všichni krom zmiňované obsluhy. :-) Holčičkám se nejvíc líbilo běhat po kovových kulatinkách, po kterých noha sklouzne, pak taky po chodníčcích, které se hýbou na opačné strany apod. Na tuhle atrakci bylo také vstupné 60,- Kč/osoba, ale neomezený čas. Od té doby pořád poslouchám, že se tam chtějí vrátit a jít zase na tohle :-).Obávám se, že mají smůlu. Na Matějské mě opravdu dlouho neuvidí!
Andulku jsem pak navedla, ať řekne mamce, že chce spát u ní, ale že nesmí prozradit, že jsem jí navedla. A jak to dopadlo?? Jasněže mě naprášila! Potvora mrňavá! Ale účel světil prostředky a děti byly ve službě u babičky a já si mohla jít zazumbit a pak jsme se s Petrem sešli v Chýši na tradičním čtvrtečním sedánku. Takže jsme si, díky mamce, opět užili moc pěkný den i večer.
Nicméně to, co se dneska snaží vydávat za Matějskou pouť, to je fakt síla. Nehledě na příšerné ceny. Dřív jsme se prodírali lidmi, stáli fronty na atrakce a dnes vás nahánějí a ještě nechávali kolotoče točit déle, protože tam stejně nikdo moc nejde. Možná to bylo i tím, že byly Velikonoční prázdniny a počasí nic moc. Sešli jsme se tam s bráchou, Andrejkou, Lukajdou a mamkou. Oni tam už byli dvě hodiny, my jsme musely s Adélkou nejdřív pro Andulku do školky, bráchu navíc bolel zub a Lukajdovi bylo blbě z předchozí atrakce :-).
My jsme šly s Andulkou na lochnesku - tu jsem měla vždycky ráda - Adélka nechtěla a ve finále chytla svého klasického rapla. Zlatý pouťový rachot! Přehlušil ten šílený řev :-). Docela vtipné bylo, že jsem si kabelku pověsila na Andrejku, aby mi nepřekážela a najednou koukám, jak nám brácha a spol. mávají a odcházejí.. Andrejka samozřejmě s mojí kabelkou :-). V tu chvíli jsem zas nebyla ráda, že je tam takový rachot, protože nejen, že já jsem neslyšela řvoucí Adélku, neslyšela mě ani Andrejka a mamka, když jsem se snažila zachránit svoje propriety. Nakonec se mi povedlo posunky vysvětlit situaci a mamka s Adélkou běžely za Andrejkou, zatímco já bojovala o volné jízdy hody do koše. Trefila jsem se 2x a byla jsem na sebe patřičně hrdá :-). Takže pak už se nechala přemluvit i Adélka a jela s námi taky. Nějak jsou ty lochnesky ale menší či co, dalo mi dost práce se tam poskládat :-).
Holčičky pak chtěly ještě na jakési vodní čluny. Naprosto dementní atrakce za šílené prachy. Na to může přistoupit fakt jen blondýna. Sedačky byly mokré nejen od deště, ale i od toho, jak čluny narážejí o hladinu. Nehledě na to, že holčičky to celé prořvaly, ačkoliv to nebylo nijak tragické. A s mokrým zadkem (jen mým, páč Adélku jsem měla na klíně a Andulka to prostála) jsme mohly pokračovat dál. Nakoupily jsme nějaké ty nezbytné hnusoty sladké a přesunuly se na řetízkáč. Tam jsem šla jen s Andulkou, Adélka si vybrala mašinku. Když jsme odtamtud odcházely, pán povídá - dejte pozor, ať nespadnete - no proč bych jako padaláááááá a už jsem se tam válela.. Jsem si myslela, že jako abych neměla zamotanou hlavu (no z něj fakt ne), ale bylo to kvůli tomu, že ty dřevěné podlážky namokly a klouzalo to jak v Letňanech na staďáku. Opravdu ten den nehrozilo, že by mi ta mokrá zadnice uschla..
Andulínu jsme pak ještě daly na trampošku s popruhama, to si docela užívala. Jen kdyby nám nezačala být taková kosička. Zamířily jsme tedy k východu a holčičky ještě nutně chtěly vyhrát nějakou úžasnou a skvělou cenu. Nakonec si vylosovaly docela bodíků a odnesly si snesitelné výhry výjimečně ve vyšší hodnotě než jsme zaplatily :-).
Zlatým hřebem byl tzv. Cirkusový dům. Něco podobného jsme navštívili v Maďarsku, když mi bylo osm. Pamatuju si, jak tam mamka tenkrát zkosila v točícím sudu všechny, kdo tudy chtěli projít a že jí šel zachraňovat frajer od obsluhy. Mamka vyhrála :-) Tam se to jmenovalo snad Dům smíchu či co a je fakt, že smíchy byli potrhaní úplně všichni krom zmiňované obsluhy. :-) Holčičkám se nejvíc líbilo běhat po kovových kulatinkách, po kterých noha sklouzne, pak taky po chodníčcích, které se hýbou na opačné strany apod. Na tuhle atrakci bylo také vstupné 60,- Kč/osoba, ale neomezený čas. Od té doby pořád poslouchám, že se tam chtějí vrátit a jít zase na tohle :-).Obávám se, že mají smůlu. Na Matějské mě opravdu dlouho neuvidí!
Andulku jsem pak navedla, ať řekne mamce, že chce spát u ní, ale že nesmí prozradit, že jsem jí navedla. A jak to dopadlo?? Jasněže mě naprášila! Potvora mrňavá! Ale účel světil prostředky a děti byly ve službě u babičky a já si mohla jít zazumbit a pak jsme se s Petrem sešli v Chýši na tradičním čtvrtečním sedánku. Takže jsme si, díky mamce, opět užili moc pěkný den i večer.
Žádné komentáře:
Okomentovat