Den, na který se těšíme od Vánoc, protože Ježíšek nám nadělil letenky. Aby to nebylo tak jednoduché, probudí se Adélka s neštovicemi. Naštěstí spála nás minula, ačkoliv onemocněla Emáda a byla u nás minulý pátek.
Dopoledne si jedu ještě koupit boty, ehm.. na poslední chvíli a v 11 hod. Petr odváží Áčka nach Braník. Naštěstí se mi povedlo s předstihem domluvit s Tomášem, že je do Skalice v pondělí odveze, kdyby náááhodou vylezly ty neštovice. Mamka by je převážela opravdu těžko. Zatímco 3/4 rodiny odjely, já jsem si umyla vlasy a konečně sbalila saky paky. Vzhledem k tomu, že v Portu docela často prší, máme věcí jak na 14 dnů.
Na Ruzyň jsme dorazili včas, ale zasekl nás úžasný a inovátorský systém odbavování od Lufthansy. Má to ulehčit práci, ale místo toho tam "letenka" trpělivě pomáhala všem 90 % nechápajícím. Jen jsme se odbavili, Petr navštívil WC a už nás policajti začali vyhazovat, že je evakuace a že musíme ven. No ještěže jsme to stihli aspoň takhle a nebyla zima. I tak jsem za těch 45 minut venku začala slušně vykosávat. Prý mají bombu hlášenou 3-4x do roka. Proč si nějaký kretýno musel vybrat zrovna tuto sobotu fakt nechápu. Grrr.. Trošku jsem znervózněla, jak stihneme letadlo ve Frankfurtu, ale nakonec vše klaplo.
Frankfurtské letiště je opravdu neskutečně veliké. Zavzpomínala jsem na rok 1989, kdy jsem se tu byla mrknout - vlastně ještě za komanče - a jak nám automat vytiskl nečitelný lístek a my dvě hodiny hledali auto :-). Nicméně vtipné cestování pokračuje. Dle tabule, kde jsou asi tři miliardy odletů, jsme pochopili, že naše gate je A1. Přešli jsme několik kilometrů letiště, usadíme se s výhledem na plochu a čekáme. Jak se tak nudím, vytáhnu palubenky a ejhle - tam je gate A30. Naštěstí máme oproti očekávání víc času, tak můžeme opět vyrazit přes celé letiště k té správné bráně. Po cestě jsem dostala záchvat smíchu z Camel Smoke Arey. Je to vyhrazené místo pro kuřáky a v podstatě se jedná o 3 akvárka tak 5x5 m, kde jsou nacpaní závisláci na nikotinu. To už je fakt těžké zoufalství.
Jo a ještě jsem slíbila Skalymu, že ho zapíšu do deníčku, protože od rána pindá!
K naší gate jsme dorazili včas a v pořádku. Nicméně k dispozici jsou zde i kola. :-). Nakonec jsme nabrali zpoždění, protože jsme čekali na nějaké cestující z Prahy. Cestovali s námi nějací lékaři z konference a tahle část asi letěla až pozdějším letadlem.
V Portu jsme byli ve 23:25 hod. a musím říct, že už jsem se nemohla dočkat, až se konečně protáhnu. Byla jsem trochu nervní, abysme stihli poslední metro a nakonec jsme jeli dokonce předposledním. Systém jízdenek je mi stále utajen, ale naštěstí mi z hotelu poslali jak odjezdy metra, tak částku, kterou budeme platit (1,95 E/osoba). Odchytla jsem tedy u automatu dvě holky a nechala je namačkat výherní tickety :-).
Za 26 minut jsme vystoupili na Trindade a začali se rozhlížet po hotelu. Od metra je to asi 200 metrů, paráda!
V recepci hned věděli, že jsme to my (za prvé jsem měla menší problém s rezervací, kdy si z hotelu ověřují prostředky na kartě hned po zaslání rezervace a já tam neměla převedené peníze a za druhé, protože jsem dopředu avizovala, že dorazíme takhle pozdě). Dostali jsme nádherný pokoj v posledním devátém patře s výhledem do dvora a možná ještě dál :-). Hlavně, že to není na hlavní, tam je přece jen rušněji. Kolem 1:30 jsme upadli do bezvědomí.
V recepci hned věděli, že jsme to my (za prvé jsem měla menší problém s rezervací, kdy si z hotelu ověřují prostředky na kartě hned po zaslání rezervace a já tam neměla převedené peníze a za druhé, protože jsem dopředu avizovala, že dorazíme takhle pozdě). Dostali jsme nádherný pokoj v posledním devátém patře s výhledem do dvora a možná ještě dál :-). Hlavně, že to není na hlavní, tam je přece jen rušněji. Kolem 1:30 jsme upadli do bezvědomí.
Žádné komentáře:
Okomentovat