Ráno je zas tak nějak mlhavo a my máme před sebou v podstatě poslední a lehce flákací den. Nejdřív se nám podaří zvítězit nad automatem prodávajícím jízdenky a opravdu zírám, že si nechají zaplatit 0,50 E za kartičku. Vzhledem k tomu, že zas tak dobře nerozumíme a nejsme si úplně jistí, jestli jde na jednu kartu nahrát 2x celodenní jízdenka, radši obětujeme toho padika a zaplatíme za dvě kartičky. Až pak mi došlo, že jsme si mohli vlastně nabít ty ze soboty. V podstatě to není až tak špatný systém a rozhodně je to ekologičtější než používat stále nové a nové kartičky. Momentálně jsme potřebovali mít možnost dojet až do pásma Z4, kde je letiště, takže jsme zaplatili 5,70 E/osobu.
Vzhledem k již zmiňovanému check-inu Lufthansy si radši uděláme výlet na letiště už dnes a vybereme si sedadla s předstihem. Chvíli to vypadalo beznadějně, ale nakonec technik Skaly zmáčkl to správné kouzelné tlačítko a vyjely 4 požadované palubenky.
Z letiště jsme se jeli konečně podívat do vyhlášené tržnice, ale jaksi byla v rekonstrukci. Tak jsme aspoň navštívili kostel sv. Františka. Tam se platí vstupné, ale je možné si prohlédnout velkolepý chrám a hlavně Kořen Jesse z pozlaceného a malovaného dřeva, který znázorňuje rodokmen Ježíše Krista.
Od Sao Francisca je to kousek na nábřeží Ribeira. Na sluníčku jsme si dali pěkně dvě malá pivka, polenošili a přes řeku Douro jsme vybírali, do kterého sklípku zamíříme. Ty na nábřeží sice patří k největším, ale také nejkomerčnějším a tak jsme zas šplhali do kopce, abysme našli ten, který nám doporučil Džašek a já si matně vzpomínala, že byl od F.. tudíž jsme zapadli ke CroFtovi :-D Tam nás usadili s tím, že za 25 minut začne prohlídka v angličtině. Hned nám nalili na ochutnání bílé portské - BTW to jsme ještě nikdy nepili, ale chutnalo nám - a pak už nás pozvala vtipnou angličtinou naše průvodkyně na prohlídku. Výklad nám zněl jako scénka z Byl jednou jeden pekař - Patlála matlála, paprdála.. :-D, ale něco jsme přece jen pochytili. V jedné chvíli to zas bylo jako ve filmu Na samotě u lesa, kde Smoljak vypráví historku ve mlýně a přes to klapání ho nikdo neslyší. Vedle totiž začal zaměstnanec zrovna vymývat sudy hadicí a Skaly pak čekal, kdy průvodkyně, přesně v duchu zmíněného filmu, řekne - to je zajímavé, vždycky to chtějí všichni slyšet ještě jednou!
Je fakt, že ta průvodkyně asi chodila s naší Andulkou do dramaťáku, jak zkonstatoval Petr, protože její vystoupení bylo vtipné i na pohled. A když jsme odcházeli, přišel nějaký páreček Angličanů a ona jim naprosto s vážnou tváří sdělila, že jdou akorát, protože za 10 minut začíná prohlídka v čínštině. Šla jsem zrovna z WC, tak jsem viděla jejich vytřeštěné obličeje. Nakonec se nad nimi slitovala a slíbila jim angličtinu :-)
Nakonec jsme dostali ochutnat ještě červné portské a nenápadně nás odnavigovala k shopu. My jsme chtěli ochutnat růžové, které je právě specialitou a novinkou Crofta a prý se k němu hodí výborně čokoláda, takže jsme si zakoupili i dvě belgické pralinky, abychom umocnili ten zážitek :-). Poseděli jsme, dopili a vydali se oklikou přes další sklepy opět k mostu. Ty další sklepy jsme už jen míjeli :-).
Prošli jsme se zase pěkně. Levá část Doura je ale přece jen novější a bližší životu 21. století. Sedli jsme tedy na metro-vlak , přejeli zpátky do naší středověké části a zapadli na večeři k Migelovi. Starý pán byl nadšen, že jsme se vrátili a rovnou šel čepovat víno do džbánku a přinést Prato do Dias. Já si opět vybrala rybku a Petr tentokrát vepřové. Asi. Ve finále to bylo jak prase na kuřecích kostech :-). Nicméně velmi chutné. Oboje. Tentokrát jsem ochutnala i jiné dolce - jakýsi krém a dole byl piškot či co a vypadalo to jako náš pudink.
Po uspokojení našich nejdůležitějších potřeb jsme šli udělat ještě pár snímků nočního Porta. K řece už jsem drahouška nedostala, odmítal pak šplhat do krpálu nahoru :-). Ale zvládli jsme noční Katedrálu, i když do čtvrti Barreda pod Sé jsme si absolutně netroufli. Šli jsme tudy ten první den a docela jsme měli stažené prdelky.
Na hotelu jsem byli asi ve 21:30 a já vytuhla jak brouček v zimě.
Žádné komentáře:
Okomentovat