Do blázince v županu..

To byla jedna taková velmi vydařená taškařice pro kačery. Setkání v blázinci v Bohnicích a podmínkou byl župan, abychom zapadli :-). Andulku jsme vyzvedli u autobusu, kam přijela ze Zoo a po noci strávené ve škole na Sovím mejdanu. Konečně se jí splnil sen - na Mikuláše jsme totiž jeli "na tu hnusnou blbou Šumavu" a celkově nás měla za naprosto neschopné a nepřející rodiče.

Ve škole to bylo docela maso - děti tam měly karimatky a spacáky a nakonec jich tam spalo 57.. Všechny měly oblečení se sovičkami, pak nějakou hračku nebo knížku a pouštěli si film o Sovích strážcích. Většina prý pokecala noc, takže výlet do ZOO pro ně musel být poměrně náročný :-). V ZOO měli domluvenou přednášku právě opět o sovách, tak nás pak Andulka poučila, že sova je jediný živočich, který otočí hlavu až dozadu.

Do blázince to máme kousek a už po cestě jsme potkávaly (šly jsme jen my, holky) stejně postižené šílence :-). Bylo to parádní, zvlášť pro mudly, kteří naprosto nechápali, která bije :-). Zalogováno je v tuhle chvíli 283 kačerů, ale v podstatě každý tam byl ještě alespoň s jedním a více kousky, takže přes 500 nás bylo určitě! Místo do sešitu se logovala účast na župan hlavního pořadatele, do toho svítilo sluníčko a i když byla zima jak v ruským filmu, panovala naprosto výborná nálada. Po společném fotu jsme se rozešli - většina ještě lovila okolní kešky, takže stále bylo možno potkat po Bohnicích uprchnuvší šílence :-). Nějaká paní se ptala, co se děje, jestli není nějaká akce pro bezdomovce, že mají místo kabátů župany.. :-D



I my jsme ulovily pár dalších kousků a mimo jiné tu slavnou truhlu, která nám nevyšla na Štědrý den. Teda.. to byl fakt zážitek! Takhle velkou kešku jsem ještě neviděla a holčičky byly u vytržení z obsahu, takže náš plyšový ansábl se rozrostl o další kousky.. bože, bože..

Jenže pak už Andulka zimou málem umrzla, ale truhlu si prostě za žádnou cenu nechtěla nechat ujít. Nepomohl ani slib, že tam zajdeme zítra, prostě jsme tam musely teď hned.. Zavolala jsem tedy SOS našemu chromému vyživovanému, holt živitel jsem momentálně jen já, a ten pro nás přijel autem, abysme nemusely ty dva až tři kiláky pěšky. Andulíně by fakt stačilo dát do zadečku klacík a mohla by vyhrát první cenu na maškarním bále Nowaca. Zabalili jsme jí do dek, uvařili horký čaj, nahřáli polštářky a rýma se jí sice spustila, ale nic tragického. :-)