Jarní prázdniny byly opravdu jarní. Ač to tentokrát vyšlo tak, že byly prodlouženy o pololetky (tsss.. to je děsný, jak mají furt nějaké prázdniny!), tudíž hned zpočátku února, venku bylo slunečno, teploučko a nezimně.
V pondělí jsem odvezla holčičky do Skalice, abych mohla jít v úterý do školy. Odsud klasicky na návštěvu za Skalym, kterému právě teplo hodně vyhovuje, že může courat po areálu nemocnice a není omezený jen na oddělení. Počítá dny, kdy ho už pustí a každý den to zkouší na lékaře, jestli by třeba už.. :-)
Úterní odpoledne jsem strávila sebevzděláváním a bylo to víc než plodné. Konečně jsem se dostala z frustrace, že nejsem schopná položit otázku do stavu, kdy mám pocit, že by to mohlo jít :-). Ze školy jsem frčela opět za miláčkem a pak na sraz s jednou kamarádkou, která se stala historicky mou první klientkou v koučování. :-). Nicméně téma, které jsme měly k řešení, bylo asi to nejtěžší, co jsem mohla na začátku dostat. Ale snad jsme se dobraly k nějakému výsledku a těším se na její zpětnou vazbu, i když si myslím, že to nebude otázka týdne, aby se dostavil nějaký výsledek. Ale mimo jiné jsme pokecaly i "normálně" a byl to moc fajn večer.
Ve středu jsem byla objednaná k fyzioterapeutovi. Trošku mě vystrašilo, že Skalymu stačilo malé uklouznutí a jak dopadl. Nějak na to přišla řeč s trenérkou na power-platu a ona mi vyprávěla, jak má kamaráda, který jí dává do kupy. I usoudila jsem, že je lepší prevence než řešit následky a objednala se. No musím říct, že to je i velmi estetický zážitek :-). "Božský Kája" je fakt k nakousnutí :-). Jen teda kdyby mi neříkal takové ošklivé věci jako křivá páteř, vyhozené obratle, vyhozený ramenní kloub, posunutá pánev, jedna noha kratší, zánět v noze a zbytek jsem snad radši už ani neposlouchala :-D. Byla jsem zralá jít si vyřizovat invalidní důchod.
Ptal se i, jestli náhodou nemám nějaké stresy.. ha ha ha.. nééé.. vůbec néé... ne nadarmo se říká, že to má člověk všechno na "krku" nebo "na bedrech" - stejně tak jako já momentálně naší rodinnou situaci. Takže pěkně zatuhlo. Nejdřív nastala ta velmi příjemná fáze - nahřívání rašelinovými obklady a stimulace ultrazvukem. To byla pohodička, vesele jsme si konverzovali, poslouchali staré Elány, parádička. No a pak to začalo. Rovnání, přeskakování, naskakování, hekání. Úplně nejhorší asi bylo odtrhávání kůže od páteře a pak uvolňování šíje a trapéz kroucením palců. To jsem ho teda fakt proklínala - pěknej, nepěknej! Celkově si se mnou hrál 2,5 hodiny a domluvili jsme se, že se přijdu pozítří ukázat znovu.
Rovnou z toho mučení jsem jela za Petrem - vlastně už naposledy. Byli jsme spolu venku skoro dvě hoďky, já se tam v klidu najedla, ulovili jsme kešku a obešli areál sem a tam několikrát dokola :-). Odvezla jsem mu už nějaké věci, které si během pobytu nasyslil a frčela do Říčan vyzvednout Lenku, protože mi půjčila na jejich rehabce nástavec na záchod, aby to pro maroda nebylo takové utrpení a co nejméně páteř namáhal.
Švagrušku jsem odvezla aspoň domů a namířila jsem si to pro holčičky do Skalice. Až tak moc se jim domů nechtělo, užily si to pěkně - byly hodně venku a zablbly si s dědou i se Sázavandama.
Ve čtvrtek jsme nedočkavě vyhlížely sanitku, která nám měla přivézt drahouška domů. Měla jsem obavy, jak to zmákne, přece jen, když se nedrží volantu, tak blinká. Holky na diskusi mi radily, že mu mám koupit nějaký náhradní, aby měl aspoň ten pocit :-). Nepoblinkal se, ale i tak byl rád, že je doma, páč to s ním házelo ze strany na stranu a vleže to není zrovna ideální.
Jsem ráda, že už to má za sebou, že se mu tolik ulevilo a že je doma. V operační zprávě bylo napsáno, že to měl "ohromné" a že to ani neukázala v celém rozsahu magnetická rezonance. Možná i proto ho vzali tak rychle - byl asi dobrý a zajímavý studijní případ. Kdo ví.. Teď ho tedy čeká nesezení až do 24.2. a pak by měl někam nastoupit na 3 týdny na rehabku. Jenže to taky neumějí všude - musí posilovat vnitřní svalový krunýř, uvolňování je mu k ničemu. A pekelně se nudí.
Navečer k nám přišla na návštěvu Bára a že jsou ty prázdniny, měla dovoleno přijít později. Takže si tu holky baletily na Vanessu Mae, pak s námi povečeřela a v půl deváté šla domů :-).
V pátek jsem jela na kontrolu k Božskému Kájovi - opět jsem si vyhodila to rameno a posunula pánev, ale to prý je normální, když byly svaly takovou dobu zvyklé pracovat jinak, tak mají tendenci to vracet. Po návratu domů jsem popadla Áčka a vezla je mamce, protože si to s ní holčičky domluvily, že už u ní dlouhou nebyly :-). Mě čekal skupinový rozhovor na téma hotová jídla. Bylo to celkem dlouhé, ale za docela slušné peníze a ještě jsem nafasovala spoustu krabiček, které máme za úkol doma sníst a zhodnotit. Tak jsem na to zvědavá. Obal vypadá pěkně, jak to bude chutnat, je zatím otázkou.
Sobotu jsem strávila naposledy ve škole a holčičky odmítly jet domů, že chtějí zůstat u babičky. Byly v Novodvorské Plazza na nějakých Valentýnských dnech či co a tam vyráběnkovaly, fotily se zdarma, dostávaly lízátka a bonbóny, Andulka si nechala věštit z ruky (prý bude studovat VŠ) a taky si chtěly nechat nakreslit portrét, ale to bylo na dlouho, tak se domluvily s paní na neděli a pak se potkaly ještě se sousedkou a stejně starou holčičkou, takže se vyblbly na hřišti. Do Tesca se vrátily, aby se podívaly na losování nějakých anketních lístků a sousedka vyhrála pobyt pro dva na Hrubé Skále (byla z toho v šoku, páč nikdy nic nevyhrála) a Andulína mi vyhrála luxusní masáž :-).
V neděli jsem je tedy měla vyzvednout v Tescu, aby měly ten portrét, ale paní nějak nestíhala a řekla, že nejdřív za hodinu a půl. Tak to se nám teda fakt čekat nechtělo a jely jsme domů. Holčičkám se od babičky opět nechtělo, ale škola volá a konec prázdnin je prostě tady.
V pondělí jsem odvezla holčičky do Skalice, abych mohla jít v úterý do školy. Odsud klasicky na návštěvu za Skalym, kterému právě teplo hodně vyhovuje, že může courat po areálu nemocnice a není omezený jen na oddělení. Počítá dny, kdy ho už pustí a každý den to zkouší na lékaře, jestli by třeba už.. :-)
Úterní odpoledne jsem strávila sebevzděláváním a bylo to víc než plodné. Konečně jsem se dostala z frustrace, že nejsem schopná položit otázku do stavu, kdy mám pocit, že by to mohlo jít :-). Ze školy jsem frčela opět za miláčkem a pak na sraz s jednou kamarádkou, která se stala historicky mou první klientkou v koučování. :-). Nicméně téma, které jsme měly k řešení, bylo asi to nejtěžší, co jsem mohla na začátku dostat. Ale snad jsme se dobraly k nějakému výsledku a těším se na její zpětnou vazbu, i když si myslím, že to nebude otázka týdne, aby se dostavil nějaký výsledek. Ale mimo jiné jsme pokecaly i "normálně" a byl to moc fajn večer.
Ve středu jsem byla objednaná k fyzioterapeutovi. Trošku mě vystrašilo, že Skalymu stačilo malé uklouznutí a jak dopadl. Nějak na to přišla řeč s trenérkou na power-platu a ona mi vyprávěla, jak má kamaráda, který jí dává do kupy. I usoudila jsem, že je lepší prevence než řešit následky a objednala se. No musím říct, že to je i velmi estetický zážitek :-). "Božský Kája" je fakt k nakousnutí :-). Jen teda kdyby mi neříkal takové ošklivé věci jako křivá páteř, vyhozené obratle, vyhozený ramenní kloub, posunutá pánev, jedna noha kratší, zánět v noze a zbytek jsem snad radši už ani neposlouchala :-D. Byla jsem zralá jít si vyřizovat invalidní důchod.
Ptal se i, jestli náhodou nemám nějaké stresy.. ha ha ha.. nééé.. vůbec néé... ne nadarmo se říká, že to má člověk všechno na "krku" nebo "na bedrech" - stejně tak jako já momentálně naší rodinnou situaci. Takže pěkně zatuhlo. Nejdřív nastala ta velmi příjemná fáze - nahřívání rašelinovými obklady a stimulace ultrazvukem. To byla pohodička, vesele jsme si konverzovali, poslouchali staré Elány, parádička. No a pak to začalo. Rovnání, přeskakování, naskakování, hekání. Úplně nejhorší asi bylo odtrhávání kůže od páteře a pak uvolňování šíje a trapéz kroucením palců. To jsem ho teda fakt proklínala - pěknej, nepěknej! Celkově si se mnou hrál 2,5 hodiny a domluvili jsme se, že se přijdu pozítří ukázat znovu.
Rovnou z toho mučení jsem jela za Petrem - vlastně už naposledy. Byli jsme spolu venku skoro dvě hoďky, já se tam v klidu najedla, ulovili jsme kešku a obešli areál sem a tam několikrát dokola :-). Odvezla jsem mu už nějaké věci, které si během pobytu nasyslil a frčela do Říčan vyzvednout Lenku, protože mi půjčila na jejich rehabce nástavec na záchod, aby to pro maroda nebylo takové utrpení a co nejméně páteř namáhal.
Švagrušku jsem odvezla aspoň domů a namířila jsem si to pro holčičky do Skalice. Až tak moc se jim domů nechtělo, užily si to pěkně - byly hodně venku a zablbly si s dědou i se Sázavandama.
Ve čtvrtek jsme nedočkavě vyhlížely sanitku, která nám měla přivézt drahouška domů. Měla jsem obavy, jak to zmákne, přece jen, když se nedrží volantu, tak blinká. Holky na diskusi mi radily, že mu mám koupit nějaký náhradní, aby měl aspoň ten pocit :-). Nepoblinkal se, ale i tak byl rád, že je doma, páč to s ním házelo ze strany na stranu a vleže to není zrovna ideální.
Jsem ráda, že už to má za sebou, že se mu tolik ulevilo a že je doma. V operační zprávě bylo napsáno, že to měl "ohromné" a že to ani neukázala v celém rozsahu magnetická rezonance. Možná i proto ho vzali tak rychle - byl asi dobrý a zajímavý studijní případ. Kdo ví.. Teď ho tedy čeká nesezení až do 24.2. a pak by měl někam nastoupit na 3 týdny na rehabku. Jenže to taky neumějí všude - musí posilovat vnitřní svalový krunýř, uvolňování je mu k ničemu. A pekelně se nudí.
Navečer k nám přišla na návštěvu Bára a že jsou ty prázdniny, měla dovoleno přijít později. Takže si tu holky baletily na Vanessu Mae, pak s námi povečeřela a v půl deváté šla domů :-).
V pátek jsem jela na kontrolu k Božskému Kájovi - opět jsem si vyhodila to rameno a posunula pánev, ale to prý je normální, když byly svaly takovou dobu zvyklé pracovat jinak, tak mají tendenci to vracet. Po návratu domů jsem popadla Áčka a vezla je mamce, protože si to s ní holčičky domluvily, že už u ní dlouhou nebyly :-). Mě čekal skupinový rozhovor na téma hotová jídla. Bylo to celkem dlouhé, ale za docela slušné peníze a ještě jsem nafasovala spoustu krabiček, které máme za úkol doma sníst a zhodnotit. Tak jsem na to zvědavá. Obal vypadá pěkně, jak to bude chutnat, je zatím otázkou.
Sobotu jsem strávila naposledy ve škole a holčičky odmítly jet domů, že chtějí zůstat u babičky. Byly v Novodvorské Plazza na nějakých Valentýnských dnech či co a tam vyráběnkovaly, fotily se zdarma, dostávaly lízátka a bonbóny, Andulka si nechala věštit z ruky (prý bude studovat VŠ) a taky si chtěly nechat nakreslit portrét, ale to bylo na dlouho, tak se domluvily s paní na neděli a pak se potkaly ještě se sousedkou a stejně starou holčičkou, takže se vyblbly na hřišti. Do Tesca se vrátily, aby se podívaly na losování nějakých anketních lístků a sousedka vyhrála pobyt pro dva na Hrubé Skále (byla z toho v šoku, páč nikdy nic nevyhrála) a Andulína mi vyhrála luxusní masáž :-).
V neděli jsem je tedy měla vyzvednout v Tescu, aby měly ten portrét, ale paní nějak nestíhala a řekla, že nejdřív za hodinu a půl. Tak to se nám teda fakt čekat nechtělo a jely jsme domů. Holčičkám se od babičky opět nechtělo, ale škola volá a konec prázdnin je prostě tady.
Žádné komentáře:
Okomentovat