Vzhledem k tomu, že v pondělí nastupoval do lázní, chtěla jsem mu ještě koupit nový mobil, abychom mohli být ve spojení. Než jsme se prokodrcaly tedy přes Prahu a dojely k němu do práce, bylo hafo hodin, takže o nějakém brzce odpoledním příjezdu nemohla být řeč, ale pak už to docela frčelo a před Večerníčkem jsme byli na místě.
Tentokrát na nás čekal čtyřlůžkový pokoj, holt máme ty děti nějak větší a větší :-). Po ubytování jsme se sešli u holek na pokoji, pokecali při burčáku, děti si mezitím zabraly pokoj vedle, zkontrolovaly, jestli všechny průchody a tajná zákoutí hotelu jsou stále průchozí, seznámily se s nováčky, prostě pohodička. Ve finále se nám je povedlo zahnat do postýlek hooodně pozdě. My jsme poseděli do tří, kupodivu jsme se Skalym zavírali :-).
Tady je neskutečná výhoda, že máme k dispozici svojí místnost a můžeme tam mít i vlastní jídlo a pití a nikdo nám za to nenadává. Obsluha je víc než milá.
V sobotu ráno se nám vstávalo těžce a po snídani jsme se tak nějak plácali kolem hotelu, nikdo si netroufl za volant po té burčákové smršti. Dětem to nevadilo, běhat bylo kde. K dispozici je i stůl na pinčes a ve finále hrály téměř všechny UNO. Karbaníci jedni :-).
Odpoledne jsme se přesunuli do Pelhřimova, je tam Muzeum strašidel a Muzeum rekordů a kuriozit. Musím říct, že když jsme dorazili na náměstí, tak nám s Petrem spadla čelist, jak moc je to pěkné městečko. Nádherně opravené, fakt líbezné. Jen teda tam v podstatě nebyla noha. Tady jsme se potkali s holkama - my totiž jeli o chvíli napřed, chtěla jsem ulovit kešku :-) a společně jsme se přesunuli do Muzea strašidel.
Je to takové maličké, ale opravdu docela strašidelné. Děti měly nahnáno, ale statečně vydržely :-). My jsme pak šli do Muzea rekordů (opět kvůli kešce :-)) a holky s dětma šplhaly na věž. V jednu chvíli jsme si mohli v podstatě mávat z věže na věž.
Muzeum rekordů se nám moc líbilo. Tolik zajímavých věcí! Dokonce jsem přispěla k rekordu a upletla pár oček na šále, z čehož byly holčičky totálně paf, že maminka umí i plést! :-) Ukazovala jsem to Andulce, takže i ona přispěla svým očkem do mlýna :-). Při odchodu nás pokladní vyzval, jestli se nechceme pokusit o rekord ve vázání tkaniček na čas. To bych nebyla já, abych to nezkusila. Musím se přiznat, že po tom burčáku to nebyl zrovna lehký úkol, navíc jsem tkaničky nenavlékala už hodně dlouho. Ale nakonec můj výsledný čas nebyl tak hrozný - 1 minuta 6 sekund. Rekord zatím byl 59 vteřin :-).
Z muzea jsme se šli svlažit do jedné z restaurací a vybrali jsme si zrovna tu, co patří Oldovi :-). Bohužel pan majitel nebyl zrovna v práci, takže jsme ho nemohli pozdravit. Asi by se divil, kde se mu tam vzali příbuzní. Já jsem si ještě odskočila pro dvě krabičky, obhlédla Pelhřimov z druhé strany a spokojeně jsem dorazila za rodinkou na jedno nealko pivko. Na hotel jsme dorazili akorát včas na objednaný bowling. S dětmi to teda bylo celkem maso, ale přežili jsme všichni, jen si občas někdo přicvakl prstík o kouli.
Večer už jsem měla totální krizi, takže jsem šla "hlídat" děti :-). No zalomila jsem to, ne že ne! V deset jsem ale vylezla z pelechu a dopotácela se dolů s krabicí Activit pod paží. Musím říct, že to byla neskutečná prča a krásně mě to probralo. Hrála jsem to vlastně poprvé, dosud nějak nebyla příležitost. Nachechtali jsme se u toho neskutečně a některá prohlášení určitě vejdou do análů :-). Spát jsme šli, jak jinak, opět ve tři :-).
Po snídani jsme dobalili, udělali hromadné foto, kdy Skaly vypadal jak japonský turista, páč dostal x foťáků a všemi fotil tu hromadnou fotku a naše cesty se zas na nějakou dobu rozdělily. My jsme se zajeli podívat ještě do Jihlavy - chtěla jsem omrknout náměstí, je-li tam něco zajímavého, ale nic moc není. Jen jsme si vyšplhali na věž, kde Andulka překonala další hranici svého strachu. Je fakt šikula!
Obešli jsme místní obchodní dům kvůli nákupům do lázní, ale stejně neměli všechno, takže nás čekala ještě vyjížďka do Letňan. Ve finále jsme domů definitivně dorazili někdy kolem osmé večer. Nevyspalí, ale spokojení a vychechtaní. Všechny děti se ptaly, jestli pojedeme příští rok zase, takže za nás - ano, pojedeme :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat