Pozorný čtenář jistě pochopil, že ač jsme toho v sobotu najezdily dost, tisíc mil to nebylo.. V neděli jsme tedy přidaly dalších pár kilometrů do Andulčina skóre. Vyrazily jsme opět na sever za naším švihákem lázeňským. Počasí bylo zase jak vymalované, takže jsme se maličko naobědvaly na terase ve Velichovkách, zatímco Skaly se ládoval v jídelně. Holčičky si párkrát oběhly park, Skaly si dal kávičku a mohli jsme společně odfrčet k Braunovu betlému. Ještě nikdy jsem tu nebyla, Andulka naopak ano, letos na jaře s mamkou. Minule ukázala ostatním turistické deníčky a tentokrát v Děčíně jsme je naučily jíst bukvice a prozradily jsme něco málo o keškách :-).
Já jsem řídila, Skaly navigoval, takže jsme si udělali takové kolečko a vrátili se do Jaroměře, což teda nebyl úplně náš cíl :-). Otočit a znovu a lépe.. Parkoviště jsme málem minuli, je to dost zastrčené a téměř neoznačené. Naštěstí zrovna vyjížděla asi 3 auta, což nás zaujalo a díky tomu jsme se dostali konečně tam, kam jsme chtěli.
Procházka k betlému je příjemná, docela krátká. Naše návštěva, samozřejmě, nebyla jen tak, jsou tu dvě kešky :-). První jsme si nechali na potom, zrovna tam totiž zavazdzel jakýsi chlap se psem, takže jsme rovnou šli na multinu a odhalovali indicie u jednotlivých soch. Musím říct, že sochy jsou úchvatné a impozantní a je škoda, že je vandalové tak poničili. I podle toho, co jsme si načetli na info tabuli, to tam muselo být nádherné plus jako bonus výhled do kraje. I tu kešku jsme ulovili a dokonce jsme se tam potkali s dalšími kačery - mimochodem patřil do té skupiny i ten chlap se psem :-). Lovili totiž zrovna tu první.
Prošli jsme se ještě trochu po okolí a pak jsme se vrátili pro kešuli na začátek stezky. Ta byla trošku dobrodrůžo, přece jen vegetace vegetí a prodírat se tam nebylo úplně ideální. Nakonec jí našel Skaly, byla ve vydlabaném pařezu pěkně ze spoda. :-).
Den už se chýlil, a já potřebovala nutně ještě jeden zářez ve Velichovkách, když už jsem sama (!!!) spočítala šifru, ačkoliv tyhle otazníčkové fakt ráda nemám. Byla jsem na sebe děsně hrdá, že jsem to odhalila a i krabku jsem pak s Andulkou našla. Pak už jsme definitivně musely udělat Skalymu pápá lálá a odfrčet do Prahy bez něj..
Žádné komentáře:
Okomentovat