V úterý jsem pro ní přišla do družiny a nesla jsem tam nějaké věci. Hned mezi dveřmi se mě učitelka ptala, jestli může jet Aňa s nimi v pátek na výlet. No to asi může, odvětila jsem, ale v sobotu jedeme na výlet do Děčína - kam pojedete vy? Prý do Olomouce.. na otočku.. Tak jsem na ní vytřeštila oči, jestli jako fakt. A ono fakt jo! Studen Agency totiž od pondělí 26.9. rozjížděl svou železničářskou sekci a tak v pátek vypravil vlak pro školy zadarmo, prostě jako promo akci. Naše družinářky se to nějak dozvěděly a hned zpunktovaly výlet. Jela pátá a devátá třída plus deset vybraných dětí z družiny.
Odjezd v půl sedmé ráno od školy. Pro nás trošku zádrhel, jak jsem s dětmi doma sama, přemýšlela jsem, co s Adél, že jí asi nechám spát a Andulku odvedu, je to záležitost deseti minut. Nakonec mi volala Dáša, jestli nechci Aňu vzít a vzápětí se ozvala i Zuzka, že by jí také odvedla. Dáša nakonec vedla všechny tři holky, šla rovnou pak do práce. Bylo to od nich moc fajn, stejně tak mi nabídly obě nezávisle večerní vyzvednutí. Já jsem se rozhodla, že nechám Adélku doma, nějak se jí spouštěla rýma a tak jsem zaplula do postele a dospávala :-).
Adélce pobyt doma evidentně prospěl, konečně si trošku odpočinula a rýma se vypařila :-). Andulka přijela z výletu kolem půl desáté večer a naprosto nadšená, jak to všechno bylo super a jestli taky někdy pojedeme tímhle vlakem. Je fakt, že oproti Pendolinu to vyjde podstatně levněji a navíc je k tomu spousta služeb zdarma. Až druhý den jsme zjistili, že Andulka nebyla v Olomouci, jak měla psáno na papírku, ale až v Ostravě :-D. Pančelky kapánek popletly města.. No hlavně, že se našli a přijeli všichni v pořádku zpátky.
V sobotu ráno jsme vstávali opět velmi brzo, v sedm byl odjezd z I.P.Pavlova na výlet do Děčína. Opět to pořádala mamčina škola a původně měla jet s babičkou jen Andulka, jenže Adélce to bylo líto a že chce jet taky.. Mamka by si i troufla, vzít obě, ale stejně měl jet Skaly na rybářské závody, tak jsem se "obětovala", že teda pojedu taky :-). Tenkrát jsme netušili, že Skaly na žádné závody nepojede a naopak bude brát lázně :-).
Po cestě jsme viděli východ Slunce a v podstatě jsme jeli stejnou trasu, jakou jsme zdolaly my po cestě na sraz.. To mi vnuklo myšlenku domluvit se pak s řidičem na výsadku při zpáteční cestě.
Viditelnost nebyla moc dobrá, mlha hustá tak, že by se dala krájet, ale předpověď hlásala pěkné počasí, stejně tak moje objednávka :-). Jako první jsme měli jet na vyhlídky na Děčín, odpoledne na zámek, což teda neznělo zrovna optimisticky - někam se šplhat a pak vidět .. mlhu.. :-). Paní průvodkyně tedy domluvila na zámku změnu a na desátou jsme byli očekáváni.
Příjezd do Děčína je poměrně rozpačitý, docela hnusná část, ale centrum a okolí je malebné a příjemné. Dozvěděli jsme se i, že Děčín je nejníže položeným městem v ČR - 135 m. n.m. a má cca 52 tisíc obyvatel. Zámek Děčín leží nad soutokem Labe a Ploučnice a od roku 1932 zde byla kasárna. Od roku 1991 zchátralý zámek město Děčín postupně rekonstruuje. My jsme měli vybraný druhý okruh - Barokní perly, takže jsme navštívili výstavu kočárů v konírně, kde jsme zjistili např. rozdíl mezi dámským a pánským kočárem (výška stupátka) a také způsob, jak se dřív svítilo - v lucerně byla svíčka na pružině a ta se postupně uvolňovala a vytahovala svíčku tak, aby stále hořela. Zadní část lucerny byla červená a to převzaly pak automobily.
Z konírny jsme se přesunuli do Růžové zahrady, odkud je krásný výhled na město. Úchvatná je i sala terrena nebo-li taková uzavřená veranda se skvělou akustikou, kde se pořádaly a pořádají hudební dýchánky a je vyzdobena nádhernými freskami. V zahradě je jeden z nejkrásnějších glorietů - což jsou takové vyhlídkové terasy se spoustou zákoutíček pro milence :-). Krytou spojovací chodbou jsme došli do bývalého zámeckého kostela Povýšení sv. Kříže, kde se už nesmělo fotografovat, přesto tento zákaz někteří nerespektovali, což moc nechápu. Tady se stala mamce výborná věc - Adélka ještě v zahradě pila a špatně dovřela minerálku. Mamka jí láhev odebrala s tím, že to dovře dobře a hodila si to do tašky.. Za chvíli už bylo místo tašky akvárko, protože taška byla nepropustná.. No a dnes už má mamka nový pěkný mobil.. Vtipné bylo, že to nebylo kam vylít, takže s tím chodila ještě asi 20 minut a zanechávala všude kapky citronové Poděbradky..
Zajímavostí u zámku je i tzv. Dlouhá jízda, což je unikátní architektonický skvost - přístupová cesta k zámku dlouhá 292 metrů, lemována zdmi, které se směrem vzhůru snižují a prodlužují tak opticky tuto komunikaci. Tady je i keška, ale ta mi odolala, ač jsem oblouky počítala jak divá (Bára) :-(.
Po prohlídce jsme dostali na hoďku rozchod k ulovení nějaké té potravy. My jsme šly po liduprázdném náměstíčku hned u zámku, protože jsme se zdržely s mamčiným akvárkem :-). Uprostřed byla zahrádka a nikde nikdo, jen nudící se mladý muž. Tak se ho mamka zeptala, jestli nemají párek v rohlíku, který chtěly naše holčičky a on, že ne. Tak prý jestli mají jen pití a on, že normálně i vaří :-). Další dotaz zněl, jestli to stihneme do doby našeho odjezdu a prý jo.
A byla to dobrá volba, jídlo bylo celkem rychle a hlavně dobré. Zejména Andulka si pochvalovala lívanečky s nutelou, i když maliny jsem musela sníst já :-). Já jsem si dala jen česnečku a mamka smažený hermelín. Adélka špagety. Suché.. Nejzábavnější část nastala při placení, to jsem zrovna telefonovala se švihákem. Číšník přinesl účet a povídá 250,-. Mamka na to - 270,-, děkuji. A on na to - děkuji.. ehm.. dala jste mi dvoustovku.. Mamka - Ano, dala. Opět chvíli rozpačité ticho, to už jsem situaci stihla sledovat i já a dostala jsem totální záchvat smíchu. Mamka stále nic. Tak jsem jí, já známá matematikářka, musela vysvětlit, že dvoustovkou útratu za 270,- fakt nezaplatí. :-) No to bylo něco pro naší maminku. Rudá byla až.. a pořád se omlouvala, že to neudělala schválně a já se řehtala jak kůň.
Na místo srazu dorazili všichni včas - ostatně jako vždy při akcích jazykové školy. To fakt zírám, jak jsou dochvilní a odsejpá to a mohli jsme vyrazit na vyhlídky, protože sluníčko se prodralo a azuro bylo jak u moře. Trošku adrenalin nastal, když před mostem hlásala cedule výšku 3,3 metrů a autobus má 3,6... přesto to pan řidič nakonec risknul a podjeli jsme, asi protože jsme všichni tak pěkně skrčili hlavy.. :-D.
Vyhodil nás na parkovišti u nemocnice a táááámhle nahoru jdeme. Na Kvadrberku je tzv. Císařská promenáda, kterou nechali děčínští vystavět na počest 25. výročí svatby Františka Josefa I. a Alžběty Bavorské. Výhledy jsou opravdu dechberoucí, stejně tak výšlap nahoru :-) Po hřebenu jsme došli ještě k další vyhlídce, ta teda byla dost zarostlá, ale ta poslední z naší dnešní vycházky na Stoličnou horu byla opět přenádherná, jen teda mi tam dost chybělo zábradlí v altánku.. stačí chybný krok a.... uff..
Každopádně tady už jsme si ulovily s holčičkama dvě kešky a já byla velmi spokojená, protože zářez v tomto kraji byl poslední, který mi chyběl. Zpátky dolů jsme sešli po schodech - to byla taky nádherná cesta (nahoru to člověk asi neocení hledajíc plíce víc než při šplhu po modré) a už jsme byli zas zpátky u autobusu akorát tak včas na to, abysme ulovily ještě jednu krabku.
Následoval přesun přes Labe a výsadek opět pod krpálem. Cílem byla Pastýřská stěna, která ční přímo proti zámku v nadmořské výšce 288 m. Takže opravdu slušné převýšení. Je tu i restaurace stejného jména a v tak nádherný den, jako byl ten sobotní, bylo opravdu luxusní záležitostí sedět venku, ujídat zmrzku a kochat se výhledy.
Co by kamenem dohodil je ZOO Děčín. Není nijak velká, ale je naprosto vymazlená. Z ní jsme byly opravdu totálně vedle! Spousta zábavy pro děti, aby se něco naučily, něco si vyzkoušely, pořádně se protáhly, neobvyklá zajímavá zvířata a samozřejmě i tady je úžasné lanové hřiště, odkud jsme naše holčičky nemohly dostat.
Vstupenka ze ZOO platí i v expozici Rajské ostrovy, která je umístěna dole ve městě. V několika patrech jsou akvárka a terárka a vstup je koncipován jako lodní paluba. Opět velká jednička!
Na srazu k autobusu byli opět všichni včas a tak jsme mohli vyrazit ku Praze. Tentokrát jsme po cestě viděli západ Slunce. My jsme se nechaly vyhodit u Bulovky a totálně zmožené holčičky padly do postele ve 20:25 a ve 20:27 už spaly jak zabité :-). Ale opět je musím hrozně moc pochválit. Všechno ušly, nestěžovaly si, že je bolí nožičky, nekňouraly, prostě chovaly se naprosto bezvadně a mohla jsem na ně být po právu hrdá. :-)
Celkově se výlet báječně podařil a mamce moc děkujeme, že nás na něj vzala.
Žádné komentáře:
Okomentovat