Na středu jsme se proto domluvili i s mladejma, že dorazíme k mamce na řízky a salátek. Lukajda měl patnácté (!!!) narozeniny a Andrejka svátek a už jsme se s nima fakt dlouho neviděli. S holčičkama jsme nasedly do auta, otočím klíčkem a .. a nic. Auto nejelo. Umřelo. Ach jo.. prostě když se to, tak se to.. Ale zas bylo dobře, že se to přihodilo před barákem a ne někde po cestě z Velichovek. Tipla jsem to na baterku a trochu mi s tím souvisela i příhoda z minulého týdne, kdy na mě zazvonil nějaký chlap domovním zvonkem, jestli je moje ta modrá Otylka, že má stažená všechna čtyři okna.
Se mnou to málem seklo. Už jsem viděla všechny katastrofické scénáře, jak nemáme autosedačky, jak to někdo vykradl, rozbil, zničil, chtěl ukrást celé auto, prostě tep mi vyskočil na rekordní hodnoty a letěla jsem se podívat, jak je to možné. A opravdu nekecal, všechna čtyři okýnka byla do půlky otevřená. A to jsem okolo toho auta šla ve středu s holkama z hřiště. Nic se neztratilo, naštěstí, tak jsem to zamkla a pak pořád chodila k oknu kontrolovat, jestli tam to auto pořád je.
Nicméně teď nejelo a my měly být na obědě u mamky a brácha, že se tam zdrží jen chvíli, že musí někam do práce.. To by naše holčičky nepřežily, kdyby se neviděly s Lukajdou a Andrejkou, nicméně cesta k mamce přece jen hoďku trvá. Naštěstí tam mladí ještě byli a nakonec se Martin domluvil s Lenkou a Andrejkou, že odjedou s Lukajdou udělat tu podlahu a pak se pro ně vrátí.
Bylo nádherně, takže hřích být doma. I vyrazily jsme na opěvované hřiště www.krouzkynavltave.cz. Jenže tenhle nápad měla skoro celá Praha. Co taky dělat v nádherný volný den uprostřed týdne? Bylo to maso a poměrně nebezpečné. Děti přes sebe lezou jak šílené, je jim jedno, že někoho odstrčí. Divím se, že se tam ještě nikomu nic nestalo. Andulka z toho nakonec byla tak špatná, že se nahoře kousla a nechtěla dolů.. No já zas fakt nechtěla nahoru. Andrejka tam vylezla a asi půl hodiny jí přemlouvala. Nakonec se to povedlo a sjely spolu dolů tobogánem. Aňa uplakaná a že už tam nebude. Ale během toho jejího záseku se tam objevil Vašek od Tiiny s Berunkou a Jáchymkem a nakonec si vzal pod patronát i Andulínu a dohlížel na to, aby děti lezly nahoru bezpečně (lezl s nimi), takže Andulína nakonec jezdila jak o život a užila si to.
Pak už volal brácha, že mají hotovo a ať se vrátíme. Muselo to chvíli počkat, protože mamka dostala chuť na zmrzku a celou tu dobu, co Andulína jezdila a šplhala, stále ve frontě. To byl nářez! Dvě pipiny, které byly evidentně placené od hodiny. Ta jedna než nabrala zmrzlinu.. tam by vyrostl i trpaslík. Ta druhá tam zřejmě byla "na okrasu". Odcházely jsme odsud docela zpruzelé tím spíš, že tu začali vybírat vstupné. To vstupné je v podstatě směšné na to, jak jsou tam ty provazové pyramidy obrovské, ale původně to bylo zadarmo a nikde se nemluvilo o tom, že se vstup zpoplatní. Navíc, místo vstupenek, člověk dostane lístek od šatny a působí to tak nějak všelijak.
Brácha a spol. vyrazili na Kostelec, my na Čimice, pěkně s krabičkou s řízkem a exkluzivním mamčiným salátkem. :-)
Ve čtvrtek jsme chtěly jet na cyklostezku, ale auto rozhodlo jinak, prostě fakt nešlo nastartovat. Zachránil nás Standa, přes kabely se povedlo baterku nabít, abychom dojely aspoň do servisu a nemusela jsem platit ještě odtah. Kola jsem aspoň vzala do kufru, aby na nich zpátky mohly holčičky jet. Po o jsme se sešly se Zuzkou, Barčou a Tomáškem (opět v cyklo úpravě) a nabrali jsme směr blázinec. Brouzdali jsme sem a tam až do chvíle, kdy Zuzka ještě vyzvedla neteř ve školce. Děti si tam poté pohrály na hřišti a zas jsme se vrátili domů, kdy my jsme uklidily kola a jely pro auto do servisu.
Nakonec nám tedy vyměnili baterku a ta okýnka způsobuje asi chyba v zámku. Že kdyby se to stalo znovu, tak by to bylo potřeba vyměnit, ale jen matroš je za 4,5 litru.. Tak jsem moc pěkně poděkovala a budu doufat, že zámek bude ještě dlouho funkční a přestane vysílat nesmyslné signály.
No a v pátek jsme se přesunuly do Skalice, kam měl dorazit i Skaly na opušťák. Moc jsme se na něj těšily! V sobotu proběhla oslava Novaček a někteří z nás to oslavili opravdu důkladně :-). V neděli se naše cesty zase rozdělily - my jely na západ, Skaly na východ. Ale už se brzy dočkáme definitivně! Jupííí!
Žádné komentáře:
Okomentovat