Andulína si vyčetla v našem místním plátku, že se koná akce na dopravním hřišti, zaškrtla nám to do kalendáře a že jdeme :-).
Ve škole se ještě domluvila s Fildou, že by šel s námi. OK. Naplánovaly jsme odchod a Filda jaksi nestíhal, tak nám ujel autobus téměř před nosem. Popojeli jsme tedy jiným a že se kus projdeme, Filda už protáčel oči. Ale nakonec jsme dorazili na dopravní hřiště v pohodě a děti si, jako první, vyzkoušely trenažér nárazu.
Je to v rychlosti 30 km/h a perda dost velká. Já si to nelajsla, šla jen Aňa s Fildou. Já jsem si zas prubla trenažér, kde si člověk sedne do auta, připoutá se a auto popojede a začne se otáčet na střechu.. Docela síla, ale pásy opravdu člověka udrží. Děti venku se neskutečně chechtaly, protože mi samozřejmě "stály" vlasy a pán byl ještě takový milý, že nás nechal hlavou dolů o něco déle než ostatní :-). Tady byl velikostní limit 150 cm, proto jsem tam šla sama.
Pak už děti využily skákacích hradů, Adélka odpovídala ve znalostním testu - značky a situace a dostala nějaké odměny. Po zbytek času jsme pak na dopravním hřišti dělali účastníky silničního provozu. :-)
Je to opravdu hezké hřiště a jak se zástupce z radnice neopomněl pochválit, klesla na naší Praze úrazovost spojená právě se silničním provozem a to je moc dobře. Nabádal nás, ať na toto hřiště chodíme co nejčastěji, aby si to děti pěkně natrénovaly a zažily.
Fildu jsme potrápily i při návratu - potřebovala jsem v školce vyzvednout Julču a měla jsem naplánováno, kterým autobusem se vrátíme. Jenže jsem je nemohla vykopat ze hřiště, tak byl trochu fofr a Filda už zas remcal. No autobus nám ujel - opět. To je něco pro mě :-). Takže když jsme pak vystoupili na naší zastávce a rozběhly (bez Fildy) se ke školce, tak se opět ozvalo - musíte tak letět? Ano, musíme :-). No nevím, jestli s námi Filip zas někam vyrazí. :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat