Devítiletka

Už i naše prvorozená změnila číslovku ve věku. A také bylo tenkrát krásně :-). Aktuální míry a váhy budeme mít až po povinné kontrole u doktorky.

Konečně dostala vytoužený mobil (no.. vytoužený vlastně i pro mě, protože někdy potřebuji operativně řešit odchody a příchody ze školy) a tak neustále smskuje a volá :-). Asi jsme udělali dobře, že má zatím jen kredit a ne paušál :-D.

Ovládání ji nejvíc naučí spolužáci - většina má stejný nebo podobný model. Já jsem jí tu v noci dávala do paměti nějaké kontakty plus jsem mazala ty nepotřebné, co jsou nastaveny od operátora a jak jsem byla šikovná, tak jsem vytočila 112. Ale kdyby jednou! Ono se to vytáčelo pořád dokola, takže jsem se omlouvala 8x.. ehm.. pán si asi myslel, že jsem úplně vypatlaná, protože to prostě nešlo klasicky ukončit. V tu chvíli se to totiž začalo vytáčet znovu. I tak byl stále příjemný a měl sametově lahodný hlas, přestože bylo půl druhé v noci :-). Naštěstí se mi to pak už nějak konečně povedlo a radši jsem to vymazala i Andulce :-).

V pondělí jsme byly také podepisovat papíry o Andulčině přestupu a paní zástupkyně nám udělala exkurzi po škole a neustále se Andulíny na něco vyptávala. Aňa pak celou cestu zpátky poskakovala, že už by chtěla, aby bylo září, že se tam neskutečně těší! :-) Tak to mě těší také, jen s tím zářím nesouhlasím!

 Ráda bych si užila i jiné roční období než jen zimu, zimu, zimu a zimu.

V úterý mamka ukojila absťák holčiček po hřišti a byla s nimi venku, zatímco já měla schůzku s holkama z Eurony a ukazovala jsem jim novinky.

A svoje narozeniny oslavila Andulka závodem v třešňovce. Nějak přepálila start a v půlce už jí tekly slzy, že už nechce běhat a že jí to bolí. Hulákala jsem tedy na ní, ať se na to vykašle a nedobíhá. Jenže náš beránek to prostě musel dát. Ve finále jí předběhla jiná holčina a naše prdluška, než by byla druhá, tak pustila před sebe ještě jednu, aby byla třetí.. Ona prostě druhé místo nesnáší a je radši třetí.. Co na to říct, že? :-D Čas 2:16.

V cíli se klasicky obě s Adélkou rozeřvaly - adrenalin udělal opět své. Adélka navíc doběhla čtvrtá, tak jí mrzelo, že zas nebude "na bedně".

Pak už se to zas uklidnilo a večer jsme zakončili v Chýši, kde bylo natolik narváno, že jsme nakonec poseděli na lavičce opodál :-).