Pražskými tunely

Jedno úterý jsme si dali zas podvečerní pochod. Tenhle nás zaujal už když jsme šli přes Ďáblice a tak jsem si ho hlídala. Naplánovala jsem to tedy celé rodině a Skalymu "nakázala", kdy startujeme. Prostě jsem chtěla, aby šel s námi ,že práce se jednou nepo. :-)

Start byl v Karlíně na Křižíkové a první tunel byl ten žižkovský. Vybavily se mi vzpomínky na školní docházku, už jsem to tu onehdá psala po bitvě na Vítkově :-) 

Po výlezu na Žižkově jsme se napojili na úžasnou cyklostezku, která byla vybudována místo původní železniční tratě. Provoz docela velký, přece jen počasí bylo zas příjemnější. Čekal nás další tunel. Kdyby tam teda na každý dvou metrech nebylo ho..o od psů, tak to byla totální paráda!

Vylezli jsme u Krejcárku - tohle místo známe velmi dobře, ale jen z auta, a pak už jsme si vyšlápli vražedný krpál zase na Žižkov. Šli jsme po hřebenu kopce, dívali se dolů, kudy jezdíváme právě autem a rovnoběžně o pár ulic byla tepna této městské části - Koněvka. A tady klid a pohoda zahrádkářské kolonie, fakt bomba!

V jednom místě jsme se málem ztratili, jaksi jsem zapomněla dočíst řádek pod. Ale naštěstí jsme potkali jednoho kačera, který nás nasměroval dál. Celkově bych hodnotila tyto podklady jako nejhorší, co jsme doposud měli. V jednom bodě ( u Chmelnice) se nás sešlo asi 50 a každý přišel z jiného směru :-).

Pokračovali jsme přes Židovské pece, kde byly holky naprosto unešené z hřišť.  Tentokrát jsme opravdu nešli na čas a sportovní výkon, ale za zábavou :-). Aspoň jsme se zbavili toho davu. 

Vyústilo nás to na Parukářce. Já tenhle park znám akorát od Ondřeje Neffa ze Sňatků z rozumu, tak konečně vím, jak to tam vypadá a musím teda říct, že jsem  z toho byla totálně paf! Nádherné místo, navíc se zapadajícím Sluncem. Úžasná hřiště a celkově super atmoška. Jediné, co mi kapánek narušilo idylku, když se ke mně rozběhlo štěně velké jak kráva a s radostí na mě začalo skákat a oslintalo mě. To faaaakt miluju! Pobavila mě pak Mášová, která mi následně vyprávěla, že jednou se dovolila páníčka, jestli může toho loztomilého pejska taky tak oslintat a fakt to udělala :-D.

Cíl byl kousek, v bunkru pod Parukářkou. Absolutně jsem netušila, že něco takového existuje a že se tam třeba i může. V baru jsme svlažili hrdla a vydali se na tramvaj na Olšany. Domů jsme dorazili celkem pozdě, nicméně holčičky chtějí na Parukářku znovu a to co nejdříve!