Renda zmínila na diskusi, že jim končí permice do ZOO a tak mi bliklo výstražné znaménko, že my jsem jí také kupovali ještě za starých podmínek a že nám tedy asi propadne rovněž. Jenže na těch nových, plastových, není vidět expirace.
Vyrazily jsme s holčičkama až odpoledne, když přišly z kroužků a v ZOO jsme byly cca ve čtvrt na pět. Permice byla stále platná, až do neděle. Nás nejvíc zajímal nový sloninec a hrošinec a díky tomu, že jsme přišly ve všední den a poměrně pozdě, užily jsme si ZOO s minimálním počtem návštěvníků.
Hrošinec - super! Člověk zírá do vody a najednou se objeví obrovská tlama hrocha :-). Jen teda není moc dořešené, že menší děti nevidí nad hladinu a je potřeba je vyzvedávat. Sloninec - další bomba! Mají to neskutečně parádně udělané, spousta zajímavostí, interaktivity. A všude navozena atmosféra Indie, Srí Lanky,prostě této části světa. Bozi, chrámy, výzdoba..
Adélka vše pečlivě okoukla a pak zkonstatovala, že "ta Indide je asi hodně zajímavá!" :-).
Neodolaly jsme "projížďce na slonovi" - to je taková simulace jízdy na hřbetě a před jezdci se promítá film :-). Škoda, že to není i v reálné výšce, asi by to bylo zajímavější. A také si moc neumím představit návštěvnickou špičku - trenažér je totiž umístěn na celkem úzkém místě i když nás tam bylo pět a půl, už se to tam blokovalo.
Ale celkově fakt palec nahoru!
Andulka chtěla jít na rozhlednu, nicméně ještě není sezóna, takže zavřeno, stejně tak nejezdila lanovka, takže jsme vyzkoušely novou trasu - Zakázanku. Odsud je Zoo vidět jak na dlani a po cestě je nádherná geologická naučná stezka.
Už bylo šest a ZOO se zavírala, přesto jsme se u Gaskona ještě stihly najíst. Autobus nám jel v půl sedmé. No. autobus.. využíváme rychlospojku do Bohnic a tam jezdí jen takový pidimidi bus, aby se vytočil v serpentýnách. Mě zas dost vytočily matka s kočárky, které se nacpaly do tohoto malého autobusu, čímž zablokovaly vstup ostatním lidem. Chápu, že nechtěly zůstat na zastávce, ale to by nezůstaly. Stačilo jen počkat, aby se ti bez kočárků nasáčkovali do zadní části busu. Andulína se tam protáhla a seděla v té části téměř sama. Zbytek se přes kočárky prostě nedostal, takže já např. nastupovala s Adélkou předními dveřmi, abychom se vůbec do autobusu dostaly. Stály jsme na jedné noze (nabízí se napsat i cizí) a dívaly se dozadu na Andulku a prázdnou část autobusu.. ach jo..
My jsme byli v ZOO v neděli, po obědě tam bylo asi 8000 lidí, ale šlo to. Máte pravdu, že sloni a vše okolo bylo super, i na trenažér došlo. Matky s kočárky mě vytáčely v pavilonech, kde se dalo sotva projít a kočár stál třeba čtvrt hodiny zaparkovaný u skla, takže opice jsme viděli opravdu hodně z dálky. Předpokládám ale, že osmiměsíční dítko z toho mělo zážitek.
OdpovědětVymazatBlanko, my jsme také jezdily s kočárky a to ve větším počtu, ale vždycky jsme je zaparkovaly tak, aby nepřekážely.. Ono to není vždycky snadné, ale je to jen o vzájemném respektu.
OdpovědětVymazatAle i naopak jsou situace - konkrétně třeba u goril - nacpou se tam dospělí a děti pak nemají šanci nic vidět.
To já chápu, že se musí do ZOO s kočárkem, taky jsme tak jezdili, ale možná zrovna tahle konkrétní maminka ta to prostě neřešila. Máte pravdu, že je to hlavně o respektu a o lidech, prostě když vidím, že je za mnou fronta lidí, která se chce taky podívat, tak alespoň pomalu postupuju.
OdpovědětVymazat