Svátky jara?

19.3.2013

Poslední březnový týden byl spíš jak předvánoční. Pořád padal sníh a zima je neustále jak v morně. Celkově mi je větší kosa než v zimě.

Nakupilo se toho nějak hodně (to by člověk nesměl být mistr v prokrastinaci, že.. ), takže končila platnost voucheru na fotoknihu, měla jsem nás, parazity, jak pravil jeden oranžový magor, přiznat na finančáku a ostatních inštitucích, do toho jsem si naplánovala kadeřnici a školení u Mladé Boleslavi.

Původně jsme měli jet ve středu k Uli, ale nakonec z toho sešlo, protože u Terezky se objevilo impetigo a následně u Majdy spála. Tak jsem aspoň holky odvezla Skalymu do práce aby pokračovali do Skalice na velikonoční prázdniny. Já se vrátila domů, abych mohla jet s Katkou na to školení. Bylo to moc fajn, měla tam i maminku a sestru a navíc dorazila i Blanka - naše věrná čtenářka :-).

O přestávce jsem ladila podepisování smluv - termíny se neustále měnily, protože finanční poradce, kterého mají DP přiděleného, je fakt totální mimoň. Smlouvy se měly podepisovat už týden předtím, ale fyzicky prostě nebyly. Všechno bylo údajně připravené, jen nikdo nevěděl kde. Pak to vypadalo, že budeme muset do Kolína, byli jsme tedy neustále v pozoru a už byl domluvený termín na páteční ráno, protože já měla pak schůzku, který také padnul. A že tedy v pátek v půl páté. Náš kupující raději řekl tomuhle tydýtovi, že ve čtyři a přesto tam nebyl.. Dorazil o hodinu a třičtvrtě později.. My pořád čekali a on tvrdil, že je na cestě a pak zas, že se musel vrátit, že našel chybu. No pindy starý Mindy.

Nakonec jsme si to čekání zkrátili v Arkádách - já si aspoň koupila šaty na Mezinárodní setkání s Euronou, co nás čeká, a holkám něco od velikonočního beránka. No samozřejmě jsem se spletla a dávala jsem jim to se slovy, aby je nepokakal velikonoční banánek.. To bylo smíchu! :-D

Nakonec tedy tydýt dorazil s tím neskutečným zpožděním, takže jsem ho seřvala na tři doby. Je to mladý a velmi pěkný muž, i hlas měl fakt sexy, ale když si to člověk spojí s tím, jak je nespolehlivý a jak by mohl z fleku psát pohádky, tak se veškerý sexappeal vytratil.

Proběhlo podepsání milionů papírů, ověření x podpisů a já mohla konečně vyrazit za Skalym do práce, abychom odfrčeli za holčičkama.

V sobotu dorazil nový majitel chaty a já nedělala uvítací výbor, protože se nám rozbila Adélka a vyšvihla si slušnou horečku, chrapot a neskutečný kašel. Chtěla jsem, aby si odpočinula a nakonec jsem s ní po o usnula také.

Vyslala jsem tedy Petra a já tam zaběhla později. Je docela vtipné, jak je ten svět malý. Když jsme čekali v pátek na toho tydýta, tak ten náš kupec říkal mamce, že jí zná - vozí jí totiž skoro každé ráno do práce tramvají :-). Pak jsem se ho ptala, jestli nezná našeho bývalého souseda, který školí tramvajáky a jasně, že zná! No a aby toho nebylo málo, tak v neděli, kdy přijela na předávku i mamka, bavila se s jeho maminkou a jen tak z legrace se zeptala, jestli neznají holčinu, která byla se ségrou na Kypru a mamka se tam seznámila i s její maminkou a také byla z Banské Bystrice. No a tihle s nimi bydleli v jednom paneláku :-). To už jsme se fakt smáli!

Kluk vypadá solidně, je to takový pohodář, Skaly mu tam pak ještě dohodil strýce na topení a zkoušeli to nějak rozchodit, přece jen se na chatě netopilo 5 let. Ale povedlo se a provizorně topit může, uff. Každopádně je to hodně zvláštní pocit, když večer vidím, že se tam svítí a mamka to není, že na terase sedí cizí lidé a vůbec, že se tam pohybují.. Přece jen jsem tu prožila poměrně hodně let (ehm..34) a než jsem minule definitivně za sebou zamkla, zavzpomínala jsem u zrcadla v předsíni, jak jsem si tam česávala vlasy v noční košili a věděla jsem, že mě pozorují všichni ti moji kámošové ze všech třech baráků nad námi. :-) A neodpustila jsem si bliknout na Skalyho (ač o tom teď nevěděl) jako jsme to dělávali kdysi dávno v pravěku.

Já jsem šla v sobotu na kolaudaci k Marušce a Martinovi, Skaly hlídal Adélku, Aňa odjela na noc k Novačkám. No a ty už také odpadly a Adél se z toho taky nemohla pořád vyhrabat, takže jsme se domluvili, že zajedeme na pohotovost. Jenže pohotovost je buď v Kolíně nebo v Benešově, tak mi přišlo lepší jet rovnou do Prahy a pak domů. Odvezli jsme aspoň mamku, aby nemusela v té kose autobusem.

Na Bulovce bylo v čekárně hafo lidí - bylo to tak na tři hodiny. Usoudili jsme, že bude pro Adél lepší, když bude v klidu a pohodě doma než v čekárně plné nemocných. Petr se vrátil do Skalice a s Andulkou barvili vajíčka, protože Andulína si koledu nemínila nechat ujít :-).

Připravila se důkladně - naučila se sedm jarních básniček, aby trapně neříkala všude jen Hody, hody, doprovody a měla rozpis, kde co bude říkat :-). Ráno vyběhla, oběhala známé, pak se ještě připojila k Míšovi a s ním obešla další část Skalice a nakonec se zavěsila na nějakého cizího kluka a šla za ním po dalších domácnostech :-D. Vykoledovala si plný košík dobrot, vajíček, nějaké cukroví a také chlebíček :-). Prý dostávala prémie za to, že říkala něco jiného. Tak mě pobavilo, jak je kreativní.

No nicméně i jí dohnaly bacily a po nadílce zvadla. Sama si pak přečetla návod na Panadolu, odměřila příslušné množství (pod dohledem babičky) a jakmile jí to zabralo, měla pocit, že je už OK a že jde za tátou ven. Tak jí babička s dědou zas vrátili zpátky, že fakt ne. Nicméně byla přesvědčená, že jde do školy.

Úterní ráno jí změnilo plány - měla horečku, motala se jí hlava a bylo jí tak blbě, že i ona uznala, že do školy jít nemůže. Volala jsem k doktorce, jak to tam vypadá a také plná čekárna, nicméně jsem dorazily kolem půl jedenácté a už před námi byly jen tři děti. Výsledek - obě holčičky mají zánět hrtanu a minimálně do konce týdne mají být doma.

Nejsem zvyklá, aby moje děti byly takhle rozbité, ale na druhou stranu, aspoň se spolu zabaví a venku je stejně hnusně...Spíš mi vadí, že je trápí ten hnusný kašel.