úterý 25. února 2014

Budapešť, úterý 25.2.

Nechat si ujít místní tržnici by byl hřích. Ta přemíra koření, klobásek, ale i zeleniny a ovoce je opravdu neskutečná. Dali jsme si tu i maďarské speciality - langoše. Holky s nutelou a banánem, jenže ten banán byl naložený ve šťávě s citronem, aby to nečernalo a pak jim to pořád teklo. Skaly měl jakýsi přeložený pikantní a já jsem chtěla taky speciál a oni se mě ptali, jestli tam chci tohle a támhleto a já kývala a pak jsem se nestačila divit, kolik jsem platila... To, že se platí každá přísada zvlášť, tam jaksi nebylo nikde napsané. Ale byl dobrý, to ne že ne!

Nakoupili jsme tu i nějaké ty suvenýry včetně Andulčiny vlajky (dělá si sbírku vlajek ze zemí, kde jsme byli) a tentokrát jsme si loď ujet nenechali.

Dostali jsme i sluchátka s českým výkladem, ale tak to šustilo, že se to nedalo poslouchat. Mnohem lepší bylo se prostě jen kochat. Nejvíc nás ale pobavilo, když kolem prosvištěl autobus. Ano, v Budapešti jezdí autobus přímo středem Dunaje :-). Je to vlastně obojživelník, takže jsme hned koukali, za kolik by vyjížďka byla - za 100 éček pro rodinu, ehm.. Tak do toho jsme nešli. 

Po vyjížďce jsme si dali domů nákupy z tržnice a přes most jsme se vydali k lázním Gellert okouknout ceny, přes kostel ve skále (kde zrovna asi byla nějaká akce, takže jsme dovnitř nemohli) no a ve finále jsme vyšplhali opět k Citadele. A pak znovu na hrad až k Rybářské baště a zpátky - prostě kochat se nádhernou noční Budapeští. Nicméně domů jsme dorazili docela hotoví, přesto jsme večer tradičně poseděli :-)

pondělí 24. února 2014

Budapešť - 24.2.2014

Ráno jsme se zastavili v obchodě pro čerstvé pečivo a vyrazili do ulic. Hned zkraje nás odchytil chlapík z autobusů Hop On - Hop Off a byl hrozně vtipnej a prostě nás ukecal, že to je přesně to, co potřebujeme. Sám si říkal Dany de Vitto, ale je fakt, že mu byl i podobný.

Protože jsme chvíli váhali a protože v Budapešti opravdu zdaleka nebyla sezóna, začal přihazovat bonusy - místo jednodenní jízdenky to byly 3 dny, děti zdarma, výlet lodí a noční projížďka Budapeští. Pro dospěláka sakum prdum za nějakých 600 Kč, kdo by odolal? :-)

A protože měl v brzké době zrovna jeden autobus projíždět kolem nás, zaběhla jsem ještě do lékárny prokonzultovat můj a Adélčin zdravotní stav. Mně poradili, že si mám dojít k doktorovi a z Adélčina prstu se celkem zhrozili a prodali jakousi antibiotikovou mastičku. Tak aspoň poloviční úspěch.

Od Synagogy jsme se projeli autobusem až nahoru do Budy k Citadele. To je přece jen celkem slušný krpálek, takže výjezd se hodil. Je to v nadmořské výšce 235 m n.m. na vrchu Gellért. Citadela je vlastně vojenská pevnost a z ní shlíží 14 metrová socha Svobody.  Nahoře jsou krásné výhledy na Pešť i na hrad, kam jsme se poté přesunuli pěšky. Chtěli jsme navštívit podzemí, jenže na webu psali, že je momentálně nepřístupné. A ejhle, bylo otevřeno. Je tu expozice s operními postavami a také hrabětem Dráculou. Docela pěkný labyrintek s mlhou a tajemnou atmosférou.

Další v plánu byla vyjížďka na lodi. Jenže jsme měli hlad a zasekli jsme se v KFC a loď nám ujela :-). Tady Anetka s Andulkou parádně zaimprovizovaly - poslaly jsme je pro ubrousky a ony si vyžádaly "paper on mouth" :-). Kupodivu je obsluha pochopila. Moc se nám líbilo, jak si holky poradily.

Pak jsme se rozdělili - my přece jen chodíme rychleji a já chtěla sehnat nabíječku k foťáku, která zůstala v batohu. To se nepovedlo, nicméně mají tu obchodní centrum Skala :-). 

Večer jsme se opět sešli u nás, Adélka dělala "topinkové lázně" - tzn. že se holky postupně válely po radiátorech :-) a měli k tomu prý specialitu - topinku s chlebem :-), my dali klasicky vínko a nějaké dobroty a spřádali jsme plány na další den.

neděle 23. února 2014

Budapešť - 23.2.2014

Skaly by zas uvítal pobyt v lázních, tak jsem pátrala, kdy bychom mohli vyrazit a vyšly mi jarní prázdniny. Jenže pak se to nějak zvrtlo, přece jen to není nejlevnější záležitost a ve většině lázní to je pro děti víc než nuda, protože na procedury stejně nesmí. Znamenalo by to je buď někde udat anebo se střídat tak, aby se jeden proceduroval a druhý babysittoval. To se nám moc nezamlouvalo.

Úplně náhodou jsem tu myšlenku nadhodila na dubňáčcích a Renda se toho chytla s tím, že by taky spíš jeli někam takhle, protože Pavel měl problémy s kotníkem a na horách stejně není sníh. A jak jsme tak brainstormovaly, vyšla nám Budapešť :-).

Našla jsem na booking.com apartmány přímo v centru města za super cenu a v neděli, 23.2. jsme vyrazili. Sraz byl u Kauflandu, ale tam přijeli Rendovic pozdě, protože Nikolka si zapomněla svého plyšáčka a museli se vracet zpátky :-).

Předali jsme si vysílačky pro snadnější komunikaci a mohli jsme vyrazit. Navzájem jsme se ztratili hned na první křižovatce :-D. Pavel stál v odbočovacím pruhu a pak se najednou rozhodl, že pojede rovně po Spojce a my už jsme holt přejet nestihli, takže magistrála to jistila. Nakonec byli u Průhonic asi o 2 minuty dřív.

Po cestě jsme měli pár zastávek, ale na ubytování to vlastně bylo pořád rovně, za Brnem trochu doleva a v Budapešti přes most a opět doleva :-). Tak to vypadalo na mapě, skutečnost byla trochu jiná. Ulice, kterou jsme měli přijet, byla totiž uzavřená a GPS tvrdila, že už jsme na místě. Následovalo tedy motání se v jednosměrkách.

Další zádrhel nastal, když jsme konečně přijeli na správné místo a tam závora na parkoviště. Pokyn zněl - až budete u závory, zavolejte nám. Tak jsme volali, ale absolutně jsme se nemohli domluvit, co teda máme dělat. Vyrazily jsme tedy s Rendou do office, kluci mezitím blokovali úzkou ulici našimi auty. Naštěstí to tam nějak vypytlíkovali a nepřekáželi celou dobu.

V kanceláři, která, mimochodem byla asi 200 metrů od závory, jsme se dozvěděli, že jsme měli vjet dovnitř a přinést tu parkovací kartu. A proč prý nám to neřekl kolega - jenže ten měl zřejmě delší dobu pauzičku a prostě tam nebyl. Ale konečně jsme zaparkovali, vyndali celý ten cirkus a šli zas zpátky na recepci. Postupně jsme se poskládali do výtahu, povyjížděli do prvního patra, abychom se dozvěděli, že náš apartmán je kousek od parkovacího domu :-D.

Takže jsme zas šli zpátky a lidi, co tam na dvorcích seděli v restauracích, měli ohromnou zábavu z naší bludné karavany :-). Dostali jsme apartmány naproti sobě, paráda. Andulka odemkla ten náš a ještě na chodbě jsme si říkali, že je to divné, že všude je to striktně nekuřácké a na té chodbě je strašný smrad z cigaret. 

Cpali jsme se dovnitř se všemi těmi zavazadly, ale Aňa se zasekla, že tam má někdo boty a bundu a počítač.. a že je to nějaké malé :-D. Normálně nám dal klíče od obsazeného apartmánu :-).

Opět tedy na recepci, chlapec tvrdil, že to není možné, že tam někdo už je, pak se podíval do papírů a ejhle, fakt že jo :-D. Když jsme se tedy konečně doplahočili do toho správného místa, zas nám chybělo povlečení na postele holek. Naštěstí Renda už zjistila, že je schované v gauči, uff.. jít znovu na recepci, no nevím,nevím :-D.

Malér nastal ve chvíli, kdy jsme zjistili, že doma zůstal nejdůležitější batoh. Nejenže tam byl počítač - to čert vem, ale byly tam hlavně moje prášky na štítnou žlázu a propriety na Adélčin zahnisaný prst. Řešili jsme tedy s pojišťovnou, jestli jsou schopni nám zajistit dovoz jiných prášků, ale holt to není akutní stav, takže smolík. Všechny přepravní společnosti by to přivezly cca ve čtvrtek - v pátek jsme se vraceli, takže jsme to riskli s tím, že kdyby se něco dělo, odfrčíme na české území.

Ještě nikdy jsem bez prášků takhle dlouho nebyla a vzhledem k tomu, že tu štítnou žlázu nemám, není to až taková sranda. Ale protože píšu dodatečně tenhle blog, je vidno, že jsem v pořádku přežila :-).

Po vyřešení, respektive nevyřešení problému jsme vyrazili aspoň na obhlídku okolí a večer jsme poseděli u nás v apartmánu, jako pak i každý následující den.


sobota 22. února 2014

Únor bílý...

Letos únor bílý opravdu není.. ani leden.. teploty jsou spíš nadprůměrné, mně osobně to vůbec, ale vůbec nevadí!

Zašla jsem si do OC Nový Smíchov na poradu k vizážistce Olze Rochowanské - spíš jsem se s ní chtěla orientačně seznámit, ač se virtuálně už známe zas přes Madlu. Oni to tu poměrně hodně dotují a za to Olga bere klienty po obchodech a doporučuje vhodné oblečení. Já potřebuji vyházet šatník, takže jsme domluveny na jaro :-). Už se moc těším!

Holčičky měly absťák po babičce, takže se k ní nasáčkovaly na víkend a my jsme tak konečně mohli s Cecelkovejma do Chýše. I oni povolali babičku k dětem a vyrazili sem k nám, na sever :-). Moc mě potěšilo, že jim v Chýši chutnalo a doufám, že zas někdy sladíme ty naše nabité kalendáře.

Ještě předtím jsme ale byli pozvaní k mamce konečně na ten její bramborový salát a také abychom popřáli našim lednovým oslavencům. Brácha, Lenka a hlavně Andrejka, která letos slaví patnáctiny.. ano, ano, ta naše malá holčička, co nosila boty s odpadkama, dávala si blesk na rty  a měla občas nějaké ty odřiny, je už velká slečna.. A hodně šikovná! Dostala se do výběrového týmu aerobiku, takže dojíždí do Prahy na tréninky. A do toho všeho se výborně učí.

Já jsem si zajela na školení do Plzně a také do Českého Krumlova (tam jsem školila jen já) a bylo příjemné, že silnice byla, navzdory kalendáři, suchá a tímpádem bezpečná.

Skaly s holčičkama strávili sobotu na brigádě u Labe - čistili břehy, aby se tu mohly konat závody. Naše holky tam byly jediné děti, ale opravdu hodně pomáhaly a parádně si to užily. Jak dostanou do ruky pilku a sekyrku, jsou prostě happy :-). Já jsem doma zatím balila na jarní prázdniny, které jsme se rozhodli strávit za hranicemi všedních dnů :-).

pátek 14. února 2014

Perličky

Andulka - mami, představ si, že na tom soustředění si žádná holka neuměla rozkrojit housku, aby si jí namazala!

****************************************************
Adélka si občas upravuje skutečnosti tak, jak se jí hodí. Když jsem se s ní zlobila, že lže a ptala se jí, proč to dělá, tak mi štkajíc odpověděla: Když já nevím, co to do mě vjelo..

****************************************************
Adélka si přivezla z výletu do Kouřimi sádrového oslíka - Mami, podívej, to jsme si vyráběli ze sádla!

****************************************************
Kontrolovala jsem úkol Adélce v matematice a najednou  mi něco bylo divného. Po bližším prozkoumání jsem zjistila, že Adélka vygumovala dvojku, co dostala a místo ní si napsala jedničku. Byly to tři sloupečky příkladů a původně měla jedničku, dvojku a jedničku. Asi jí ta dvojka neladila..

Nicméně vygumovala i ty špatné výsledky a opravila je na správné, jen ty červené vidličky od paní učitelky tam zůstaly..

************************************************************

Aňa doplňovala souhlásky, co se pletou a hádejte, jak doplnila - Děti rozbily porcelánovou so.ku? Dala tam "p" :-)

**************************************************************************************************

Adélku zajímají i věci kolem vaření a chce vědět co se jak jmenuje a na co se to používá. A protože občas máme krůtí a občas krkovici, vznikla krůtovice.

***************************************************************************************

Chceme, aby se Adél naučila hodiny, takže jí průběžně necháváme určovat čas. 

Adél, kolik je hodin? 
Následoval dlouhý pohled na hodiny a po chvíli odpověď - Odpoledne.

*****************************************************************************************

Ve škole měli konzultace, Áďa si to spletla a tvrdila, že jdu na konzervy.

***************************************************************************************
Andulka po mně chtěla, abych s ní procvičila slovní druhy. Adél přiběhla s tím, že chce vidět ty sloní pruhy!
*******************************************************************************************

Áďa ráda sleduje přírodovědné dokumenty. Já seděla u počítače a něco jsem dělala, když slyším komentář své dcery - Tak. A má po srandě!

Zeptala jsem se tedy kdo a proč. A prý želvák lezl na želvu a ta ho shodila a on spadl na záda.

Zeptala jsem se, proč na ní lezl. 

No chtěl se přece pářit!

******************************************************************************************
Na obloze byly červánky a Adélka to okomentovala - to jsou krásné růžovánky!

*************************************************************************

Dnes je ve škole den otevřených dveří pro budoucí prvňáky - Adélka nám to vykládala s převahou mazáka, že tam přijdou děti ze školek, aby se podívaly, jak se v takové škole učí, ale že teda neví, co předvedou kluci, když pořád zlobí..

*****************************************************************************************

Adélka dopsala poslední stránku písanku. Zaklapla jí a povídá - tak to tak vypadá, že se s touhle písankou zítra už rozloučíme.. 

******************************************************************************

Mami, když máme zítra to vysvědčení, tak to znamená, že pak už půjdu do té druhé třídy? 
Bohužel jsem jí musela zklamat, ani po prázdninách (vánočních), ani po pololetním vysvědčení se do vyšší třídy většinou nepostupuje.. 

********************************************************************************

Adélka: Mami, tak konečně jsme dneska v té české hodině četli!

středa 29. ledna 2014

Opět Beskydy


V listopadu jsem slíbila, že dorazím na vánoční večírek do Beskyd a tak nás čekalo další cestování :-). Večírek byl naplánován na pátek a ve znamení hvězd a vesmíru. Trochu mi tím holky zamotaly hlavu, ale nakonec jsme to úspěšně vyřešili :-).

Abychom nemuseli řešit hlídání a Ondra se Skalym si taky mohli s námi užít, domluvili jsme se, že budeme spát v penzionu Obora - holčičky navíc měly už loni slíbený pokoj s rozhlednou a tenkrát to nevyšlo. Tak tedy letos:-). A byly nadšené!

Abychom jen neseděli, nepili a nemluvili, nachystaly pro nás holky i zábavu. Nejprve pantomimu - měli jsme předvádět vylosovaný výrobek z Eurony. Neskutečná zábava a předváděla i Adélka a Andulka. Pak nám přišly zazpívat dětičky - nejprve Brončiny a Ivčiny. Korunu tomu nasadila Amálka, když dozpívali, uklonili se a ona povídá - to je hezké, že tleskáte, ale možná by to chtělo pizzu nebo kino :-D. No, neztratí se!

Následovalo vystoupení místního tatínka/učitele s dětmi - on si vyrábí sám různé hudební nástroje alá Austrálie, takže ač vánoční večírek v Beskydech, přenesli jsme se na chvíli k domorodcům na druhý konec světa. Úžasný zvuk, úžasný rytmus. A samozřejmě jsem si chtěla také zkusit zahrát na didgeridoo :-D Pak se odvážili i ostatní. No není to tak jednoduché, jak to vypadá.

Následoval tanec asi dvanáctiletého "robota", který se pak pokoušel nás to marně naučit, to byla taky prča a zlatým hřebem byl Eurona Star Dance. Pánové navíc dostali jiné partnerky než ty své a Andulka s Adélkou byly za porotu, já dělala paparazzi. Všichni se do tance vrhli s naprostým nadšením - zírala jsem i na Skalyho, jak s Broňkou trsali a ani neremcal, že nebude :-). Všechny páry dostaly nakonec nějakou vtipnou odměnu.

A pak už se tančilo neorganizovaně, šampaňské a slivovice tekla proudem a naše dámy šly spát asi v půl jedné, hned po ohňostroji :-).

Druhý den jsme se přesunuli k Vergelkovcům, děti už naštěstí byly navzájem otrkané z pátku, takže hned začaly zkoušet na další vystoupení.

Odpoledne jsme se ale šli aspoň trochu vyvětrat, i když byla dost zima. Nicméně ve skanzenu probíhal zrovna Vánoční jarmark a Broňa tam byla u jednoho stánku. Původně jsme to chtěli jen obejít zvenku, ale vypadalo to natolik zajímavě, že jsme neodolali a šli dovnitř. Po skanzenu chodil Mikuláš a Lucie a běhala tam spousta čertů. Ale ti čerti byli úplně příšerní! Neustále se tam rvali, přetahovali, řvali.. normálně jsem se docela i bála.

Největší úspěch však měly stánky s jídlem a pitím, frčely svařáky, horká čokoláda atd. Přece jen bylo hodně frišno.

Jak jsme toho moc nenaspali, šli jsme tentokrát spát docela brzo a  časně ráno nás už zase budil papoušek Pako. Neustále pokřikoval nějaké hlášky, takže jsem si vzpomněla na Cimrmana - Hoďte na něj deku nebo ho zabiju.. :-)

Dopoledne jsme pobalili saky paky a ještě jsme chtěli dětem ukázat inverzi - takže vyjedeme nahoru na Pustevny. Autem se to celkem objíždí, není to jako lanovkou přímo vzhůru, tak mě ještě napadlo mrknout na internet na kameru. Na té bylo vidět, že není nic vidět a že to tedy nemá smysl. Otočili jsme auto a přejeli do Frenštátu na oběd a hlavně pozdravit se s našimi milými příbuznými. Už jsme se zas s nimi nějakou chvíli neviděli, tak to bylo moc příjemné. No a odsud opět tradá na Prahu - lehce v obavách, jak dojedeme, protože už po cestě do Beskyd nám auto zahlásilo chybu a omezilo rychlost. Nakonec se to během cesty zpátky zas srovnalo a dalo se jet normálně i přes svítící ikonku a v servise na nic nepřišli, jen prostě vymazali diagnostiku a je zas klid :-).

Opět moc děkuji Vergelkovcům za azyl a těšíme se na ně v Praze!


sobota 18. ledna 2014

Mikuláš

Po několika absencích jsme se letos vypravili na Mikuláše na Šumavu s dubňáčkama. Na začátku to vypadalo, že se skoro nevejdeme do baráku, ale pak začala odpadávat jedna rodina za druhou :-(. K tomu výborná předpověď - orkán Xaver pustošil Severní Evropu a zrovna o víkendu měl líznout i naší hroudu.

Naštěstí jsme koupili nové zimní pneu, řetězy v autě také vozíme, k tomu se přihodila lopata a směle jsme se vydali na cestu. Směrem k Šumavě krajina bělala napadaným sněhem - nejprve to bylo hnědavé sem tam cosi, ale postupem kilometrů to bylo hezčí a hezčí.

Po cestě jsme se chtěli zastavit někde na jídle, ale jak na potvoru nikde nic až ve Volyni na náměstí nás upoutala pizzerie. Hurá! Navíc jsme zastavili téměř před vchodem, což bylo v tom nečase velmi příjemné. Jídlo navíc bylo velmi velmi rychle a opravdu velká porce. Ocenila jsem i práci číšníka - nevěděla jsem, co si dát a doporučil mi kuřecí prsa s hermelínem a brusinkama - přesně to, co jsem přehlédla, a bylo to to pravé hermelínové :-).

Tentokrát jsme, díky navigaci v mobilu, nejeli přes Boubín a na místo jsme dorazili v pořádku. Zaparkovali jsme mezi závějemi pro rychlý transport věcí z auta a pak už Skaly přeparkoval na parkoviště, kde nám v průběhu víkendu naše Otynka naprosto zapadala sněhem :-).

Děti se klasicky rozprchly po baráku, případně posedávaly na baru :-). My jsme vybalovali zásoby, už něco i testovali a pak je hromadně zahnali na pokoje.

Sněhové závěje nás v sobotu vytáhly ven jak magnet. Vidět takovou nádheru se hned tak nepoštěstí. Přesunuli jsme se do lesa, kde každý rok probíhá bobovačka, ale nejdřív bylo potřeba trasu trochu ujezdit. Vyzkoušela jsem všechny možné sněhové dopravní prostředky, ale moc to nejelo a dokonce jsem se z kopce nadřela víc než do kopce .-). Ale aspoň mi nebyla zima a o zábavu bylo postaráno! Krom jiného jsme střídavě padali do závějí a hráli si na motýlky a andílky - malí, velcí, bylo to jedno! Prostě kdo chtěl, ten si to užil dosytosti!

Po pozdním obědě jsme nachystali jídelnu na příchod Mikuláše, čerta a anděla. Čekání jsme si zkrátili hrou, kterou navrhla Andulka - jeden říká a ostatní si vyměňují místa podle pokynů - tzn. vymění si místo ti, co mají na začátku jména A. Vymění si místa ti, co mají na sobě něco červeného... atd. Docela jsme se u toho pobavili. A pak už bylo slyšet řinčení řetězů a zvonce a než jsme se nadáli, byla tu očekávaná trojice.

Andulku to letos nějak semlelo, měla pláč na krajíčku, přesto statečně odzpívala tu svou písničku, co složila před několika lety. Bylo mi jí líto a vůbec jsem nechápala, proč to tak prožívala a prý, že zas šly s Adélkou první a že to není fér.. Co na to říct? Nakonec se i zasekla, že nepůjde s ostatníma holkama předvádět sestavu, kterou si nacvičily. Holky jí přemlouvaly, až teda nakonec šla, aby jim to nezkazila. Měly to fakt moc pěkné a ocenili jsme, že to zmákly za tak krátkou dobu.

Největší hvězdy byly ale Majdalenka s Apolenkou (a taky Věrka, Zdenka, Majka, Lenka s Monikou :-D, no to mi prostě jen naskočila ta písnička v hlavě :-D), které vůbec nekuňkaly a Majda navíc slíbila Mikuláši naprosto všechno ještě než stihl otevřít Knihu hříchů :-). 

Po nadílce jsme se šli znovu obléknout a vyrazili jsme na lampionový průvod po vsi ke stromečku. Bylo moc hezké. Skaly nám navíc po cestě pouštěl rachejtle a děti pálily i prskavky. Klasicky to dopadlo tak, že rodiče byli ověšení lampionama a děti dováděly ve sněhu :-).

Tentokrát jsme je zahnali o maličko dřív do postelí a já to teda zalomila taky celkem brzo, unavila mě skvělá masáž do Uli a to lítání v závějích. 

V neděli ráno jsme chtěli ještě vyrazit do sněhu - někteří si šli tradičně namalovat ptáčka do místního info centra a já, s bandou dětí, šla bobovat. Na masáži si užíval pro změnu Skaly. Ke mně se pak přidal i Marcel a Pavlinda s Liborem a nakonec dorazila i Hanka s Honzíkem a Matouškem - prostě podle toho, jak rychle dotvořili své umělecké dílo.

Sníh byl už podstatně mokřejší, takže z něj šlo báječná tvořit. Chtěli jsme postavit princeznu, ale trošku nám to nevycházelo, takže nejdřív to vypadalo jako E.T., ale pak jsme to jakž takž vylepšili :-). Nicméně zábava u toho byla výborná!

A pak už jen sbalit a zas tradá domů... Aspoň trochu jsme se naladili vánočně, když od té doby nespadla vločka (psáno v půlce ledna). Bylo úplně neuvěřitelné, že člověk ujede pár kilometrů a z nádherné zimy je v blátivém předjaří.

Fotky zde





sobota 11. ledna 2014

Přelom listopadu a prosince

Při jedné zastávce si Andulka vyráběla perníčky
Dopisovat zpětně není žádný med, s mojí pamětí, respektive nepamětí :-). Ale v listopadu jsem ještě stihla kurz z naučmese.cz od Daniela a to tentokrát na Evernote. To se mi moooc líbí! Je to takový archivační systém, kdy si člověk může fotit, zapisovat, namlouvat apod. různé poznámky, zajímavé části knih atd.. Čtu hodně zajímavých knížek a vždycky si říkám, že tahle myšlenka by se mi hodila, jenže jí zas statečně zapomenu. Evernote mi umožňuje, aby se tak ale nestalo. 

Po školení jsem upadla do lehké depréze - fakt nikdy nebudu tak organizovaná jako Daniel a neskutečně mu to závidím, ale aspoň maličkato se z něj pokouším nasát.. 

Skaly byl s holčičkama ve Skalici - však si je taky musí užít, když je tam celý týden a maká. Holt máme už nějaký pátek lehce odloučené manželství. V neděli jsme měly mít setkání bloggerek, ale nakonec většina dala přednost pečení cukroví, úklidu a podobným nesmyslům, takže odvolávám, co jsem odvolal a nic se nekonalo. Na jednu stranu mi to bylo hodně líto, chtěla jsem se konečně face to face potkat s Ivou, na druhou stranu jsem byla ráda, že si odpočinu.

Čekal mě totiž výlet do Beskyd. Školení Eurony, kde jsem nechtěla chybět - byla tam spousta lidí z mojí skupiny a těm jsem chtěla poděkovat za to, že jsem rubín :-). Na byt a stravu jsem se vetřela k Vergelce do nového domečku.

Cesta vlakem ubíhala fajn, přestupovala jsem "jen" 4x :-). Chvílema to byl celkem adrenalin, jestli dojedeme včas a návazný spoj neujede, ale vše klaplo. A jak jsem se vzdalovala od Prahy, přibývalo sněhu. Nejprve tak nesměle - sem tam a v Rožnově už toho bylo fakt hodně a padal další! Krása!

Vergi na mě už čekala a přesunuly jsme se na oběd do pizzerie. Odsud jsem musela poslat MMS Andulce, aby viděla, jak je to v Beskydech nádherné! Po o jsme se přesunuly k Vergelkovcům, absolvovala jsem exkurzi a musím říct, že domeček mají moc hezký! Následovaly fasádnické práce a převlékání a mohly jsme se přesunout do Jánoštíka, kde mělo probíhat školení. Tam už byla Vlasta s Jirkou z GrowUp Academy - Vlasta mě požádala o rozhovor pro jejich web - ufff - takže proto ten časový předstih.

Rozhovor byl síla! Znervózňoval mě zapnutý diktafon, připadala jsem si neskutečně trapně :-D. Uvidíme, co z toho chuděra Vlasta vytvoří :-). Mezitím se zaplnil sál a holky vymyslely, že mám zůstat ukrytá na galerii, že to bude překvápko, že jsem přijela :-). Takže finální antré nebojaksetopíše bylo velkolepé - ehm.. :-) - vždycky jsem si přála sestupovat ze schodů jako hvězda. No měla jsem z toho neskutečnou prču a jen jsem se bála, abych se z těch schodů nakonec nehvězdně nezřítila. :-D

Dostala jsem další dárky - mimo jiné přenádherný náramek s rubíny! A také dárečky od lidí, od kterých mě to víc než mile překvapilo.  Hanka z toho udělala klasicky předávání Oskarů :-), tak jsem byla ráda, když si pak převzal slovo Daneš a vrátili jsme se do civilnější podoby. Během školení jsme se s Hankou přesunuly na bar, abychom probraly zásadní věci u ginu s tonikem :-). A měli jsme i kulturní vložku - omdlela nám tam slečna. Letěla jsem tedy pro led na ochlazení a ona pak říkala, že se jí to stává... no nevím, asi bych si sedla ke dveřím nebo k oknu a ne do druhé řady.. Ale průběžně se chodila nalokat čerstvého vzduchu, takže zbytek školení už proběhl v pohodě a klidu.

Po skončení jsme měli jít na bowling, ale nějak se nám nechtělo opustit rozjetou konverzaci, tak jsme to nechali "na příště" :-). Když nás z baru vyhodili, pokračovali jsme u Vergelků do ranních hodin :-).  Chudák Ondra, nevstávalo se mu asi úplně lehce. :-)

To my jsem si s Vergi pospaly a po snídani mě odvezla na vlak a zas hurá do Prahy. Skaly byl naštěstí v Praze a holčičky vyzvedl, takže jsem nebyla nervózní, že nestíhám. Do kupé si ke mně přisedla taková starší paní a začala konverzovat. Já pak jen prohodila, jak je to krásné, že je tam sníh a že jsem to fotila dětem a že mě překvapuje, kolik je všude na stromě jmelí, jak to, že ho někdo nezpeněží.

Paní se ušklíbla, že na TOHLE nevěří, že ona věří jen v Boha. A pak mi začala vyprávět, jak jsou Vánoce vlastně špatně a že Panna Marie těžko mohla porodit 24.12., když otěhotněla 8.11. (nebo 12.?? to už si teď nepamatuju) a že když rodila, rozhodně nebyl sníh. A že jediný správný Bůh je Jehova. Uf.. A pak jsem se ještě dozvěděla, že má tři děti a dvě naštěstí poznaly Pravdu, ale nejstarší syn, ten ne, tak ho přejel kamion a vzal ho čert. To jsem teda kapánek třeštila oči a těšila jsem se, až paní vystoupí.. Zakončila to tak, že byla kdysi závislá na sexu a že kdyby jí Jehova nezachránil, je z ní dnes ku..a. Tak na to se už nedalo víc říct a i tohle se přihodí při cestování vlakem. :-D

Školení bylo v úterý, uzávěrka v sobotu. A Romča mi slíbila, že dotáhne na 15 %. Chybělo jí ještě fakt hodně, ale ona se prostě ROZHODLA! A ač to byl pak v sobotu lehce adrenalin, prostě to fakt dala! Stejně tak Broňa rubína - té jsem řekla, že když ho dá, dorazím za 14 dnů na vánoční večírek :-). A nakonec se to povedlo! :-) 

Lehce pikantní nádech získal ten můj výlet tím, že mi po týdnu dala Adélka notýsek, kde bylo 5 !!!! poznámek od paní učitelky, že Adélka nemá, ale opravdu nemá, v pořádku písmenka a bez nich opravdu, ale opravdu nemůže pracovat.. Naše šikulka to vyřešila tak, že si některá písmenka napsala vystříhala sama, ale stejně.. a to se jí každý den ptáme, jestli nemá něco v notýsku.. ehm.... takže bylo trošku hlučno, písmenka si srovnala a následně dostala pochvalu, že má písmenka v krásném pořádku.. No jo no, občas nám to rodičovství kapánek nevyjde :-).

Bronzový víkend jsme strávili opět rozděleně - Skaly s Adélkou odjeli do Skalice, já jela v sobotu školit s Tiinou k Plzni a Andulka odfrčela s mamkou na adventní trhy do Grazu. 

Skaly byl s Adélkou na rybách - vytáhla ho s tím, že "dneska se zaměří na oukleje" :-)) Ale mrchy nebraly. 
Já jela za Tiinou vlakem do Řevnic, pak mě nabrala do auta a díky navigaci jsme si udělaly výlet po vlastech českých :-). Ne že by mě to překvapovalo, také jsme měli podobou pomocnici (než nám jí ukradl ten tydýt).

Školení bylo v jedné malé vesničce - trošku jsme se bály pětkové hospody, ale nakonec to bylo mnohem mnohem lepší. Dorazilo asi 20 lidí, což je teda taky úspěch a odjížděly spokojené, což jsem ráda. Tiina tak s přehledem obhájila svou 21 všechny tři měsíce a získala nárok na odměnu 300 Euro. Věřím, že to vydrží i nadále, odmítám se vzdát svého rubínového titulu :-).

Andulka si to s mamkou taky užila - místo osmé večerní, dorazily až kolem 23 hodiny.. průvodce pan Žíla prostě nemohl připustit, aby minuli jakékoliv zajímavé místo :-). Andulína byla jediné dítě zájezdu a všichni byli překvapení, že neprudí, není otrávená, není nesnesitelná, že tu cestu vydrží a naopak si to užívá a všechno jí zajímá. Tak mě napadá - jsou ty děti opravdu tak hrozné, když je standardní chování tak překvapivé?










čtvrtek 9. ledna 2014

Školení v Praze

21 - tohle je velmi silná čtyřka!
Po Velké Kunratické jsem byla lehce zavirovaná. Rýmy jsem se zbavila záhy - to teda velebím náš SOS sprej - stačilo si 2x vytřít nos a bylo hotovo! Ale kašel se mě držel urputně. Jenže na čtvrtek jsme měli naplánované školení na novinky v Praze a tak jsem prostě MUSELA být fit!

Přijela totiž vzácná návštěva - moje milé holky z Beskyd a s nimi i Boudovka. Měla jsem z toho velkou radost a byl to krásný dárek k tomu rubínovému titulu. V podstatě jsem to chtěla na tomto školení oslavit a všechny pozvat na skleničku sektu. Objednala jsem dopředu opět i nealko a po zkušenostech se Standou jsem opravdu důrazně specifikovala, že fakt nechci Rychlé špunty, ale Bohemku :-).

Sebrala jsem všechny síly a zlepšila svůj zdravotní stav :-).Školení jsme měli kousek od Vyšehradu v jedné moc fajn chorvatské restauraci. Jen teda tam bylo trošku hlučněji, chudák Daneš při prezentaci. Ale dělal si z toho legrácky, že ho pak rovnou ošetří naše nová 21 - Tiina jakožto doktorka ORL. :-)

A zlatým hřebem byl příjezd Lukáše. Tajně jsem doufala, jestli třeba náááhodou, ale je mi jasné, že na konci roku toho mají strašně moc, takže když se neobjevoval, vlastně jsem nebyla ani zklamaná. O to větší překvápko to nakonec bylo :-). Čelist jsem hledala pod stolem. Moc mě potěšilo, že přijel, i to, co mi řekl, když mi gratuloval.

Tiině jsem udělala, po vzoru Vergelky, fotoknihu z její historie Eurony - trošku mě zaskočilo, že to nakonec bylo tak rychle rychle - když v září byla 18, v říjnu jí k ní gratulovali na galavečeru a během pár dnů bylo všechno jinak. :-) Ale vůůůůbec si nestěžuju, naopak! Jsem nadšená a jen houšť! Nicméně fotoknihu jsem dělala do 3 do rána a myslím, že se mi povedla. Skoro jsem si ji chtěla nechat :-D. A když jsem pak viděla tu její radost a to překvapení, co všechno mám za fotky, stálo to za veškerou námahu.

Lukáš Černý, Hanka Boudová, Tiina, já, Vergi


Lukáš nakonec s námi zůstal skoro do zavíračky, takže jsme pokecali, do toho jsme se z něj snažily vytáhnout nějaké novinky a on prostě neřekne a neřekne.. Nakonec se přece jen nechal trošku nahlodat a prozradil, že za týden vybuchne bomba :-). Že chystá něco opravdu nového a napověděl - co se u nás nejvíc prodává? A že ho zajímá astrologie, takže to bude o lásce a hvězdách. Tipovaly jsme všechno možné, včetně parfémů, které jsme pak i zavrhly, a ejhle, ejhle, bylo to ono! A že k nim udělá navíc takovou akci, kdy si člověk zajistí na rok praní a parfémy dostane zdarma jako vánoční dárek, to jsme fakt nečekaly!

Domů jsem dorazila ověšená taškami s dary a hromadou květin a moc krásně jsem si to užila!.

čtvrtek 2. ledna 2014

Osmdesátá!

Začátek listopadu byl velmi hektický - měla jsem setkání Smart Community, nějaké schůzky a prezentace a do toho klasický frkot. Naštěstí mi holčičky vyzvedla v pondělí mamka a pak ve středu s nimi byla, když jsem měla schůzku na Andělu. Ony si to stejně s babičkou užívají parádně! :-)

Ale všechno směřovalo k vrcholu sezóny - 80. Velké Kunratické! Můj stanovený cíl byl na dosah, těch 10 a půl měsíce od památné silvestrovské noci uběhlo jako voda. Ve čtvrtek jsem se, samozřejmě, vzbudila s kašlem a únavou. Sobotu jsem tedy prorelaxovala, protože v neděli v 11:19:30 jsem prostě nutně musela stát na startu! Úplně neskutečně jsem se těšila, objednala jsem si i zlepšení zdravotního stavu a příjemné počasí. Co ale člověk může chtít v půlce listopadu, že?

Probudilo nás sluníčko a kašel byl taky na ústupu. Nabalili jsme náhradní oblečení, svačiny, čaj, deku, no prostě dvě IKEA tašky krámů, protože letos běžela poprvé i Adélka. Cecelkovi byli na místě dřív - Ondra totiž startoval celkem brzo a tak Adélku přihlašoval Martin. Až ve výsledkové listině jsme zjistili, že běžela za SK Chýše :-D. 

Na místě byly stovky aut, zaparkovat bylo opravdu nesnadné, ale zadařilo se. Já jsem ještě objevila kompresní běžecké podkolenky a návleky, tak jsem si to zkoušela a jak jsem měla zmrzlé prsty, povedlo se mi ho ukopnout. Paráda. Bolelo to jak sfiňa. Říkala jsem si, jestli vůbec budu moct běhat, ale adrenalin bolest rychle zahojil :-). Následně jsem mohla frajeřit, že mám krásný trvalý černý lak na palci.. 

Potkali jsme se s Cecelkovejma a já si slavnostně vyzvedla své číslo 835 a čip na nohu. Vyhlížela jsem i šéfredaktora Petra Casanovu z FirstClassu, který mě měl přijít podpořit, když nakonec kvůli očkování běžet nemohl. A opravdu dorazil! Udělal mi obrovskou radost, že své slovo dodržel. Tomu říkám nadstandardní péče o své čtenáře :-). Ale i tak bych ten jeho časopis četla dál, moc se mi líbí!
Kdo by se nesmál s Casanovou po boku.. :-)

Pak už byl čas se jít rozcvičit a rozběhat, přece jen nebylo úplně nejtepleji. Skaly šel s mamkou a Adélkou na její dětský start - bohužel běžela zrovna v době, kdy jsem startovala já. Andulka se tedy ujala role fotodokumentaristky. Snažila se parádně, jen tedy budeme muset ještě trošku vypilovat techniku. Ale fotit v lese běžce není zrovna jednoduché.

To jsou ti mí hecíři!
Ale vyfotila nás parádně s klukama před startem, já pořád vysmátá a neskutečně natěšená. Hlavní iniciátor Petr mi dával technické rady, jak to zvládnout a nechcípnout a neustále opakoval - "...hlavně buď v pohodě! Petře, já jsem v pohodě.. Nenervuj se! .. Já se ale nenervuju.. Ne, fakt buď v pohodě a užij si to!.. Ale kvůli tomu tady jsem. Opravdu jsem v klidu, těším se a fakt si to užiju a fakt se nenervuju!"
Fakt mě to pobavilo :-).

A tři, dva, jedna .. píííp.. a už jsem viděla jen Martinova záda :-D. Hned za startem byla neskutečně zabahněná cesta, takže první zkouška, jak se v tom nevyválet a neztratit botu a po pár metrech následoval potok. To mě rozesmálo ještě víc - tím spíš, že jsem viděla, jak mi tam fandí Cecel s dětma a Andulka fotí. Následuje první kopeček - začínají mě předbíhat ti, co startovali za mnou, spořádaně uhýbám a culím se na prvního fotografa.  Petr říkal - nepřepálit start - fakt jsem ho nepřepálila :-D.
Právě jsem překonala první potok :-D

Následuje sešup dolů a opět přes potok - tady došlo trochu ke zradě, potoky jsou vlastně dva za sebou. Jeden takový bahňáček a ten druhý už normální, s vodou asi po kolena - tentokrát to není na jeden mezikrok, ale fakt tak na dva na tři - dostávám záchvat smíchu - přijde mi fakt neskutečné, že ve dvaačtyřiceti běžím !!!!, navíc v listopadu a vrhám se dobrovolně do potoka, ačkoliv bych jinak hulákala na děti, jen by se k vodě přiblížily! Čumily to ohromně pobaví, takže mě povzbuzují o to víc, abych se vrhla "do vln". Kapánek to klouže při výlezu, ale nepadám a dostávám další záchvat smíchu. Abych viděla, co mě čeká, musím hodně zaklonit hlavu - ano, je tu pověstný Hrádek a.. a lano :-D. 

Hrádek
Petr říkal - tahej to rukama, šetři nohy! No jo, ale zapomněl jaxi na to, že mám ty ruce faaakt slabé a i když jsem v poslední době poskočila z jednoho kliku až na 18 a v prkně vydržím minutu bez pádu do koberce na ústa, stále to jaksi nestačí. Asi nejhorší ale bylo, když se přiřítila další skupina ohařů a každý rval to lano podle sebe. Vycukaná jsem byla jak z tramvaje, takže jsem se rozhodla zachovat ve stylu fairplay a vlezla za lano, aby mohli makat rychleji (že jsem při tom aspoň popadla dech asi psát ani nemusím :-D). Ještě jsem byla tak fikaná, že jsem uhla až za fotografem :-). Ohaři se prohnali, já našla dech a mohla jsem se plazit směle nahoru dál. 

Kousek rovinky, zas spousta fanoušků a ano, ti, co znají základy geografie, jistě už pochopili, že stejný krpál nás čekal dolů. To bylo teda hodně o ústa a lituju ty, co šli mezi posledními, kdy začalo pršet - muselo to příšerně klouzat. A jako bonus - opět potok :-) Tentokrát už poslední a stejně mi už tak čvachtalo, že to bylo jedno.

Následuje běh po rovince kolem lesní minizoo, takže jsem stihla obdivovat jakéhosi jelena a zvolna si vyklusávám dál a je tu třetí kopec a opět lana. A pozor, tady nastává historický okamžik celého závodu! Poprvé jsem předběhla já někoho! A byl to mladý kluk a fakt mě pak už nedohonil - to sice moc nechápu, ale potěšilo to :-). Já jsem zas určitě potěšila ty mraky závodníků, co startovali až po mně :-D.

Vyšplhat nahoru, zas najít plíce a svým tempíčkem jsem pokračovala téměř po rovince. Diváci krásně povzbuzovali, chválili mě, že se usmívám - no aby ne! Je to tam fakt krásné - podzimní les, ještě občas problesklo sluníčko a k tomu dělám naprosto neuvěřitelnou věc - běžím :-D. Tady se měří i mezičas - bohužel není vidět, kolik to je. Neměla jsem ani hodinky, takže mě nic nestresovalo. 

V těhle místech mě předbíhal jeden z mnohých, ale tenhle mě ještě povzbudil a stihnul si se mnou plácnout. To bylo moc pěkné! A už jsem zas u Hrádku a prý je cíl na dosah. Užžž??? Jsem skoro zklamaná!  Já si celou dobu šetřím síly a prý je to jen kousek. Takže seběhnout opět dolů (není to magořina - běhat nahoru a dolů??? ) a tady už to bylo opět kapánek o ústa - hodně úzká cesta a jak mě předbíhali (kruci, není to nějaké moc časté slovo??? ) rychlíci, sice jsem uhýbala, ale bála jsem se, aby někomu nepodjela noha a nesrazil nás dolů oba z toho krpálu. Ale dopadlo to dobře, cílovou rovinku jsem si z radosti zasprintila s hubou od ucha k uchu :-). Cílem jsem vítězně proskočila, endorfiny stříkaly všude okolo a byla jsem nadšená, nadšená, nadšená! Prostě jsem
Joooo!!!! (Cíl)
to dala!!!!!

Ten pocit, když člověk udělá něco takového, to je fakt k nezaplacení a jsem moc ráda, že jsem se nechala vyhecovat. Andulka se snažila fotit, pak mi udělala ještě cílovou fotečku, kde jsem jak sestra Vinetoua, ale to nadšení tam prostě je!
Ladím do barvy trička..

Jaký jsem měla čas - to jsem se jaksi v té euforii nestihla podívat :-). Potkala jsem pak Petra v cíli (ten už tam byl notnou chvíli :-)) a prý by tipnul, že pod 30 minut. To mě rozesmálo a připadalo mi to nemožné - spíš jsem čekala nějakých 35 - 37 minut, ale holt jsem si musela počkat. Teď rychle přesun za Adélkou a najít Andulčiného trenéra, aby se připravila na její běh.

Adélka měla svůj závod už za sebou, to načasování mě mrzí, ale co se dá dělat. Říkal Skaly, že vypálila děsně rychle a pak jí zaskočilo, že nemůže dýchat, takže do cíle došla. Byl to její první závod a je super, že to nevzdala a do cíle aspoň došla! Nakonec byla 171. :-) Někteří rodiče tam prý na ty malé děti hrozně řvali, ať makají - Skaly prý měl sto chuť dát jim do huby. :-( O tom to přece vůbec není!

Adélka čeká na start
Vypálila.. přepálila....

... a do cíle došla :-)


Historický okamžik
mám na hlavě i čepici!
Než se Andulína rozcvičila, já jsem se komplet převlékla a prolévala se čajem. Během asi půl hodiny se mi spustila neskutečná rýma - prostě šlo ven všechno, co jsem tam před závodem držela silou vůle a Vesmíru :-).

Pak už šla Aňa na start a začalo mírně pršet. My jsme s Adélkou fandily kousek od startu s tím, že ještě přeběhneme, v cíli už čekal Skaly s mamkou. Tak přeběhnout jsme stihly, ale do cíle jsme neměly šanci se tak rychle dostat :-). Andulína byla nakonec 37., takže naprosto úžasný výsledek. A nejúžasnější bylo, že už nedobíhala s pláčem a promodralá, protože už začíná myslet na dech. Za to jsem atletice opravdu vděčná!
Andulka je prostě rychlík.. 

Závodnice v cíli

Ještě jsme si koupily za odměnu trička (teda já ho měla objednané už předem) a za vytrvalého deště a vytrvalého proudu z mého nosu jsme se přesunuli k autu a jeli k mamce na čaj, kafe a čokoládu :-). Tam už jsem lovila výsledky a byla jsem úplně v šoku, když jsem zjistila, že Petr měl pravdu a já to fakt uběhla pod 30 minut - dokonce za 27:50! Krásné 218. místo z 239 žen, které se přes Hrádek odvážily. :-) Chlapů bylo 2.062.  Prostě mazec! A hlavně vím, jaké jsem měla rezervy, jen jsem se prostě důsledně držela hesla - hlavně to nepřepal! :-D Takže na příště víc zamakám na rukách a i na té fyzičce, ale v tuto chvíli mám splněný plán, který jsem si dala do Zdi cílů ve FirstClassu a je čas na nové cíle a nové plány :-).

Moc mě pak potěšil článek od Petra Casanovy.

Na tahle trička jsme patřičně hrdé!