Dovolená v Polesí - 2. den

Předpověď je opět šílená. Přívalový déšť, kroupy, stav ohrožení. Z okna to tak ale nevypadá a ač jsme původně plánovali krátký výlet do okolí s možností rychle zaplout na ubikaci, měníme plány a jedeme na Knoflík.

On je to vlastně Jezevčí vrch, ale jsou na něm kešky po celém obvodu, takže ve finále to na mapě vytvoří siluetu knoflíku. Trasa je dlouhá asi 6-7 km a některé kešky jsou hned u cesty, pro jiné se musí buď do rokle anebo vyšplhat do kopce. Holt jinak by to nevytvořilo tak pěkný tvar. Kešek je tu celkem 20 a pak ještě 4 bonusovky, které se musí následně spočítat z bonusových čísel jednotlivých keší. Je to super zábava i pro děti, protože poklady jsou téměř na dohled.

Vyšplhali jsme do krpálu rozbahněnou cestou, kdy to Martin tlačící kočár odmítal vzdát, a vydali se po vrstevnici. V dálce byly slyšet prapodivné zvuky, které jsme přisuzovali letadlům. Ale nebyla to letadla alébrž hřmění a to naprosto nestandardní - nezahřmělo jen párkrát, ale opravdu to trvalo snad půl hodiny - jeden hrom za druhým. Zbaběle jsem zavelela k odchodu, zejména vzhledem k té šílené předpovědi počasí a počtu dětí ve věku 1,5 - 8 let. Dolů jsme zvolili jinou cestu, ale i ta byla rozbahněná a s tekoucím potůčkem. Marcela trpěla, všude podél totiž rostlo hafo hub a oni to neměli kde uskladnit, přece jen týden by to nevydrželo.

Po výlezu z lesa jsme zakotvili na ranči Malevil, kde mají zvířátka, trampolíny, hřiště a hlavně jídlo a pití. A všude okolo jsou golfová hřiště. Strávili jsme tu docela dost času zatímco Liduška pochrupovala v kočáře, děti se vyblbly na hřištích. Nakonec jsme byli pobouření akorát my, že bouřka nedorazila a byl šílený pařák. Nicméně jsme večer slyšeli ve zprávách, že to spláchlo opět Hrádek nad Nisou, který je přes kopec a hlavně padaly šílené kroupy v Praze, které poničily spoustu domů a aut.

Když se Liduška vyspala, přesunuli jsme se zpět na hotel, občerstvili se, přibrali pár dalších místních dětí a vyrazili na protější skalní převis zvaný Havran. Je odsud moc hezká vyhlídka na Polesí a hlavně indicie ke kešce. Tu nakonec našel Martin, protože GPS mě honila sem a tam. Na místo nás dovedla jedna z místních holčiček, která nás pak protáhla i po okolí, kolem koní, přes výhled na Ještěd, prostě není nad místní šerpu :-). Děti pak dá blbly na hřišti až do večera.

Při sprchování jsem Adélce objevila dvě klíšťata na prdelce, tak muselo dojít na operaci. Holky pak děsně bavilo, že si navzájem hledáme klíšťata čelovkou. Naštěstí nikdo další už příživníka neměl.