V noci tu jednou prásklo a pak se rozpršelo. Docela zajímavý zážitek, když má člověk přímo nad postelí střešní okno. Ale holky byly tak vyběhané, že to s nimi ani nehlo.Program dne stanovujeme vždy dle aktuálního počasí. A protože to na déšť nevypadá, míříme do sousedního Německa. První zastávka je u středověkého hradu Oybin. Už z dálky je vidět, jak se majestátně tyčí na skále. Více informací je zde. Původně jsme chtěli jet vláčkem do Johnsdorfu na motýly, ale vlak nám ujel. Trošku jsme tedy váhali s výšlapem nahoru na hrad, protože pokus domluvit se s pánem na parkovišti skončil fiaskem. Naštěstí jsme se jakž takž domluvili aspoň s řidičem jiného vláčku, který nám řekl, že vlak jezdí vždy v půl a celou, což bylo vzápětí a tak jsme tedy počkali.
Nakonec jsme si koupili i zpáteční jízdenky, celkem za 7,50 euro. Vzhledem k tomu, že Cecelkovi stále využívají na Lidušku kočár a nahoru je to buď oklikou anebo po schodech, nebylo by putování po vlastní ose až tak ideální.
Vláček nás zavezl až pod hrad, kde jsme dostali výjimečně informace i v češtině. Oybin nás naprosto uchvátil jak rozlohou, tak výhledy. Je to opravdu nádherné místo a dalo by se tu strávit spousta času. My ale museli zpátky, protože jsme měli zaplacené parkovné jen na dvě hodiny, na víc jsme neměli drobné mince. Vláčkem jsme tedy sjeli dolů a do Johnsdorfu na motýly se přesunuli auty.
Motýli jsou umístěni v bývalé textilní továrně a lítá tu spousta velkých a nádherných exemplářů. Nejlepší byl Ondra, na kterého neustále sedali, až se z toho Andulka nafoukla, protože na ní žádný nepřistál. V patře jsou navíc všelijaké ještěrky, želvy a hlavně Adélku fascinoval had, který se neustále snažil s naším benjamínkem zkontaktovat přes sklo :-).
Při cestě domů jsme mírně zakufrovali až se z toho Cecelkovi pohádali, takže nám vrazili mapu a měli jsme navigovat my. :-). Na rodnou hroudu jsme se dostali úspěšně a rozhodli jsme se zastavit v Jablonném v Podještědí a ulovit něco k jídlu. Zaparkovali jsme na náměstí a ze dvou hospod vybrali tu U českého lva. Při vstupu nás trošku zarazila tma, ale číšník nás poslala dozadu na zahrádku, která nás uchvátila. Bylo tu i hřiště pro dětičky, co víc si přát?
Jídlo navíc bylo rychle a opravdu hodně dobré. Navíc jsme konečně ochutnali nealko pivo Bernard - švestku. Než jsme dojedli, spustil se šílený liják, ale než Cecelka dopila báječné laté, ustalo to natolik, že jsme mohli přeběhnout k autům a vrátit se zpátky na hotel.
Žádné komentáře:
Okomentovat