Rozhodli jsme se dešti ujet a nabrali směr Zákupy, což, překvapivě, nakonec není až tak daleko, jak jsem si myslela. Dojeli jsme na místo a opravdu se tu klubalo sluníčko. Zámek Zákupy. V místní kapli se konala svatba Ferdinada d´Este s hraběnkou Žofií Chotkovou a žil tu i císař Ferdinand I., pro něhož zde byl vybudován například velmi pohodlný výtah, nyní druhý nejstarší v Evropě. Také nás nadchlo speciální WC - kožené vypolstrované křeslo s příslušným otvorem, pod kterým byl nočník. A dokonce, pokud se otočilo páčkou v područce, fungovalo skoro jako bidet.
Jediné, co nám pokazilo dobrý dojem, byla nesnášenlivá důchodkyně. V naší skupině bylo dost dětí a musím říct, že se opravdu chovaly velmi velmi dobře, jen Liduška občas maličko hejkla, takže jí vždycky Martin nebo Cecelka stáhli do zadních pozic. A to, že se děti na něco zeptají, mi připadá naprosto v pořádku. Občas se cpaly první do dveří, to nepopírám, ale celkově jsem až zírala, jak to zvládly, jen ta bába měla pořád nějaký problém. V jednu chvíli, to už bylo ke konci prohlídky, si všechny děti (bylo jich asi 7) sedly na koberec a poslouchaly průvodkyni v sedě, načež bába dostala hysterák, že nemůže projít a začala tam máchat berlema. To už Cecelka nevydržela a začala s ní diskutovat, načež se nám dostalo rady, že děti vůbec nemají na zámky chodit, že ona děti taky měla a rozhodně je nikam nebrala. No.. bylo vidět, že je paní fakt skvělá vychovatelka, chudáci její potomci. Pak jsme jí ještě viděli v parku, jak vyhnala partičku dětí, která seděla na lavičkách a svačila. Opět je rozprášila berlema, aby se mohla posadit, ačkoliv poblíž byly i jiné lavičky. Může se pak někdo divit mládeži, že se ke starým lidem chová, tak jak se chová? Slušnost sluší i těm dříve narozeným..
No nic, jsem se zas rozhorlila, tak jdu radši pokračovat v popisu dne, to je nezávadnější téma :-). V zámeckém příkopu bydlí medvěd Medoušek a k zámku přiléhá moc pěkný park, kde se Cecel snažila uspat Lidušku, zatímco my jsme pokračovali do Zámecké restaurace na oběd. Poté jsme se rozhodli, že se ještě projdeme po městečku, ale Liduška se už probudila, proto jsme vyrazili zpět do Jablonného.
Po cestě jsme se zastavili na malou vycházku - asi kilometr od silnice je Ukrajinský hřbitov. Hodně zvláštní místo. Za 1. světové války tu totiž byl zajatecký tábor, kde v jednu chvíli žilo až 6.000 ruských a ukrajinských vojáků. Hodně jich zemřelo hlady a na nemoce a tak se jejich krajani rozhodli vybudovat tento památník. I tady je keška a člověk se nevyhne úvahám, proč vlastně jsou války a proč si lidé navzájem vědomě ubližují.
V Jablonném mají bohužel všechny turistické atrakce otevřeno maximálně do 16:30 hod., což bylo kapánek pasé. Vyplenili jsme tedy cukrárnu těsně před zavřením, prohlédli si vyhlídkovou věž odspodu a také baziliku sv. Vavřince a sv. Zdislavy, která patří ke skvostům světového baroka. K zámku nám to ukazovalo 3 km, popojeli jsme tedy kus autem. Zastavili jsme kousek od rybníka, který byl vypuštěný po povodních z minulého týdne. Evidentně se protrhla část hráze, proto zvolili tuto variantu, aby škod nebylo ještě víc. Každopádně to byly smutné záběry.
Došli jsme ke Zdislavině studánce, která je vyhlášena svou léčivou vodou. Momentálně se ale nedoporučuje pít právě kvůli záplavám a hlavně nebyly hotové nové hygienické rozbory. Nicméně jsme si tu aspoň našli kešku, respektive našla jí Adélka, když se jí povedlo při šplhu do kopečka upadnout natolik šikovně, že jí odhrnula :-).
Po cestě nám místní maminy poradily zkratku k zámku, abychom to nemuseli celé obcházet. Bylo to sice trošku příkrejší, ale i s kočárem se to dalo vyjet a vylezli jsme kousíček nad zámkem. Samozřejmě bylo zavřeno, tak jsme si ho aspoň vyfotili ve večerním slunci a i tady jsme si ulovili kešuli. Zpátky jsme šli nádhernou alejí a děti ani nepostřehly, že ušly opět pár kilometrů. Fakt krásná procházka.
Žádné komentáře:
Okomentovat