V neděli jsme se byli projet na kole - nakonec z toho byly pěkné tři hodinky, holt s dětičkami se musí pořád zastavovat :-). Ale našli jsme i nějaké hříbky, tak to bylo takové zpestření. Adélka si užívala sedačky a ještě poplácávala Skalyho, ať víc mákne. Aňa s Míšou se zas hecovali co kdo vyjede :-).
Jenže navečer se blížil čas mého odjezdu a Andulka začala dělat scénky, že tam bez maminky nebudéééé, protože nikoho nemá tak moooc ráda, jako právě maminkůůů... Má nějakou těžkou separační krizi či co. Tak jsem tam tedy zůstala déle a ještě je vykoupala. Nechávala jsem je ve Skalici proto, že jsem byla objednaná na vytažení osmičky. Asi 4x už jsme s paní doktorkou měnily termín - buď do toho vlezlo něco mně nebo jí. A vzhledem k tomu, že tahle poslední osmička, co mi zbyla, koukala jen asi z 10 %, domluvila jsem si hlídání, abych pak mohla rychleji srůstat :-). Andulka mi sice slibovala, že nebudou muset chodit s Adélkou ven, že se o všechno postará, že mi budou s Adélkou dělat snídaně, svačiny, obědy, svačiny a večeře až do postele, ale přesto jsem byla tak zlá, že jsem je tam nechala. :-). Adélce je to tak nějak šumák, hlavně, že může běhat celý den venku, nejlépe bosa :-).
V pondělí jsme si s Petrem ještě zarandili a došli si na véču - výjimečně ne do Chýše - a v úterý ráno jel nejdřív s Feldou do servisu, pak jsme společně navštívili spořitelnu, abychom se dozvěděli, že jsme totální socky a s tímto vědomím jsem mohla směle odkráčet na Václavák k paní zubařce.
No.. byl to fakt zážitek. 50 minut čistého času se snažili celkem tři zubaři vypáčit mojí osmičku. Bylo to jak s keškou - věděli, kde je, jen vymyslet, jak se k ní dostat :-). Ke slovu přišla i frézka, ale nejhorší zážitek byl, když té druhé paní doktorce se smekla ruka a v podstatě mi málem odebrala i mandle. Ačkoliv mě to doposud nebolelo, tak z tohohle zážitku jsem se málem okotila. Vítězem se stal šéf osobně, který mi konečně ten zbytek vydoloval. Chvílema jsem se musela až smát, jak to teda pootevřená a umrtvená pusa dovolí, protože to bylo jak ve filmu, kdy člověk otevře oči a nad ním se sklánějí 4 obličeje v rouškách :-). Ani jsem pak přes ty davy neviděla na strop na televizi, jak dopadla ta dektivka :-). Pan doktor navíc stále žertoval, co jako dělám odpoledne, jestli někam nepůjdeme a když mu paní doktorka řekla, jestli nezměníme polohu, aby se konečně dal ten kus vypáčit, tak odvětil, že ještě nejsme tak daleko apod. No prostě šprýmař. Každopádně když jsem odcházela po dvou hodinách, tak jsem už jen zaslechla sestřičku, jak říkala - teda, to bylo, co? Ještěže je ta naše paní zubařka taková jemná a hodná a při šití se snažila mě co nejmíň dodělat ten poničený koutek, i když teda v jednu chvíli se netrefila a píchla mě do rtu, což už byl jen takový malý bonus na závěr :-).
Dostala jsem léky proti otokům, Ibalgin a jen kdybych měla nějaké problémy, nasadila by mi antibiotika. Tak doufám, že nebudou třeba a příští týden, až mi vytáhne stehy, už bude vše naprosto ok. Nejhorší ze všeho ale bylo polykání. Celou cestu domů jsem bojovala s tím, abych nemusela polykat, přece jen jsem to měla dost poraněné od toho nástroje. A nejvíc mě pobavilo, když si mě vyhlédl nějaký chlapík s dotazníkem a přiběhl ke mně s otázkou, jestli mám ráda přírodu. Fakt jsem byla ve stavu, kdy by se mi dobře odpovídalo na dotazy :-). Zahuhlala jsem na něj, že jdu od zubaře, tak jen vytřeštil oči, omluvil se a nechal mě jít :-).
Noc byla celkem v poklidu - opět až na to polykání a slintání na polštář a dnes je to o 100 % lepší, i když teda tu pusu neotevřu, abych se podívala, co to tam mám za výšivku.
Každopádně přemýšlím, co si teď jako blondýna počnu, když už vlastně nemám ani jeden moudrák :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat