Dnes se cesty našich rodiny opět rozdělují. Cecelkovi jedou do Německa na vláček a nás to zas tak netankuje, tudíž se chceme vrátit na Lemberk a hlavně na knoflíkové kešky. Aňa chtěla i na prohlídku zámku a je fakt, že se nám tam moc líbilo. Více informací o zámku . Mají tu krásný Bajkový sál, kdy na stropě je přes 70 obrázků s výjevy z různých bajek a vždy je u ní text, o jakou bajku se jedná a jaké z ní plyne poučení. Mělo to sloužit k umravnění tehdejší mládeže :-). K vidění je tu i středověká latrina a průřez oblečením a stolováním v průběhu věků.
Pobavilo nás, že jeden z majitelů Lemberka vlastnil jakožto první člověk v ČR automobil a byl i prvním držitelem řidičského průkazu, protože se přátelil s panem Benzem. Trošku nevýhodou byly vícenáklady spojené s provozem automobilu - spotřeba 10 litrů na 20 km a navíc každých 20 km bylo potřeba přezouvat pláště kol :-). A to se vyplatí!
Samozřejmě nejznámější majitelkou zámku byla sv. Zdislava, u jejíž studánky jsme byli včera.
Ve fasádě zámku jsou navíc falešná nakreslená okna a je fakt, že jsme měli co dělat, abychom je objevili. Prý aby to nenarušilo celkový ráz. A moc pěkná je vyhlídková věž, ze které je vidět daleko do kraje, jen teda vyšlapat ty příšerné schody :-). Andulka zas měla hysteráčky, že tam nepoleze, ale nakonec vylezla a šla i na ochoz. Začíná se čím dál víc překonávat. Šikula jedna. Ve věži je samozřejmě i hodinový strojek, který dělá patřičný rámus. Upozorňovala jsem Adélku na to, jak to tiká - tik, tak, tik, tak a Adél mi na to povídá - No, to znám, my si taky kupujeme s Aňou Tic Tac.. No jo no.. blondýna.. :-D.
Ze zámku jsme se přesunuli do Jablonného, konečně jsme mohli zakoupit turistické známky v informačním centru (otevřeno pouze do 16.00 hod.) a před keškovou výpravou jsme ještě chtěli nabrat sil v oblíbené restauraci U českého lva, kde jsme tentokrát vyzkoušeli horkou novinku, naštěstí řádně vychlazenou - Bernard višeň, nealko pivo. Tak ta nám teda chutnala ještě víc než švestka.
Posilněni jsme se vydali k Malevilu, jakožto výchozímu bodu lovu. Cecelka se původně těšila, že v pátek půjdeme na houby, tak jsme si říkali, že jim nějaké nasbíráme. Jenže jsme si jaksi zapomněli vzít nějakou tašku a do igelitky prostě nesbíráme, tak můj kreativní manžel vymyslel improvizované nosítko. Vyndal z kufru síť, co tam máme, aby nelítaly věci, uřízl klacky a udělal z toho něco jako podběrák. Tlemila jsem se celou cestu, že jde na ryby blbým směrem - do kopce. Nicméně po cestě jsme nacházeli jeden hříbek za druhým a protože síť má docela velká oka, dostaly jsme od živitele pokyn hledat jen velké houby, což se v zásadě dařilo :-).
Jezevčí vrch jsme obešli za cca 3 a 1/4 hodiny a našli jsme všech 18 zbývajících kešek a sebrali tak všech 20 bonusových čísel potřebných k odlovení "knoflíkových dírek". Petr šel s Adélkou po cestě, sbíraje houby a my s Andulkou lítaly buď do rokle nebo do kopce, jak bylo potřeba. Někde jsou už pořádně vyšlapané cestičky, tak bylo hledání jednoduché. U jedné kešky jsem ale propadla skepsi, protože krabka vypadala ukradeně, tudíž bych neměla bonusové číslo a nemohli bychom odlovit premiové knoflíkové dírky a mrcha byla z druhé strany pařezu. Ještěže jsem se nedala odradit :-).
K autu jsme dorazili kolem osmé hodiny. Nadšení z krásného dne v klidu lesa, se spoustou hub a krom toho teda jsme si přinesli i pár klíšťat, což bysme si příště klidně odpustili :-). Večer jsme ještě zapařili s Cecelkovejma, když to byla ta poslední noc a spát jsme šli někdy kolem 2.
Speciální pochvalu získávají Áčka, protože obě šlapaly jak hodinky a nebylo to žádné, že je bolí nožičkýýýý. Fakt jsou to tůristky na jedničku s hvězdičkou!
Žádné komentáře:
Okomentovat