Dovolená v Polesí - 8. den

A je tu poslední den našeho pobytu. Kupodivu se budíme docela brzo. Já jsem si připadala jak ve filmu Nástrahy velkoměsta - po otevření očí nade mnou visel krásný exemplář pavouka, naštěstí jsem ho neposnídala :-).

Sbalila jsem celkem rychle, takže při cestě dolů do jídelny jsme už mohli vzít nějaké to zavazadlo. Máme toho vždycky fakt požehnaně a tady to bylo třetí patro bez výtahu :-). Než jsme dojedli, už najížděla neuvěřitelná banda lidí, měli tu nějaké školení či co, ale poklidný hotýlek se změnil ve změť lidských těl a hlasů, takže jsme vypadli docela fofrem.

Samozřejmě jsme ještě museli zpátky k Malevilu, abychom ulovili poslední 4 kešky z Knoflíku. Ty jsem dopočítávala večer u piva ze získaných indícií. Naštěstí zakladatel této série není zlomyslný a netáhl nás zpátky na kopec, ale kešky se daly posbírat kousek od silnice. Z jednoho místa byl i moc pěkný výhled na Ještěd, jen to kazil opar.

Po cestě jsme ještě navštívili Sloní kameny , krásný pískovcový útvar, který má evokovat slony. Je to takové najednou z ničeho nic, ale o to překvapivější. Trošku nás zarazilo sklo z okýnka auta, které bylo rozsypané na místě, kde jsme zanechávali auta plná naší bagáže, ale riskli jsme to. Až při logování návštěvy jsem si přečetla, jak tam někdo nechal auto a než se vrátil, mělo rozbitá dvě okénka, propíchnuté gumy a vykradené a muselo se to stát chvíli před naším příjezdem. Ještěže jsme jeli na ty kešky! Uff.. to by bylo dost nepříjemné, i když nám by teda ukradli asi hlavně špinavé prádlo, to by bylo překvápko!Naštěstí se nic nepřihodilo.

Na Sloních kamenech jsme si našli kešku a pokochali se nádherným přírodním výtvorem. Děti, samozřejmě, chtěly šplhat nahoru, což jsme s Cecel nelibě nesly, ale Martin nakonec vylezl nahoru s nimi jednou takovou jednodušší průrvou.

Po návratu k autu - mimochodem bylo zas příšerné vedro - se naše cesty definitivně pro toto léto rozdělily. My jsme původně chtěli jet někam na jídlo, na Cecelkovi čekala u babičky rajská :-). My jsme se zastavili ještě u jedné skály pro kešuli a navštívili další z obranných bunkrů. Ale tenhle prý nebyl tak pěkný jako loni na Šumavě. Přemýšleli jsme, že bysme se stavili po cestě domů na Sychrově na Skotských hrách, ale vstupné bylo naprosto neúnosné, tak tedy padl návrh na Ještěd, ale zas v tom oparu to nemělo cenu a nakonec to vyřešily holčičky, které usnuly asi po 2 minutách, co jsme se rozjeli a spaly až do Prahy. :-).

Domů jsme přijeli v pořádku, spokojení, jen příšerně unavení, takže jsme velmi brzo zalehli a spali a spali. A na sever se určitě ještě vrátíme.

Fotky budou k vidění klasicky na rajčeti, jen co je tam uložím :-D