Na návštěvě v Přišimasech

První prázdninový týden dopadl jinak než jsme si plánovali. Už ve čtvrtek v Chýši se po mně Adélka různě povalovala a polehávala a ráno se vzbudila s horečkou 39,5C. To bylo už i na mě dost, takže jsem nasadila medikamenty a tímpádem odvolala náš odjezd do Skalice. Předpověď stejně byla dost špatná a udržet tam nemocné dítě v klidu by bylo trápením pro všechny. Andulka z toho byla dost hotová, tak jsme nakonec vymysleli, že pojede se Skalym a my zůstaneme doma.

Adélka měla horečku zhruba 24 hodin. Pořád jí to skákalo do těch neskutečných výšin, já jsem srážela všemi možnými prostředky. Naštěstí je to naprosto vzorný pacient, který neprudil a statečně se pral s nemocí. Oddychla jsem si, že už to skončilo a že jí opravdu nic dalšího není, přesto bylo fajn, že zůstala ještě chvíli v klidu. Andulka si to zatím s tátou užívala a to je dobře. Proč by měla být zavřená s námi a čekat, až ochoří taky?

Na pondělí byl Skaly objednán do nemocnice na kontrolu po operaci - ehm, mělo to být sice po 3 měsících, ale holt se to o jeden prodloužilo.. Nebyli lidi, aby tam zavolali.. Pan doktor ho kompletně proklepl, měl radost, že se vše zadařilo a že nikde nic nebolí a navrhl lázně.. Petr se s tím už pomalu smířil a jen doufá, že bude někde, kde bude mít program od rána do večera, jinak tam chcípne nudou :-). Má v živé paměti moje lázně, kdy jsem měla procedury 6:30 - 8:30 a pak už nic.. Ale naštěstí bylo krásně a Jeseníky nádherné, takže jsem se zotavovala hlavně pobytem venku přes den a Skalyho péčí přes noc :-). Tak uvidíme, kam ho vítr a zdravotní pojišťovna zavěje. Po kontrole nás vyzvedl a jeli jsme za Andulkou.

V úterý dorazila po dlouhé době na noc i mamka, takže jsme pracovaly na zahradě. Ten plevel bysme fakt mohli prodávat, roste to jak zběsilé. A ve středu jsme jeli na návštěvu do Přišimas ke Kovářovým. Kupodivu jsme tradičně nebloudili a snad už tu cestu zvládáme na první dobrou :-). Děti si okamžitě padly do oka, přece jen jsme tam byli naposledy před dvěma lety a tak ani jedna strana neměla úplně jasno, kdo že přijede, respektive za kým jedeme :-). Původně jsme byli pozvaní až na sobotu - na oslavu Milošových narozenin, ale vzhledem ke Skalyho reprezentačním povinnostem jsme se museli omluvit.

Holčičky se okamžitě převlékly do princeznovského, Matěj na ně shovívavě pohlížel. Květa zas připravila neskutečně občerstvení, asi vypadáme podvyživeně nebo fakt nevím :-). Její punčák je vyhlášený široko daleko, dokonce nám ho kdysi dělala i na svatbu. Měla i nepečené kuličky a spoustu dalších dobrot, je to prostě holka šikovná. 

Mě trošku rozptylovaly okolní kešky, tak jsem se to pořád snažila navlíknout na nějakou procházku. Děti byly kategoricky proti, ale rodičovská převaha zvítězila a vydali jsme se na Klepec, což je kopec nedaleko Přišimas. V lese je velký kámen Slouha a u něj earthka i klasická krabka. Bylo tu navíc moc příjemné klima a dětem rázem přestalo vadit, že jsme je vytáhli z chládku pokoje. Od Slouhy jsme přešli až k jezírkům, kde dřív bývávalo přírodní koupaliště. Dneska už je tam vody docela málo a navíc je to i pěkně zarostlé. Po cestě byly ještě další velké kameny - kolo a převrácený kočár a hlavně je tu vidět kam až sahala hladina moře. Vzhledem k tomu, že směrem k Českému Brodu je pěkná placka, bylo moře opravdu pořádně rozlehlé a potvrzuje to i výskyt ústřic na Kolínsku.

Zpátky jsme se vrátili lehce před 22 hodinou a byl nejvyšší čas zamířit domů. Děti protestovaly, že ještě nééé a kdy se zas uvidí, tak doufám, že brzo :-).

Báseň, kterou jsem složila pro Miloše k narozeninám (na pozvánce bylo v zadání, že mu máme složit báseň nebo píseň a vyrobit nějaký malý dárek). :-)

Milý Miloši,

Tak už nejsme puboši..
A že je ti čtyřicet?
To přec není žádný věk!
Necítíš se snad jak kmet?

Že tě občas bolí záda?
To je asi ňáká fáma!
To se jen tak vymlouváš
A pivo si radši dáš.

V plném zdraví, síle, kráse,
Přišli jsme ti popřát zase.
Vymyslet ti píseň máme...
Fakt chceš, ať jí zázpíváme??
To snad radši ne!

Pohosti nás chlebem, solí,
Bůčkem se pak každý dojí.
Zapijem to pivem, vínem,
Uvidíme, co vše stihnem.

Do rána je daleko a ty už jsi naměkko?
Však tě všichni rádi máme,
Pěkně dlouho už se známe!

Vzpomeneš si aspoň občas,
Kdy tu ještě nevlád´ Nečas,
Ale blahé paměti,
Hráli jsme si na děti?

Klausovy to děti byly,
Co jen ty se nazlobily!
A potom jsi potkal Květu,
Láska ta se měla k světu.

Nejdřív Matěj a pak Elí,
Po čase se narodili.
Už jsi táta, ne však děda,
Ještě nehulákej Běda!

Stále mladou mysli měj,
Vesele se usmívej.
A i dalších čtyřicet,
Ať tě pořád baví svět!

Zdraví, štěstí, legraci, to ti přejí Skaláci

Fotky jsou na rajčeti.