Před odchodem mě stihly holčičky vytočit asi 3x, že jsem měla sto chutí zůstat doma. Nakonec se to trochu zlepšilo a já už nebyla takový bručoun do té doby než jsem zjistila, že stojím frontu u pokladny, která nebere karty - grrrr.
Na počítadle návštěvníků u vstupu bylo v těch půl jedné 4.004 osob. Vzaly jsme to nahoru, nevynechaly skluzavku od medvědů, s úžasem jsme zíraly na nově budované pavilony hrošince a slonince, u žiraf odlovily drzou kešku všem na očích a přes horní hřiště jsme došly k lanovce. Andulka si děsně zakládá na tom, že jezdí sama, je fakt, že jak jsme jely tentokrát dolů, je to kapánek jiné, člověk vidí tu hloubku, tak se prý trošku bála.
Nejvíc nás ale tentokrát zajímal nový výběh proti tygrům, kde se na dva dny usídlila skupina Nightwork. Prý s tím přišel mladý Soukup, že zvířat je v ZOO dost, ale Homo Sapiens chybí. Proto se rozhodli nechat se "zavřít" a okukovat návštěvníky. Byl k tomu doprovodný program a hlavním cílem bylo získání finančních prostředků na vracení zvířat do přírody. Je fakt, že mikinu s logem skupina za 960,- jsem si opravdu nekoupila..
My jsme se nachomýtly zrovna ve chvíli, kdy měli členové skupiny soutěžit. Bohužel přes davy lidí nevím, v čem. Andulka se protlačila až k nim, tak nám vyprávěla, jaká to byla legrace. Hm.. :-) Za odměnu jim přinesli k pomazlení hada.
Do plánovaného koncertu chyběla ještě hodina a půl a tak jsme šly na tramvajku a do dětské ZOO. Holčičky chtěly jet na poníkovi a nevadila jim ani fronta, která tu stála. Já to chtěla vzdát, ony ne. Když už jsme konečně přišly na řadu, objevila se znenadání jakási ženská a na jednoho poníka posadila svou dcerku, ačkoliv přišla dlouho po nás a všechny předběhla. Řekla jsem si, že teda OK, že počkáme ještě to jedno kolo a když se poníci vrátili, řekla jsem jí, ať si to svoje dítě sundá. Byla to nějaká Ruska nebo Ukrajinka a začala mi ukazovat, že má zaplacené dvě jízdy. No to už jsem začala být poměrně hlasitější, že mě to nezajímá, že nás předběhla a ať si laskavě počká a v tu chvíli se do toho vložil ten cápek, co ty koně vložil se slovy - Když tady stojíte jako trubky, tak se pak nedivte, že vás někdo předběhne.
No to bylo něco na mě! Takovej smrad mi bude říkat, že jsem trubka a ještě před dětma! Navíc Adélka brečela, že se na koníka nedostala a já už jsem odmítla čekat další kolo, až se vrátí Andulka. Vysvětlila jsem mu, že slušní lidé počkají, až si laskavě rodiče sundají z koně dítě a následně tam teprve dávají to své. Měl ještě nějaké kecy, já byla vytočená jak klíšťák Eda a když obkroužili a vrátili se s Andulkou zpět, tak jsem si ho ještě podala, že takhle teda fakt ne, co si to dovoluje a že ať si je jistý, že si rozhodně budu stěžovat.
Při odchodu jsem ještě velmi zblízka ukazovala prstem té ženské do obličeje, ať si Adélka prohlídne člověka, který jí zkazil den. Nevím, jestli všemu rozuměla, ale určitě pochopila, že jí nechválím. Takže moje hnusná nálada z rána se totálně prohloubila. Nechala jsem pak holky ještě vyřádit na hřišti a přesunuly jsme se na avizovaný koncert. Jenže takový nápad mělo ještě několik tisíc dalších lidí a bylo tam fakt husto. Stály jsme hodně šikmo, pařilo na nás sluníčko a ve finále, když začali hrát a zpívat, bylo to tak blbě nazvučené, že to slyšeli jen ti, co stáli před pódiem a tygři v protějším pavilonu. Navíc si vedle nás na zábradlí sedl chlapeček, který neustále vyřvával Tepláková souprava, gule dej si doprava.. No.. sebraly jsme se a zamířily domů.
Další kapkou bylo, že jsme se sotva dostaly do autobusu - ono by stačilo, kdyby ti lidé postoupili dál do vozu, pak měl řidič posunuté hlášení zastávek, takže jsme tu naší netrefily, byla na znamení. Musely jsme vystoupit až na další, která byla skoro až u mostu barikádníků. Ono i vystoupit bylo dost těžké - opět ti lidé nepochopili, že je asi nepřelezeme a bylo by dobré vystoupit, abysme se dostaly ven i my. Přiznám se, už jsem byla zas do ruda a vylítlo pár neslovníkových slov.
Domů jsme dorazily špinavé a unavené a já doufala, že další den už budu mít náladu o dost lepší.
Žádné komentáře:
Okomentovat