A máme to za sebou..

Přípravu není radno podcenit

První třída kašička.. Kdo to vymyslel? Já si myslím, že první třída je pěknej nářez. Aspoň teda ten první čtvrtrok a jsem ráda, že to máme za sebou. Od té doby, co Andulka pochopila jak na to, byl zas klid v rodině a úkoly zvládala levou zadní. Jen jsem nechápala, že mají úkoly ještě předposlední den školy. Asi jako jediní v republice..

Slavnostní účes

Na vysvědčení se naše školačka připravila pečlivě, dokonce jsem jí i natočila vlásky. Ach ty paradoxy. Já to tááák nesnášela, když mě mamka nutila k takovým činnostem a ta naše parádnice si to naopak vyžádala :-). Moc jí to slušelo a prostě je to už velká slečna.

Na vysvědčení se skvěly samé jedničky a prospěla s vyznamenáním. Ukazovala jsem jí svá stará vysvědčení, kde byly vždycky dvě dvojky. V první třídě z pracovní a výtvarné výchovy. Dneska mi to připadá úplně na budku, že mi souška učitelka dala dvojky zrovna z takových předmětů. A to se opakovalo až do čtvrté třídy - vždycky to bylo z pracáku nebo výtvarky a střídalo se s matematikou nebo psaním. :-)

Kupodivu se poslední den už neučili :-) nicméně tam stejně byli o hodinu déle, protože se v jejich třídě objevila šikana a bylo potřeba to probrat. :-( Je to fakt síla, že něco takového se řeší už u prvňáků. Uvidíme, co přinese léto a září, snad se situace uklidní. Ach jo.

Naposledy do školy a školky

Adélku jsme vyzvedly po o a s naší partičkou jsme vyrazili do planetária na novou pohádku Skřítek a Cosmorama. Bylo to speciální představení pro děti za vysvědčení a vstupenky jsem sehnala opět za polovic na slevomatech :-). Kupovala jsem jich celkem 18. Moc se nám líbilo promítání hvězd na kupoli, jen by tam mohlo být méně skřítka a povídání o planetáriu a víc o souhvězdích. Nejvíc nás ale šokovaly uvaděčky. Nějak nechápu, že na místa, která jsou hojně navštěvovaná dětmi, přijímají takové bachařky. Ať už je to Národní muzeum anebo právě planetárium. To, co tam dámy předváděly, bylo fakt neskutečné. Neustále někoho okřikovaly a prudily a když už bylo za dvě minuty tři a stále se nic nedělo, postavili jsme se k zábraně u schodů, abychom naznačili, že už je opravdu čas. Strhli jsme tak celý dav, všichni se postavili vzorně do fronty a co udělala bachařka? Samozřejmě otevřela zábranu u schodiště druhého.. To jsme fakt nepochopili, schodiště se totiž hned na první podestě sbíhají k sobě. Další scénka následovala při vstupu do sálu, kdy naprosto nepříčetně hulákaly, že musíme jít organizovaně a společně - to nám bylo všem jasné, když jsme dostali jen jednu vstupenku.. holt zas musely předvést, jak jsou nepostradatelné.

Vyvrcholilo to tím, že když se v sále zhaslo, nějaká paní dopisovala ještě smsku na mobilu a bachařka dostala téměř hysterický záchvat, že má OKAMŽITĚ ten mobil vypnout! Pak tam nad námi stála ještě drahnou chvíli a kontrolovala, jestli sedíme a ani nedutáme. Normálně jsme z toho měli nepříjemné šimrání v břiše a provinilý pocit, ačkoliv jsme nic neprovedli.. Mám pořád dost chutí napsat do planetária, že takhle si akorát odradí další návštěvníky.

Původně jsme chtěli jít Stromovkou přes Troju domů, ale začalo se hodně zatahovat a neskutečně se i ochladilo, takže jsme se radši přesunuli do Chýše, kde jsme náš slavnostní den zakončili :-).