Minulý týden mi zavolala jedna paní, že by se se mnou ráda sešla kvůli Euroně. Samozřejmě jsem souhlasila a ona, jestli bych za ní mohla přijet do Prostřední Suché.. ??? .. To je kde??? No u Havířova, já si vás našla na webu, že jste z Havířova. :-) On totiž oficiální web Eurony nabízí TOP manažery podle toho, jestli někoho v dané oblasti mají. Nicméně jsem se rozhodla, že do Havířova vyrazím a s paní se setkám.
Objednala jsem si tedy hlídání ve Skalici a v úterý tam Áčka zavezu. Mamka nám půjčila svoje auto, naskládala jsem tam ten náš cirkus, což je teda věc, do krátké Feldy a vyrazily jsme. Stavily jsme se pro nějaké zásoby v Kauflandu a v Uhříněvsi jsme si odlovily kešku.
Holčičky jsem vyložila, vybalila jim věci, rozloučila jsem se a vyrazila zpátky v domnění, že mám hafo času na přípravu na schůzku - jak teoretickou, tak praktickou včetně rekultivace mého zevnějšku. Dojela jsem pouze do Konojed, auto sebou párkrát škublo a pak už nereagovalo. Snažila jsem se to aspoň stočit nějak ke kraji, abych nepřekážela. Chtěla jsem zavolat do Skalice, aby mi přijeli pomoct, ale ejhle, tady není signál.. Tak jsem vyndala aspoň trojúhelník, označila auto a vyrazila lovit signál. Povedlo se a za chvíli přijel děda s Martinem. Vypadalo to na špatný přívod elektriky. Bohužel konojedský automechanik je pravděpodobně na dovolené, tak jsme s dědou zajeli do Kostelce a koupili novou cívku. Martin se mezitím pokusil auto nastartovat, to chytlo jakoby nic a vydal se na cestu zpátky. Prý mu to zas chcíplo kousek před Skalicí, ale naštěstí je to z kopce, takže dojel.
Cívku mi vyměnili, auto chytlo na první dobrou, objela jsem Skalici, pohoda. Opět jsem se rozloučila s holčičkama a opět vyrazila na cestu. Tentokrát jsem vyjela jen na kopec a zas škub, škub a konec.. Ideální místo, těsně za zatáčkou, naštěstí byl minimální provoz. Nejdřív jsem chtěla auto odtlačit o kousek dál, na lesní vjezd, ale ač se to nezdá, je to tam maličkato do kopečka a místo dopředu se Felda začala rozjíždět dozadu. Skočila jsem tam šipku a zatáhla ručku. Tudy cesta tedy nevede. Takže opět trojúhelník a když jsem se vrátila zpátky k autu, zkusila jsem ho nastartovat a chytlo se bez problémů. Zajela jsem tedy na ten lesní vjezd a už přijelo i záchranné vozidlo s dědou a Martinem. Felda se tvářila, jakože se nic neděje, že přece jede přesně tak jak má. Kdyby se to tomu Martinovi nestalo, budu si fakt připadat jak totální blondýna.
Martin tedy rozhodl, že to zkusí vzít do Skalice k místním automechanikům. My jsme jeli s dědou zpátky domů a čekali jsme na telefonát, kdyby to zas někde po cestě umřelo. Nic se nedělo a za chvíli vylezla Maruška, že volá Martin a že zůstal u zubařovejch. Ach jo. Děda tedy opět nasedl do auta, jel pro něj, nicméně po chvíli přijela auta obě. Vypadá to, že Feldě je samotné smutno a potřebuje nějaké doprovodné vozidlo. Kdo ví.
Netroufla jsem si s tím odjet, přece jen když dopředu nevím, kde to chcípne a jestli je možnost zastavit bezpečně, je to o kejhák. Auto jsem tam tedy nechala a jela domů busem. Místo toho, abych přijela do Prahy ve tři, dorazila jsem v devět, totálně vyřízená. Paráda.
Ve středu ráno jsem odfrčela na Hlavák a poprvé v životě jsem jela Pendolinem. Nejdřív jsem váhala, jestli dám navíc ty dvě kila za místenku, ale ve finále nelituju. Věděla jsem, že mi nikdo nezasedne místo a navíc ten čas - přes celou republiku za 3,5 hodiny, to je fakt paráda. Nemusela jsem se nervovat nikde na dálnici, tím spíš, že na Moravě hustě pršelo. Paní si mě vyzvedla na nádraží a jely jsme do jedné restaurace, abychom mohly všechno v klidu a suchu probrat. Potom mě vyhodila v centru a já se prošla po Havířově a odlovila pár kešek.
Havířov mě velmi mile překvapil, představovala jsem si ho jako poměrně ošklivé město a přitom je upravené, domy vesměs s novými fasádami, prostě hezká procházka.
Na Pendolino jsem se musela přesunout pomalíkem do Ostravy-Svinova a maličko se to zdramatizovalo poté, co v předchozím vlaku někdo zatáhl za záchranou brzdu, takže pár metrů od nádraží zůstal ten vlak stát a čekalo se na příjezd policie. Ještěže se to nestalo s tím naším, to bych měla smolíka, páč Pendolino opravdu nečeká na lokální spoje. Naštěstí se to vyřešilo těsně před příjezdem našeho vlaku a přestup v Ostravě byl bezproblémů.
Přijela jsem do večerní upršené Prahy, takže jsem opět zmokla, ale tentokrát jsem se mohla rovnou naložit do vany. :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat