Čarodky

Čarodějnice jdou na čarovnou noc do školy

Poslední dubnový týden jsem měla opět lehce vzdělávací - nejprve zase celodenní školení v botelu Admirál a pak školeníčko na Android, aneb jak používat chytrý telefon. To mě nadchlo hodně, konečně začnu ten telefon využívat víc než jen asi na 20 % jako doposud.

Školil nás velmi šikovný mladý muž, se kterým jsem se rovnou domluvila na soukromou lekci používání gmailu. On totiž naťukl možnosti a já jsem se čapla jak rybička na udičku :-). Nemám čas a kapacitu zkoumat a zkoušet, takže když mi to může někdo takhle ukázat, je to paráda!

V týdnu jsem stihla ještě jedno divadlo - tentokrát v Divadle U hasičů - Penzion ponorka. Nebylo to špatné, ale vidět bych to znovu nemusela. Přece jen byla laťka z Činoheráku nasazena hoodně vysoko. Hlavní roli hrál Lukáš Vaculík a je fakt, že se na něj dívá tak nějak čím dál líp. Jen kdyby občas prapodivně nepřehrával, to bylo celkem na závadu. No a pak se nám moc líbil Révai, zvlášť proto, že měl uniformu a fakt mu sekla. Škoda, že je takový mrňous :-).

Co nás teda s Míšou dostalo, byl bar. Chtěly jsme si dát před představením vínko, ale na dvojku to už nebylo, takže jsme se rozhodly pro decku. Míša neměla drobné, tudíž jsem zaplatila obě vína já a 90,- Kč. Pak nám to vrtalo hlavou, tak jsme se šly zeptat, jestli se náhodou nespletla a neúčtovala nám dvě deci, tak prý ne. Decka stojí 45,- a dvojka 55,- Kč.. Tak jsme jen zalapaly po vzduchu a o přestávce jsme si daly dvojku dohromady.. ehm.. Takovou množstevní slevu na víno jsem asi ještě nezažila, tím spíš, že to bylo z takových těch větších krabic. 

Na sobotu jsme měli přeloženou oslavu Andulčiných narozeniny, protože v původním termínu skolila půlku Skalice chřipka. Jeli jsme tam ten předchozí víkend proto jen na otočku s mamkou a holkama a přibraly Barču. My jsme s mamkou uklízely okolo chaty a uvnitř, holky lítaly celý den venku a byly děsně nadšené :-).

Odjezd jsme tentokrát navíc museli posunout až na sobotu - Andulka chtěla jít na čarodějnice do školy. Měli to zas s přehlídkou, soutěžemi, opékáním a přespáním. Evidentně si to užili. Já jsem aspoň mohla udělat v klidu kuba dort, na který jsem měla objednávku od Ani už minimálně půl roku dopředu :-).

Ráno jsme pobalili saky paky a vyrazili na prodloužený víkend. Původně jsem si teda myslela, že se vracíme v neděli zpátky, že Skaly půjde do práce jak v pondělí, tak na Prvního máje, jak je jeho zvykem, ale on už toho měl plné brejle a potřeboval si odpočinout, což jsem kvitovala s nadšením.

Počasí navíc bylo jak vymalované, takže na grilovačku naprosto ideální. Nakoupili jsme toho mraky a netrpělivě očekávali hosty. Kolem třetí už totálně zpruzelá Aňule volala do Sázavy, kde jsou, aby se dozvěděla, že nevěděli, že je oslava, že jsem jim nic neřekla. No tak nevím. Jak Daně, tak Irče jsem psala, že se oslava posouvá a Irča si ještě ověřovala, jestli o týden, což jsem potvrdila. Nějak mi uniká, co je na tom k nepochopení. Holky prý měly navíc ještě kašel, nicméně pak v pondělí, když dorazily, aby je babička hlídala, už vypadaly dost v pohodě. Andulka byla hoooodně smutná, my dost zaskočení, ale holt takovej je život.

Naštěstí tam byla Denisa, mamka taky zůstala přes noc a dorazili i Párysáci, takže nakonec se děti vyřádily až až. No a my jsme holt grilovali maso několik večerů po sobě..

Ve Skalici vždycky bývaly ohně na pálení čarodějnic, ale v poslední době to dost upadlo, holt tam nejsou lidi, kteří by chtěli, jen tak, udělat něco pro ostatní.. Takže jsme si jednu čarodějnici udělali sami a dali jí jméno Eržika.  :-)

Druhý den bylo, kupodivu, Prvního máje :-) a s radostí konstatuji, že neuschnu. Ve Skalici není moc třešní, takže po cestě domů najednou Skaly odbočil, zajel romanticky autem až pod strom a tam mě políbil.. ehm... :-)