MGS 8 - úterý

Pohled na Jeřáb

Poslední den. Nikomu se nechce odjet. Většinou místa střídáme, ale sem se chceme vrátit. Vypadá to nadějně, za dva roky zas vyjdou květnové svátky na prodloužený víkend :-). Nadpoloviční většina kmitá, mají objednanou prohlídku v Pevnosti Dobrošov. My se za nimi vydáme pak v klídku a i tak je doženeme, protože jim prohlídku posunuli o půl hodiny. I to vlastně způsobí, že chca nechca, prostě zvedneme kotvy, a ač neradi, odjíždíme.

Aňa jednu chvíli pindala, že chtěla jít taky, ale nám se nějak nechtělo. Počasí bylo zas slunečné, okolí krásné, tak proč lézt do podzemí, kde je nějaký 6 nebo 8 stupňů :-). Navíc nejsme úplně cílovka pro vojenské záležitosti. Nakonec se ukázalo, že jsme o nic nepřišli. Všichni vylezli poměrně zpruzelí hlavně kvůli průvodkyni. Nic nevěděla a ani přečíst z papíru to neuměla. Tady se jasně prokázalo, jak moc záleží na osobnosti, která vlastně to místo "prodává" svým přístupem. Srovnání Jarek z dolů a tahle slečna.. 

Nicméně díky oslavám 8.5. byl otevřen i druhý bunkr Jeřáb a tam zas byl průvodce totální nadšenec. No a protože někteří do Jeřábu jít nechtěli, vzal Skaly holčičky a šli to omrknout. V Jeřábu došlo ke kuriozní situaci - vypadl proud. Na exponáty si proto svítili jednu chvíli baterkami :-). 

My jsme zatím s Jurinou a Jaffi hledaly kešku, kterou jsme tu v létě s Vergelkou nemohly najít. I tentokrát nám to dalo hooodně zabrat, ale nakonec jí Jurina našla. Hurá! :-).

Když jsme se konečně dočkali návštěvníků exkurze z Jeřábu, vyslali jsme je na Jiráskovu chatu a řidiči odešli pro auta. Přece jen je to zas kousek cesty. Přijela jsem akorát ve chvíli, kdy docházeli k chatě. Tady jsme se chtěli najíst, ale už měli naprosto proškrtaný jídelníček a navíc všechno neskutečně dlouho trvalo, že jsme se radši rozloučili a vyrazili ku Praze. 

Po cestě jsme se zastavili v jedné zahradní "mexické" pizzerii, kde to bylo moc příjemné, navíc tu byl dětský koutek s trampolínou, klouzačkou, houpačkami... značka ideál. Ideál skončil ve chvíli, kdy jsme čekali na jídlo přes hodinu.. Sice se omlouvali, ale já tam málem usnula. Je fakt, že jídlo bylo opravdu hodně dobré. Na druhou stranu - holky se aspoň vyřádily venku, tak nebylo úplně až tak co řešit.

Chudák Skaly, po cestě jsem tloukla špačky, i když jsem se snažila udržet v bdělém stavu, aby neusnul on. Naštěstí byl mnohem víc odpočatější než já, chodil spát podstatně dřív :-)

Domů jsme přijeli unavení, ale velmi spokojení a řekla bych, že to byl nejlepší MGS v historii, takže moc díky Uli za organizaci.