Ráno jsem si doběhla na soukromé školeníčko o gmailu a pak rychle zpátky upéct bábovku a nějak dobalit na osmý megasraz dubňáčků.
Holky jsme vyzvedly po vy a po o a kolem půl třetí jsme vyráželi do Východních Čech. Po mírných peripetiích, kdy jsme od loňska měli zabookovaný hotel kousek od Náchoda a pan majitel pak pár týdnů před nástupem napsal Uli, že nás ubytovat nemůže, protože už se 19 let soudí o vlastnictví, jsme zamířili do tábora v Janovičkách. Je to, v podstatě, už na hranicích s Polskem a byli jsme zvědaví, co nás čeká. Pro mě bylo asi nejdůležitější, že to rozhodně nebylo spaní pod stanem :-D.
Vyzkoušeli jsme novou nábližku na hradeckou dálnici a cesta ubíhala velmi příjemně, přece jen bylo ještě celkem brzo. Zásek na hodinu nastal před Jaroměří. Opravují tam kruhový objezd a jaksi na to nikde neupozorňují dopředu. Semafory jsou seřízeny natolik báječně, že od Prahy byla několikakilometrová kolona a od Náchoda projely vždycky tak tři, čtyři auta, prostě nulový provoz..
Bohužel už jsme neměli kam odbočit a jak to objet, takže jsme si tam prostě postáli, ale ani nám to nějak nevadilo. Zbytek cesty už byl zas v pohodě a dojeli jsme jako třetí.
Po cestě jsme ještě poslouchali zprávy a zrovna hlásili, že na dálnici se staly dvě nehody, tak jsem si jen pomyslela, že doufám, že tam není nikdo z našich, přece jen nás tímhle směrem jelo víc. Bohužel jsem se mýlila. Do jedné bouračky se zamotala Peg - auto před ní zabrzdilo, ona to zvládla, ale ten za ní už, bohužel, ne. Naštěstí jí pocuchal jen zadek, auto bylo pojízdné a hlavně se nikomu nic nestalo. Kousek za nimi se do vznikající kolony dostala Uli, takže pak vystřídala vyšokovanou Peg za volantem a odřídila to za ní. Uff.. Přijeli kolem půl desáté v noci.
Ubytování bylo jednoduché, nicméně neskutečně čisťounké. Večeře výborná a správci se jevili jako milí lidé. Když jsme postupně hlásili, že někteří dojedou až opravdu takhle pozdě v noci, ať nám jídlo nechají někde venku, že si to ohřejou v mikrovlnce, tak se skoro urazili, že tam stejně budou, takže není problém to pro ně udělat.. Byli jsme z toho lehce v šoku.
Děti byly nadšené, že se zase vidí a v podstatě jsme o nich za chvíli ani nevěděli :-). Obhlédly tábor včetně lanového centra, které na nás čekalo druhý den a pak různě běhaly po baráku sem a tam. My jsme si pak sedli do společenské místnosti a testovali místního kvasnicového Opata :-).
Někteří z nás.. ehm.. šli spát skoro ve čtyři ráno. Prostě se krafalo a krafalo, jako bysme toho na té virtuální diskusi neměly dost :-D.
Žádné komentáře:
Okomentovat